Městská holka

3.

„Catherine, proboha, kde jsi celý den byla?" Otec se na mě podíval jako na strašidlo. Musela jsem tak i vypadat. Rozcuchané vlasy a nejspíš i nějaká zranění. Co já vím, asi jsem spadla.

„Nikde, jen jsem se učila. A pak mi sešit odfoukl vítr a já spadla do řeky," pokrčila jsem rameny a doufala jsem, že mě táta nechá projít do mého pokoje.

„Přece tomu sama nevěříš, ne?" Změřil si mě nedůvěřivým pohledem. „Máma by to určitě taky ráda věděla."

„To snad ano," ušklíbla jsem se na něj, „možná by se o pár věcech dozvěděla moc ráda." Tátovy rysy ztrvrdly ještě víc než předtím, jestli to na jeho kamenném obličeji ještě šlo. Měla jsem totiž v rukávu jednu informaci, na kterou jsem přišla před pár týdny. Táta se dvakrát nebo třikrát opil tak moc, že podvedl mámu. Sice by se to možná dalo pochopit, ale táta věděl, že by to mámu úplně zlomilo.

„Dobře, vyhrála jsi. Jsi se umýt a řekni, že jsi byla třeba v knihovně," řekl přes zaťaté zuby.

Mojí matce jste mohli říct sebezřejmější výmysl, ale ona tomu uvěřila. Byla jsem v knihovně. Zašla jsem za Mary (to je ta moje kámoška). Potkala jsem učitelku a povídaly jsme si. Vždycky mě ještě pochválila a dala za příklad mému osmiletému bratrovi.

Tak jsem si ale v minulosti nemusela vymýšlet moc často. Moje "prohřešky", pokud by se tak daly vůbec nazývat, nebyly ani setinou toho, co jsem dělala teď. Bylo to špatně, ale působilo to správně. Ostatní v partě mě brali, já se nemohla vynadívat na Johna a to vzrušení, vždy, kdy jsme měli udělat něco nesprávného... úžasný pocit.

Domluvili jsme se, že se setkáme další pátek. Řekla jsem si, že bych si do té doby měla koupit vlastní cigarety a chlast. Nemůžou mě přeci zásobovat do nekonečna, ne? John s Thomasem mi nabídli, že mi někdy během týdne pomůžou s výběrem.

„Musíš mít nějaké zkušenosti," konstatoval John, „já sám jsem s tím začal už v deseti, ale jen tak... rekreačně. Byl jsem celkem vývrhel třídy, tak nic jinýho ani nešlo dělat."

„Já jsem začal před pár měsícema, podobně jako ty. Opravdu se nemáš čeho bát, jen na začátku to bude... takové složité," přikyvoval Thomas.

„No trochu," podívala jsem se na oba, „potřebuju nějakou výmluvu."

„Zkus třeba něco, jako že sis našla doučování," navrhl John. To by u mě moc nešlo, pomyslela jsem si. Ale... třeba bych to doučování mohla dávat, něco jako brigáda, ale zadarmo. Ano, tím bych možná mohla i vysvětlit, že mám nové kamarády.

„Díky, Johne, to je fakt dobrý nápad," usmála jsem se a no mi svůj sladký úsměv opětoval.

Později ten den, kdy jsem sešla z koupelny a podle tátových slov oznámila mámě, že jsem byla v knihovně, jsem taky rozmýšlela, jak jim o své brigádě řeknu. Na pomoc mi přišla máma se svou otázkou:

„Knihovna? Krásné, zlatíčko. A co jsi tam tak dlouho dělala?"

„Potkala jsem tam jednu holku, Lauru," dala jsem se do vymýšlení, „ona si tam šla najít nějaké materiály, jelikož vůbec nechápe to, co berou ve škole. Tak jsem se jí navrhla, že jí budu doučovat. Teda ji a její kamarády."

„Cath, to je výborné!" Pochválila mě máti. Radost z ní přímo sršela. „Luku, podívej, jak je tvoje sestřička šikovná!" Otočila se na mého bratra. Ten jenom zvedl oči od počítače, něco zamumlal a pak se své činnosti věnoval dál.

Všechno bylo v suchu, rodiče se o tom neměli jak dozvědět. Tedy spíš máma. Těšila jsem se na další schůzku s mými novými přáteli, která zatím byla až moc daleko.