Šestka

První smrt?

Možná jsem to trochu přehnala. Došla mi síla a bolest byla až příliš silná. Sesunula jsem se k zemi a sledovala kousek košile, který víc a víc prosakoval krví. Viděla jsem rozmazaně a mé ruce se klepaly. Víčka se mi začala pomalu zavírat. „Ne..." řekla jsem si pro sebe.

Tony view
„Tak fajn. F.R.I.D.A.Y. dělá co může, ale stále žádná zmínka o Alex, nebo o tom chlápkovi..." řekl jsem se zlomeným hlasem. Nat ke mně přišla: „Neboj, najdeme ji. Slibuji," snažila se mě utěšit s úsměvem, ale já byl stále neklidný. „Nezmínila se ti Alex? O nějakých tajných místech HoloEye?" zeptal se Rodgers. „Kéž by. Moc o tom nechce mluvit. Vše co vím mám od Furyho, takže v podstatě nic nevím," odpověděl jsem.

„Pane?" ozval se po chvíli hlas F.R.I.D.A.Y. „Jestli nemáš žádné info o tom, kde je to místo, tak radší mlč," odpověděl jsem nepříjemně. „Vlastně mám informace o Alex, pane Starku." Všichni jsme s sebou škubli a v očích nám blikla naděje. „Tak mluv!" křikla nevrle Natasha. „Slečna Starková je..." nedořekla to protože se otevřeli dveře od výtahu. „Jsem tady," sykla s bolestí a upadla na zem. Rychle jsem se k ní rozběhl. „Zavolejte doktorku Cho!" zařval jsem a opatrně ji vzal do náručí. „Vydrž holičko prosím," řekl jsem a hladil ji po vlasech. „Jestli se mi ten parchant dostane pod ruku, tak ho asi..." řekl Steve. Bylo poznat že byl hodně naštvaný, ruce měl zaťaté v pěst a rychle odešel, nejspíš do posilovny.

„Jak to vypadá?" spustila Nat, když doktorka teprve přišla. „Zatím nevím, každopádně to vypadá že ztratila hodně krve. A to moc pozitivní není. Je bledá, nemohu vyloučit že nemá nějakou frakturu. Ale lépe to řeknu až ji vyšetřím. Zůstaňte prosím tady," odpověděla a odvezla si jí.

O pár hodin později

„Tak jak je na tom?" zeptal se Rodgers, když přišel. Všiml jsem si krve na jeho kloubech, ale nijak to neřešil. Neměl jsem ani sílu na to mu odpovědět, proto jsem tam seděl a ignoroval ho. „Nevíme. Doktorka Cho si jí před pár hodinami odvezla. Řekla že musela ztratit hodně krve, ale víc nevíme. Nechce být rušena," odpověděla mu Nat. „Takže zbývá jen čekat," řekl Steve a sedl si na pohovku s ustaraným výrazem. Zajímalo mě to, jestli s ní něco má, ale to teď nebylo důležité.  Jasné ovšem bylo, že mu na ní záleží.

„Tak..." začala doktorka, když k nám přišla. Okamžitě jsme všichni vstali a čekali víc informací. „Vypadá to že by to měla přežít.  Ta rána nebyla vůbec hezká, ale nejspíš se držela relativně v klidu a tak ztráta nebyla tak velká. Zatím je v umělém spánku a musíme počkat." „No a kdy se vzbudí?" zeptal jsem se jí. „No... To není jisté. Musíte být trpělivý pane Starku," řekla a odešla.

Alex view
Poslední co jsem si pamatovala předtím než jsem omdlela, byl Tony, který ke mně běžel. Pak už byla jen tma.

Slyšela jsem jak se někdo bavil, ale nerozuměla jsem moc dobře. „Za chvíli tam budu," řekl někdo. Nevím čí hlas to byl. Byl mi povědomý, ale nevěděla jsem čí přesně je. Chtěla jsem se vzbudit, ale jakoby něco ve mně nechtělo. Usla jsem, nebo upadla do bezvědomí. Možná jsem umřela? Nevím...

Alex's dream
Jsem v prázdné místnosti. Znala jsem jí, jako bych tu už někdy byla. Vstala jsem a snažila se najít dveře, můj pohled byl rozmazaný, proto jsem se spoléhala na své ruce. „Konečně," řekla jsem si pro sebe když jsem otvírala dveře.

