Unavená jsem vlezla do stanu, kde jsem koutkem oka narazila na spícího bratra. Párkrát se spokojeně zavrtěl, několikrát zafuněl a obrátil se čelem k plachtě.
Na to, že šel spát před chvílí, usnul celkem rychle. Klikař. Za to mě trvá snad hodinu, než zaberu, povzdechla jsem si, nemotorně se zahrabala do spacího pytle a polštář, který jsem měla pod sebou, si dala pod hlavu a pomalu zavírala oči.
,,Už žádné noční můry," smekla jsem ruce a zapoulela očima. Několikrát jsem se ve spacím pytli zavrtěla, a pak zanedlouho usla i já.
^_^_^_^
Jak jsem spala, ucítila jsem pod sebou něco šíleně studeného. Pomalu jsem otevírala oči a nestačila se divit. Opět jsem se probudila v jakémsi tmavém tunelu. Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe a v duchu si kladla otázky, co tu k sakru dělám a jak jsem se sem dostala, když v tom jsem odkudsi zdaleka zaslechla nějaký ženský hlas.
,,Jsi stejně tak zmatená, jako já, ale neboj, brzy vše vypluje na světlo. Brzy," podle tónu hlasu jsem poznala, že šlo celou dobu o Iris.
,,Jen tě tahají za nos, Janičko," poznamenala sarkasticky a začala se hlasitě smát.
,,Co- co prosím?" trousila jsem slovo za slovem. Kolena se mi chvěla strachy a v krku měla obrovský knedlík.
,,Že ti lžou," zopakovala již daleko zřetelněji.
,,To nemůžeš vědět," pronesla jsem důrazněji, zatímco jsem vstala a zmateně se rozhlédla okolo sebe.
,,Brzy se uvidíme,"
,,To se neboj," zaskřehotala Iris kdesi ve tmě a zmizela pak kamsi do neznáma.
^_^_^_^_^
,,Nee, už zase!" vykřikla jsem do tmy celá upocená a zadýchaná. Srdce mi opětovně tlouklo jako splašené, hrudník se rychle zvedal a rychle klesal. Neměla jsem tušení, kolik mohlo být hodin, ale jistě už hodně pozdě. Pohlédla jsem na mého brášku, jenž klidně oddechoval. Snad jsem ho svým výkřikem do tmy neprobudila.
,,Ummm, co tolik řveš?" špitl rozespalý Míša a dlaněmi si promnul jeho unavenou tvář.
,,Měla jsem sen," hlesla jsem a zahleděla se do tmy přede mnou.
,,Tak neruš. A spi," špitl chlapec ve spacím pytli a otočil se na druhý bok.
,,Tobě se to lehce řekne," odfrkla jsem si tiše. Rozhodla jsem se, že se půjdu projít, protože kdybych usla, zdálo by se mi o tom pořád dokola. Vyhrabala jsem se ze spacího pytle, oblékla si mikinu, tepláky a vydala se ven.
Naštěstí bylo jasno. Měsíc prosvítil kompletně celý prostor přede mnou, takže jsem nemusela vytahovat ani baterku. Procházela jsem se okolo vyhaslého ohniště a později se vydala ke kamenům uspořádaných do dokonalého kruhu, kde jsem si stoupla přímo do jejich středu, založila ruce do kapes a v duchu rozmýšlela.
,,Těžká noc?" uslyšela jsem za sebou Ellenin hlas.
,,Nepovídej," řekla jsem poněkud arogantně. Vlastně ani já sama nevěděla, proč jsem ji odvětila takhle hnusně, dalo se to říct i jinak.
,,Nemusíš být kvůli tomu naštvaná a už vůbec ne na mě," opáčila se Elleonor s povzdechem.
,,Ne, takhle jsem to nemyslela, odpusť. Jen se pořád ptám, kdy tohle skončí," povzdechla jsem si, ale čelem k ní se neotáčela.
ESTÁS LEYENDO
Zettwing I.✓|²⁰¹⁷
Fantasía-Jsem si velice vědoma toho, že se o zapomenutých či zaniklých vesnicích moc často nemluví, proto jsem se rozhodla, že o jedné takové sepíšu příběh, jenž se možná kdysi v minulosti stal, možná ne. To nikdo neví. Kniha vypráví o dvojčatech, kteří se...
