Regret.

°•27.10. 2018

Venkem se rozléhalo hřmění a mým barákem tiché klepání prozařované blesky.
Ať už mě to překvapilo jakkoliv, chtěl jsem zjistit kdo za dveřmi je.

Nejistě jsem položil své bosé nohy na studenou zem a rozešel se ke dveřím.
Těsně před nimi jsem se na chvilku zastavil, můj otec by neklepal tak jemně..

Vzal jsem za kliku a otevřel dveře, za nimi byl Kook.. úplně promočený.

"Co tu děláš? Pojď rychle dál ať nenachladneš," vyděsil jsem se a zatáhl ho dovnitř.
"To je dobrý," pousmál se.
"Co se stalo?" zajímal jsem se.
"Na ubytovně mi skončilo zaplacené ubytování," zamumlal, když si sundaval budnu, pod kterou měl úplně stejně mokré tričko...ani mikinu neměl..

"Mohl bys být tady, ale bojím se co by udělal otec, kdyby přišel," povzdechl jsem si.
"To je v pořádku," přistoupil ke mně a pohladil mě po tváři.

Vyzařovala z něj zima, kvůli mokrému oblečení, ale cítil jsem jeho teplý dech na mé tváři, ten jsem vnímal nejvíce.

Nepravidelně jsem dýchal z blízkosti, ve které jsme se nacházeli. Pohledem jsem sklouzl k jeho rtům, vypadali tak jemně a sladce.

Na chvilku jsem se zamyslel jestli jsem o něm někdy dříve přemýšlel ve smyslu.. že by byl něco víc.. po pravdě nikdy jsem si nemyslel že po tom co se stalo se znovu zamiluji, že znovu uvěřím.. ale v tenhle moment jsem něco věděl určitě..

"Yoongi já-" zašeptal a já se mu zahleděl znovu do jeho čistých očí. Poznal to co chci, bylo nemožné, aby to z mých očí nevyčetl, to jediné.. políbit ho.
"Nic," lehce zakroutil hlavou a s mírným zaváháním spojil naše rty do polibku.

Radost se mi vlila do celého těla a já ani nevnímal to že jsem od jeho oblečení byl taky mokrý, když jsem se k němu přitiskl.

V tenhle moment jsem byl doopravdy šťastný.