Tajemná dívka z Krásnohůlek |ℍℙ|PLÁNOVANÁ KOREKCE

10.Moje příjmení

Tímhle bych Vám chtěla poděkovat za 2K přečtení tohoto příběhu.❤️❤️❤️

,,Kde jsi byla?" ozval se za křeslem Lilyin hlas.
Prudce jsem se otočila. Spatřila jsem sedm žáků druhého ročníku Nebelvírské koleje, kteří stáli za křeslem na kterém jsem do teď  poklidně dřímala.
Po chvíli jsem na ně pořádně zaostřila a uvědomila si koho vidím- a to bez jakýchkoliv hádek. Nadzdvihla jsem obočí.
,,Byla jsem s Brumbálem, však víš chtěl mi něco důležitého" při tomhle mi vyschlo v krku, po chvíli jsem se vzpamatovala, ,, ale něco chci vysvětlit" pohlédla jsem na ně, jak tam stojí.
,,Myslela jsem, že se nenávidíte."
,,Jo, ale ty jsi nebyla k nalezení a my o tebe měly strach a pak přišli oni- hledali tě a.. prosím tě, už nám to nedělej, měli jsme strach."
,,Vždyť jsem byla s Brumbálem, co by se mi mohlo stát?"
,,Člověk nikdy neví" zabručela Dorca.

