Potomek Zla

3. Kapitola

Probudil mě zvuk budíku, který se mi vryl pod kůži. Byl jsem nesmírně unavený, ale dokopal jsem se k tomu abych se zvedl.

Chtěl jsem zamířit do koupelny ale zarazila mě tekoucí voda. Asi Draco. Rychle jsem se tedy oblékl a připravil si pomůcky na dnešek, které bych mohl potřebovat. Bál jsem se jak budou probíhat hodiny ale něco uvnitř mě bylo neskutečně zvědavé.

Brzy vyšel pečlivě oblečený Draco a já rychle uhnul pohledem. Zdál se mi o něm zvláštní sen. Byl normální. Vlastně jsme seděli spolu na gauči a jen si povídali. Nevím o čem ale pamatuji si Draca. Byl tak jiný. uvolněný. Klidný a spokojený. Nenosil žádnou hrdou masku prince Zmijozelu.

Ne jak se tvářil teď. Teď si pečlivě hlídal svou masku. Musel jsem se tomu usmát. Raději jsem proklouzl do koupelny a vykonal ranní hygienu. Hned po tom jsem vyšel z pokoje ven na snídani.

Dost mě znepokojovalo to, že jsem seděl vedle Blaise Zabiniho a hned za ním seděl Malfoy. A krásný výhled na mě měla i proslavená nebelvírská trojce. A právě teď na mě koukali. Hermiona zvědavě, Weasly znechuceně a Harry podezíravě.

Ach to je kombinace. Raději jsem se věnoval své ovesné kaši. Brzy už začal chodit profesor naší koleje s rozvrhy, jak jsem zjistil jmenoval se Snape. Na první pohled mi byl opravdu silně nesympatický ale nemám v povaze člověka hned soudit.

S pár poznámkami obešel můj ročník a pak se zastavil u mě.

"Tomas Raddle. Vítejte. Kouzelné formule, obrana proti černé magii, Bylinkářství, Přeměňování, Lektvary, to vše za vynikající."

Hůlkou mi snesl rozvrh přede mě a já byl rád, že jsem se na tyto předměty dostal. Chtěl bych z nich udělat OVCE.

Podíval jsem se na rozvrh a byl rád, že první dvě hodiny v pondělí mám volné. Rychle jsem se tedy dostal z velké síně a málem vmetl kletbu na člověka co se mě nepatrně dotkl na rameni.

Překvapilo mě že to byl samotný Potter. Rychle jsem se ošil nad nepatrným dotykem a trochu se uklidnil.

"Potřebuji s tebou mluvit."

Vypadal naléhavě. Trochu překvapeně jsem přikývl a následoval ho hradem. Brzy jsme došli na astronomickou věž.

Neverbálním kouzlem jsem zamkl dveře kdyby se tu objevil někdo ze Zmijozelu a otočil se na něj.

"J-jsi syn Voldemorta?"

Vyhrkl a já se pobaveně usmál.

"Jdeš na to rovnou koukám."

Začínal jsem mít velké sebevědomí díky jeho nervozitě a mírnému koktání.

"Ale ano, jsem."

"On tě sem poslal?? Proč teď?! Potřebuji vysvětlení."

"Tak hele uklidni se. Neví ani že žiji. Tedy příchodem do Bradavic se to dozvěděl. Vzhledem k mým snům. Typuji Harry, ale víc nevím."

"Řekl jsi mi Harry?"

"Přeci se tak jmenuješ, ne?"

"T-to ano. Jen že mi tak ze Zmijozelu nikdo nikdy neřekl. Jsem pro vás jen Potter."

"Tak dnes jsi Harry."

Protočil jsem očima.

"Fajn. Voldemord nevěděl, že existuješ?"

"To ano. Matka se mnou ale utekla. Zavraždil ji ale mě ukryla."

Proč mu vše vlastně říkám? Možná pro to aby se mě nepokusil zabít?

"A jak to že až šestý ročník nastupuješ do Bradavic?"