*crack*

Uslyšela jsem prasknutí a podemnou se propadla dřevěná podlaha. Padala jsem dlouho, ale ne rychle. Když už jsem konečně dopadla, tak jsem tam jen tak ležela. Ale bohužel někdo přišel a zvedl mě a prohodil oknem. Dopadla jsem na střepy a z nohy mi začala crčet krev. „Alex..." ozval se jemný hlas v povzdálí. „Alex, prosím..." hlas se začal pomalu přibližovat. Nevěděla jsem čí byl, ale byl mi tak povědomý...

Světlo. Ostré světlo. Nic víc nedokážu vnímat. Rány od skla, bolest od pádu... Všechno zmizelo lusknutím prstu. Ikdyž to světlo nebylo příjemné, připadala jsem si v bezpečí. Šťastná. Jako bych konečně našla své světlo na konci temného tunelu...

„Oh ne. Tohle ještě není tvá chvíle... Vstávej!"

Pomalu jsem se probouzela. Nechala jsem zavřené oči a pomalu si uvědomovala okolí. Někdo držel mou ruku. Cítila jsem se v bezpečí. Pomalu jsem ruku stiskla a otevřela oči. Seděl u mě Steve, jeho pohled rychle přeskočil od země k mým očím. „Bože, ani nevíš jak rád vidím tyhle Starkovský oči," řekl a oddychl si. „K-kde je T-tony?" vykoktala jsem ze sebe a snažila se vstát, ale Steve mě rychle položil. „Musíš odpočívat... Tony jel s Nat do S.H.I.E.L.D.u řešit základnu HoloEye," řekl a pořád měl v očích starost, ale i vztek. Řekla bych že na Luka. „To, to nemá c-cenu. Víš já, já tu z-základnu zničila. Myslím. Luke je... On je mrtvý, dostal proudem," snažila jsem se říct co nejrychleji. Steve si odfrkl a sevrěl obě mé ruce: „Zkus se trošku prospat. Zase brzy přijdu," odpověděl mi uklidňujícím hlasem, políbil mě na čelo a odešel.

O pár hodin později

Jsem si jistá že jsem spala dobrých pár hodin. Nikdo tu nebyl, tak jsem prostě vstala a vydala se je hledat. „Takže máme klid?" uslyšela jsem Stevův hlas a hned se zastavila, chtěla jsem vědět o čem se baví. „Ano, už to potvrdil i Fury. Luke si tam narval pár min, kdyby Alex nejspíš vzdorovala. Ale podařilo se jí je aktivovat až venku, takže to Luka roztrhalo," odpověděl mu Tony. „A jak je na tom?" zeptala se Nat. „Už mi je celkem dobře," vstoupila jsem do jejich konverzace, čímž jsem upoutala pozornost. „Měla si odpočívat," řekl přísně Steve. „Byla jsem už dlouho mimo," ušklíbla jsem se a šla obejmout Tonyho. „Nerad to říkám, ale Steve má pravdu," řekl a koukl na mě kamenným výrazem. „Ale noták..." udělala jsem na něj štěněčí oči. „Fajn, ale žádné namáhání a budeš v klidu. Ještě před pár hodinami jsi měla díru v břiše," řekl Tony. „Díky!" vykřikla jsem a objala ho ještě pevněji. „Víš, že to je tvoje dcera, takže snaha apelovat na ní je jako mluvit do zdi?" řekla Nat a všichni jsme se začali smát.

„No nic, já půjdu k sobě," pronesla jsem po chvíli a odešla.

„Uzavírám pokoj, skenuji místnost." Ach, jak mi tahle slova chyběla. „Tak fajn řekni mi co je nového," řekla jsem si pro sebe. Projela jsem si záznamy o aktivitě Lokiho robotů, bylo to celkem klidné. Což je docela zarážející. „Tak fajn. Né, že bych chtěla někoho ohrožovat, ale potřebuji oskenovat robota." Za tu myšlenku jsem se v duši propleskla. „Ještě si proklepnu pár kamer a budu tu hotová."

„Narušitel nalezen" oznámil mi po chvíli hlas. „No to si děláš prd..!" „Alex?" ozval se klepot a Stevův hlas.