Tajemná dívka z Krásnohůlek |ℍℙ|PLÁNOVANÁ KOREKCE

1. Spěšný vlak do Bradavic

1.9.
Přemístili jsme se do prázdné ulice, poblíž nádraží Kings Cross. Držela jsem Apolline za ruku, jinak bych se asi rozklepala strachy. Došli jsme na nádraží, já tlačila před sebou vozík, na kterém stál kufr. Sovu mi pošle Poll, až dorazím. Nechtěla jsem na mudlovském nádraží přitahovat pozornost. Došli jsme k nástupišti 8, když zrovna v turniketu mezi čísly 9 a 10 zmizel nějaký kluk s černými vlasy. Zamrkala jsem, a pak mě něco napadlo. Tak takhle se dostat na nástupiště 9 a 3/4. Ukázala jsem na turniket.

,, Peut-être devons-nous traverser ce revirement."( Asi musíme projít tím turniketem.)
Kývla na mě, jestli jdu, a tak jsem vyrazila se sestřenkou v patách. Proběhly jsme společně turniketem na nádraží, které bylo skoro prázdné. Odnesla jsem si kufr až do zadního prázdného kupé, a potom se vrátila za tetou, strýčkem a sestřenkou.

,,Passez bon là-bas, Rox."( Měj se tam hezky, Rox.) Zahlaholila teta.

,,Fais attention, tu sais, pourquoi tu vais là-bas?!"( Dávej si pozor, víš proč tam jedeš?!)Strýček udílel rady.

,,Tu vas me manquer."( Budeš mi chybět.)

Obejmula jsem tetu, strýčka, a potom jsem pořádně stiskla v objetí sestřenku.
,,Toi aussi, Poll."( Ty mě taky Poll.)
Ještě chvíli jsme se objímaly, a pak jsem si uvědomila, že by měli jít, aby stihla Ap školu.
,,Avec Merlin."( S Merlinem.)😉😉
Rozloučili jsme se, já jim naposledy zamávala a zmizela v davu ve vlaku.

Usadila jsem se do kupé a oblékla si Krásnohůlský stejnokroj - byla jsem tak domluvená s Brumbálem. Přes ten jsem si chtěla později obléct teplý plášť, aby mi nebyla zima. Naštěstí naše stejnokroje nebyly teplé, protože ve Francii je velké teplo. Byla to příjemná látka, takže se v ní dalo snadno pohybovat, někdy i spát. Já bych si teď opravdu ráda zdřímla. Přeci jen jsem moc nespala.
Rozhodla jsem se ale pro knihu. Jen na chvíli, už ji mám skoro dočtenou, a pak si třeba zdřímnu. Vlak se rozjel a já znovu znervózněla, a tak jsem se radši začetla do knihy. Po pár stránkách jsem se přestávala soustředit, takže jsem knihu zaklapla, místo toho jsem si opřela hlavu o opěradlo. Byla jsem tak ospalá...

Seděla jsem na louce a Poll přede mnou tančila ve stejnokroji Krásnohůlský tanec. Dotancovala zvonivě se zasmála a uklonila se. Natáhla ke mně ruce a vytáhla mě na nohy. Pak mě chytila tak, aby mě mohla roztočit. Začala se se mnou točit dokola. Smála jsem se a Poll mě vyhodila do vzduchu. Ladně jsem přistála na zemi. Začala jsem tančit a po chvíli se ke mně přidala i Poll. Tančily jsme a tančily, najednou začal foukat studený vítr. Byla mi zima. Vítr foukal, pořád studenější. Třela jsem si ruce, abych se zahřála a najednou...

Zahoukal vlak a já se s trhnutím probudila. Asi jsem vážně usnula. Vzpomněla jsem si na ten studený vítr, který jsem cítila i teď. Okno! Bylo otevřené, tak proto ten vítr! Zavřela jsem okno, a poté jsem se svalila zpět na sedačku. Pozorovala jsem krajinu za okny. Začalo pršet. Nejdříve pomaleji... A pak stále rychleji a rychleji.... Až začalo doslova lít. Pozorovala jsem ten déšť a přemýšlela, kdy naposledy jsem viděla, že by pršelo. U nás ve Francii bylo opravdu suché léto. V Británii určitě takhle sucho nikdy nebylo.
Odhadovala jsem, že je tak jedna hodina. Dostala jsem hlad. S chutí jsem snědla svůj oběd, a pak se zaposlouchala do zvuku deště. 

Ve vlaku bylo dusno, a tak jsem si pootevřela okno. Miluji vůni deště! Sáhla jsem po knize a  začala jsem číst. Byla jsem tak zabraná do děje příběhu, že jsem nějak nevnímala čas. Zaklapla jsem knihu, kterou jsem právě dočetla.
Vytáhla jsem si blok a začala si jen tak kreslit.

Zívla jsem si a opřela si hlavu o opěradlo. Zase se mi chtělo spát, takovéhle počasí unavuje.

Dívala jsem se na oblohu plnou bouřkových mraků. Schylovalo se k bouřce. Prohlížela jsem si zamračenou oblohu, přitom jsem měla ještě zamračenější výraz. Rozbolela mě hlava. Všude kolem se začali objevovat temné stíny - Smrtijedi. A sakra! Musím rychle zmizet!! Zaběhla jsem do postranní ulice, a odsud vběhla do našeho domku. Nikdo tu nebyl. Slyšela jsem šramot. Někde dole a další zvuky.

 Najednou opět zahoukal vlak. Vlak zastavoval, takže jsme už u Bradavic. Vzala jsem si plášť, aby mi nebyla zima. Měla bych jet s prváky v loďkách. Vyhlédla jsem do uličky, která byla přecpaná žáky Bradavic. Chvíli jsem počkala, až se ulička trochu vyprázdní, a pak vyšla z kupé. Vyšla jsem z vlaku a uslyšela hlas jakéhosi obra, jak volá:

,,Prváci ke mně!"

,Takže nejspíš i já' pomyslela jsem si a zamířila k obrovi.

,,Ty si tu ta nová, že jo?"

Pokývala jsem hlavou a usmála se.

,,Tak pojedeš se mnou a prvákama v loďkách a zbytek se dozvíš v hradu."

,,Děkuji."

Poté si přepočítal prvňáky a spokojeně pokýval hlavou.

,,Tak poďte za mnou."

Nastoupili jsme do loďek. Seděla jsem v loďce s černovlasým chlapcem, hnědovlasou dívkou a blonďákem. Ti se mezi sebou bavili o Merlin ví čem. Dívala jsem se do dálky, a po pár minutách uviděla hrad - Bradavice. Ještě pár minut jsme v klidu pluli, a pak jsme konečně vystoupili z loďek a vydali se do hradu. To bude ještě dlouhý večer.

Ahoj,

konečně jsem napsala další kapitolu. Doufám, že se Vám líbila. Chtěla jsem ji vydat už dřív, ale.... Prostě jsem to nestíhala. Přijde to jenom mně nebo jsem byla úchylná na houkání vlaku.😂 Takže komentujte, určitě si komentáře přečtu a odpovím Vám na ně.

,,Dobrá kniha je ta, která rozsévá plnými hrstmi otazníky."
- Jean Cocteau -

Avec Merlin
Laady Owlistie