"V Kruvalu byli ehm.. Problémy a Brumbál mě požádal abych sem přešel."

"Aha.."

Mlčky jsme se koukali do dálky a já si vytáhl cigaretu, kterou jsem si i zapálil.

"Kouříš?"

Překvapeně se na mě podíval.

"Jen když se potřebuji uklidnit."

"To jsem tě nějak rozhodil nebo- tak?"

"Vlastně ano. Příště se mě prosím nedotýkej."

"Proč?"

Ostře jsem se na něj podíval ale pak se mírně usmál.

"Nesnesu dotyk. Dá se to považovat za fobii nebo taky za spuštění panické reakce. Nerad bych na tebe v panice použil kletbu."

Smutně se usmál a podíval se opět do dálky.

"A co? Líbí se ti tady v Bradavicích?"

"Jo je tu fajn. Zatím jsem ale ještě neměl žádnou hodinu."

"To přijde neboj."

"A líbí se ti někdo v Bradavicích?"

Zasmál se a já s ním. Možná by z nás mohli být přátelé. Trochu mě ale zamrazilo, když se mi před očima zobrazil Draco.

"Ne."

Odsekl jsem a ušklíbl se.

"A tobě?"

"Mno trochu jedna kamarádka. Ale je to sestra mého nejlepšího kamaráda a plus má kluka."

Pobaveně se ušklíbl a já si povzdechl.

"Já nikdy vztah neměl a nějak ani nechci. Přijde mi to zbytečné. Nebo aspoň teď."

"Já dlouhou dobu přemýšlel nad svoji orientací, ale díky té kamarádce jsem si s ní jistý."

Dost jsem zrudl a on se na mě překvapeně podíval.

"Ty snad-?"

"Ehm nějak si nejsem jistý, ale řešit to nechci. Neber to špatně, ale mluvíme spolu poprvé a ani se neznáme. Měl jsem jen potřebu ti to vysvětlit s otcem. Přeci jen je správné aby jsi to věděl. Jsi vyvolený a věštba pravý, že vyvolený s ním bude jednou bojovat osobně."

"Dobře chápu. Děkuji Tomasi. Vážím si toho."

Přikývl jsem a zahodil nedopalek. Rychle jsem se hůlkou zbavil kouře a rozešel se k východu, který jsem odemkl.

Šokovaně jsem se podíval k výklenku a málem sebou švihl, když jsem tam uviděl přimáčknutou Pansy.

Uhnul jsem Harrymu který s úsměvem odešel a já opět zavřel. Došel jsem k Pansy a naštvaně se na ní podíval.

"Tak hele Tomasi omlouvám se. Byla jsem tu už když jste přišli a pak bylo zamčeno a já nevěděla co mám dělat."

Bylo mi jasné že z části nelže. Přeci jen kdo by nechtěl slyšet rozhovor mezi Harrym Potterem a synem Voldemorta.

"Byl bych rád kdyby to zůstalo jen v tvé hlavě. Nemám potřebu mít kvůli tobě problémy."

Povolil jsem a sedl si vedle ní. Přesto jsem si zachoval vzdálenost.

"Aspoň už chápu to odstrčení. Umíš neverbálně kouzlit. Pochopila jsem z těch dveří."

Usmála se a já přikývl.

"Co vše umíš?"

Usmála se a zčervenala.

"Asi hodně ale bojím se občas kouzlit. Jednou jsem to nezvládl a zničil patro domů. Větčinou to vyvolávají silné emoce. Ještě se mi ale nikdy nepovedl patron."

"Učí se ale až v sedmém ročníku."

"To ano ale babička chtěla abych ho uměl. Jenže já nemám dobré vzpomínky a nevím jak jinak bych to měl zvládnout. Jako malého na mě zaútočili mozkomorové a nedopadlo to dobře."

Chápavě přikývla a já se zvedl.

"Asi byl měl jít na hodinu."

Usmál jsem se a bez jakéhokoliv dalšího slova odešel, doufající že nic z toho nebude vyslepičeno po škole.