Nejtěžší úkol 2

2.

O DALŠÍ MĚSÍC POZDĚJI
Včera jsme všichni museli projít závěrečnými testy. Dopadl jsem celkem dobře. Ze střelby jsem dostal za jedna a ze soubojů taky. Cameron na tom byl stejně, akorát Bob dostal ze střelby za dva.

Celkem nás testy dělalo třicet pět, ale tři to neudělali.

,,Kluci, máme jít do tělocvičny!", vtrhl do pokoje Bob. ,,Jo, už jdeme.", zabručel Cameron, který se pokoušel něco dospat, protože toho v noci moc nenaspal.

Vzal jsem si na sebe mikinu a čekal na Camerona. ,,Můžeme jít.", proběhl okolo mě. Rychle jsem se vydal za ním.

,,Jsem rád, že jste všichni tady.", tělocvičnou se rozlehl hlas Whita.
,,Celkem vás testy prošlo třicet dva, z čehož je osm premiantů, kteří budou vést týmy, které nyní rozdělíme. Poprosím tedy Camerona, Adriena, Julii, Marka, Owena, Zaka, Moniku a Colina, aby sem přišli.", dodal a čekal až vyzvaní přijdou.

Kouknul jsem se na Camerona, který se s úsměvem prodíral davem dopředu. Zakroutil jsem hlavou a vydal se za ním.

,,Takže, teď budu číst jména a dotyční se zařadí za své "vedoucí". Začneme Julií. Do jejího týmu budou patřit následující: Eleonora, Tom a John. Dále Monika: James, Viktor a Simon. Dále Marek: Olivie, Ben a Bob. Dále Cameron: Ilona, Luke a Tarin. Dále Owen: George, Wanesa a Adam. Dále Adrien: Beth, Mike a Nikolas. Dále Zak: Daniela, Alan a Veronica. A jako poslední Colin: Maria, Radim a Amanda. Nyní se se svým týmem někam odeberte a seznamte se.", domluvil White a odešel.

Otočil jsem se na svůj tým. ,,Nějaký návrh kam bychom mohli jít?", zeptal jsem se s nadějí v hlase. ,,Můžeme do jídelny. Tam nikdo nepůjde.", navrhl Nikolas. ,,To by šlo, tak jdeme.".

Došli jsme do jídelny a posadili se k prvnímu stolu.

,,Dobře...... Tak jak to uděláme..... Ehm... holky mají přednost. Takže Beth začni.", rozhodl jsem a podíval se na drobnou černovlásku se zelenýma očima, která měla milý úsměv.

,,Klidně. Takže..... Jmenuju se Bethany. Ale jsem raději, když mi lidé říkají Beth. Je mi šestnáct a baví mě střelba z luku a jízda na koni.", představila se.

,,Nikolasi.", vyzval jsem vysokého blonďatého kluka s modrýma očima.

,,Fajn. Asi víte jak se jmenuju, ale říkejte mi Niku. Je mi šestnáct a baví mě běhání a lyžování. Jinak se specializuju na odstřelovače."

,,Miku.".

Hnědovlasý kluk se na mě podíval a přemýšlel, co říct. ,,Takže říkejte mi Miku, je mi šestnáct a baví mě..... nevím.... třeba hokej a fyzika."

,,Tak a teď je představování na mě. Jsem Adrien, je mi šestnáct a baví mě šerm, basket a filmy.", dořekl jsem.

,,Šerm?", řekli kluci nastejno. ,,Jo, vadí?",,Ne, jen bych to do tebe neřekl.", ušklíbl se Nik.

DRUHÝ DEN-PO OBĚDĚ
,,Takže týme. Dneska po obědě, což je teď, se máme navzájem trénovat a zkusit spolupracovat.", oznámil jsem jim u stolu. ,,Dobře, kam půjdem?", zeptala se Beth. ,,Máme čas celý odpoledne, takže já bych navrhoval běh v parku, potom posilování a nakonec souboje.", navrhl jsem.

,,To by šlo, ale vážně se máme prát s Beth? Vždyť je to holka.", zamračil se Mike. ,,O mě nemusíš mít strach. Já to zvládnu.", usmála se mile a pokračovala v jídle.