,,Díky za starost, jsem v pořádku. Jen jsem unavená" zívla jsem si.
Došly jsme do pokoje, poté co jsme kluků popřály dobrou noc. Jakmile jsem si lehla, tak jsem usnula.
Druhý den ráno:
Probudila jsem se okolo deváté hodiny, což bylo neobvyklé, ale vzhledem k tomu co se stalo včera... Pochopitelné.
Došla jsem si na snídani, kde už seděly holky.
,,Dobré ráno ospalče" zašvitořila Lily.
,, Dobré ráno" popřála jsem ostatním.
,,Když nad tím tak přemýšlím-" mluvila Lily, ale přerušila jsem ji.
,,Lily, nemůžeš to nechat být, prostě jsem byla několik hodin pryč, nic se mi nestalo a-" tentokrát ona přerušila mě.
,,Chtěla jsem se zeptat, co ti Brumbál chtěl" skočila mi do řeči.
Přemýšlela jsem co říct, ale uvědomila jsem si, že bude lepší, když řeknu pravdu:
,,Apolline mi něco musela říct a nechtěla to poslat dopisem," pomalu jsem vyslovila, uvědomila jsem si, že můj hlas zní ochraptile.
Lily se zděsila a párkrát zamrkala.
,,Co ti chtěla říct?" zeptala se pomalu Mary.
Chvíli bylo ticho, ta chvíle se však zdála jako hodina. Pomalu jsem se rozhodovala o tom, jestli to řeknu. Bylo však lepší to mít za sebou teď, protože by se to stejně dozvěděly.
,,Teta umřela," zašeptala jsem, aby mě mohly slyšet jen ony a nikdo kdo byl dál než metr ode mě nemohl nic zaslechnout.
,,Rox, to je mi líto" šeptala Lily. Dorcas se na mě lítostivě podívala.
,,To nic, mohla jsem to čekat" řekla jsem a ony se na mě nechápavě podívaly. Nestihla jsem jim to však vysvětlit, jelikož jsme uslyšely profesorku McGonagallovou.
,,Měli jste se dostavit na školní trest," říkala zrovna a já si všimla, že tam sedí Poberti.
James se plácl do čela. Remus zmateně zamrkal a Sirius prohlásil:
,,No jasně! Úplně jsem na to zapomněl."
,,A ty eseje, které jste mi předevčírem měli odevzdat, budu chtít pozítří nejdéle," hleděla na ně káravě.
,,Vaše esej pane Lupine, byla vynikající, ale bylo by dobré povzbudit i vaše kamarády k vypracování těch esejí," usmála se.
Odvrátila pohled od nich a pohled jí spočinul na nás.
,,Ach ano. Slečna Evansová měla jako vždy výbornou esej, slečna McKinnonová se slečnou Meadowesovou měly skvělé práce" usmála se na nás.
,,A slečna Chevalier, ano velice jste mě svým výkonem potěšila, musím říct, že to byla nejlepší práce" obdařila mě zářivým pohledem. Usmála jsem se.
,,Nebudu vás rušit, dobrou chuť!"
Chtěly jsme poděkovat, ale to už byla ta tam. Všimla jsem si, že ten rozhovor sledují Poberti.
,,Tvoje příjmení je Chevalier?" zeptala se Mary.
,,No jasně" zašklebila jsem se nad tím. Vlastně to nebylo moje příjmení. Víly samozřejmě nemají příjmení, ale nějaké příjmení jsem mít musela. A proto mi nějaké vymysleli.
,, Nevěděla jsem, že se tak jmenuješ" vytkla mi Lily.
,,Moc to příjmení nepoužívám, většina lidí mi říká jen Roxanne" vysvětlovala jsem.
,, Taky mě moc profesoři nevyvolávají a tak..."
,, Jdeme?"zeptala jsem se, když dojedly.
,,Já musím do knihovny" ozvala se Dorcas.
,,Já taky" přiznala neochotně Mary.
,,Páni... Marlene, víš ty vůbec, jak to v knihovně vypadá?" popichovala jsem ji.
,,Nemáš horečku?" přidala se Lily.
,,Nechte si toho, musím najít něco na tu esej pro Kratiknota.
,,Tu já už mám" řekla Lily a já svorně přitakala.
,,Ale jen si všechno najdi sama, jelikož já ti to opsat nedám."
,, Zrádkyně" zasyčela na nás.
,,Já s tebou půjdu" řekla Lily.
,,Jen vrátím knihu do knihovny, jdi napřed."
Tak jsme se rozdělily a já šla do společenky.
Došla jsem tam a jelikož bylo dost lidí ve Velké síni nebo venku, tak tady bylo jen pár lidí.
Vystoupala jsem do našeho pokoje a sedla si na postel. Začala jsem si broukat písničku a tak nějak si tleskat do rytmu.(Poznámka autorky: Však to znáte, pleskání všude, kde to jde. Něco jako cup song bez kelímku.)
Potichu jsem si začala zpívat a v té chvíli vkročila do pokoje Lily. Utichla jsem.
,, Zpívej dál, máš nádherný hlas" povzbuzovala mě.
Tak jsem se potichu rozezpívala a ona si sedla naproti mě a začala taky tleskat do rytmu. Zpívala jsem potichu,ale hlasitě zároveň a aniž bych si to uvědomila, můj zpěv vycítil celý hrad, všechna slova jim proudila v hlavě. Jen jim nerozuměli.
,,Ensemble pour toujours, je ne te quitterai jamais ..."
,,Jamais"(,,Nikdy") povzdechla jsem si.
Lily se na mě usmála.
,,Máš nádherný hlas, ta píseň je úžasná a ty nádherně zpíváš a..." chrlila jedno za druhým.
,,Zpívaly jsme ji s Apolline a s tetou" usmála jsem se na ni.

,,Vždycky mi jí zpívala jako ukolébavku, když jsem byla malá, ale..." svěřila jsem se jí. Chytla mě za ruku a podívala se mi svými smaragdově zelenými kukadly do těch mých tyrkysových.

Ahoj,

po dlouhé době mě tu máte čas. Promiňte mi moji neaktivitu, ale to jsem prostě já. Taky mám dost jiných povinností, takže prosííííííím... Odpusťte mi to. Vím, že tahle kapitolka není nejdelší a je trochu zmatená, ale po té dlouhé době se neorientuji. Takže doufám, že mě máte stále rádi a zase příště....
Avec Merlin
Laady Owlistie❤️❤️