behind the curtain // larry stylinson

ii

Ještě několik málo vteřin stál přitisknut zády na dveře, zatímco se jeho hrudník nadzvedával a poté opět klesal v nepravidelných tempech, snažíc se vrátit svůj dech a tlukot srdce zpět do normálu. Naposledy učinil hluboký nádech a výdech, a s opatrným našlapováním na dřevěnou podlahu, aby předešel veškerým dotazům svých rodičů, se vydal do svého pokoje. Jakékoli světlo, které by mu značně usnadnilo cestu a následné schovávání zásob a veškerého oblečení, jež měl právě na sobě, nepřicházelo za žádnou cenu v úvahu. Společně se zákazem vycházení po desáté hodině večerní tu pak byl nedávno zaveden další, a to zákaz jakéhokoli rozsvěcení a dělání hluku, taktéž po desáté hodině.

Harry se konečně po bezmála dvou minutách ocitl ve svém pokoji, kde ihned zamířil k menší skříňce, jež se nacházela v pravém rohu této útulné místnosti, která byla nyní osvětlována pouze svitem měsíce v úplňku. Díky její lehké váze neměl mladý chlapec problém dřevěnou skříňku nadzvednout a položit ji o několik desítek centimetrů vedle. Jakmile tak učinil, jeho pohled spočinul na čtvercovém poklopu, jenž se nacházel na podlaze, a celou dobu byl schován pod drobnou skříňkou. Pravou rukou pevně uchopil železné madlo a vší silou zatáhl. Mohutný poklop se s nepatrným skřípnutím nadzvedl. Chlapec ze sebe opatrně svlékl svou jedinou bundu, která mu po vpádu Němců do obce Issigau zůstala, černé kalhoty a zablácené holinky.

Tento postup opakoval vždy, když se vrátil z nočního lovu, jak to on sám nazval. Nebyl to lov v pravém slova smyslu, jelikož se vždy dvakrát do týdne musel dostavit na předem určené místo, kde na něj čekal známý se zásobami. To, co jim bylo Němci přidělováno, totiž zkrátka nestačilo. Nejčastěji potraviny a léky, které byly díky špatnému jednání s místními lidmi ze strany Němců velmi důležité. Mnohokrát se totiž stávalo, že nacistická monstra byla zkrátka znuděná svým vlastním životem, a tak si čas od času vybrala jednoho obyvatele obce, na kterém se svými pěstmi a mnohokrát i krutějšími způsoby, na určitou dobu zabavila.

Jednalo se o starého známého, kterému v případě nouze Harryho rodina vždy podala pomocnou ruku. On jim nyní jejich laskavost a ochotu oplácel. Rodiče o Harryho nočních toulkách neměli ani ponětí, jelikož se mladík domníval, že by mu tuto činnost v zájmu jeho vlastního dobra zakázali. Nikdy se jej také neptali, odkud veškeré zásoby má, domnívali se totiž, že zdejší Němečtí důstojníci nejsou takové svině a jsou zkrátka štědří. Jelikož ale při cestě tam i zpátky pokaždé dával v sázku svůj vlastní život, dalo se to považovat za lov.

Z prostorné kapsy u bundy, která se nacházela na hrudi, vyndal malý bochník chleba, kousek přírodního tuku a v brašně, kterou měl chytře obvázanou kolem pasu pak středně velkého králíka. Všechny nové zásoby uložil do předem připravené pytloviny, kterou pak společně s oblečením vyhrazeným pouze na lov uložil do díry v podlaze a následně zaklapl dřevěný poklop. Aby vše vypadalo jako předtím, vrátil drobnou skříňku na místo, kde se nacházela jeho skrýš. Kdyby se místní důstojníci rozhodli prohledat dům, což mohli kdykoli se jim zachtělo, za žádnou cenu nemohl Harry připustit, aby jeho zásoby našli, a tak se vše snažil uspořádat tak, aby na nic nepřišli.

Nebyl hloupý a věděl, že nově získané zásoby nemůže ve své skrýši schovávat dlouho, jelikož by za určitou dobu ztratily na své původní hodnotě a Harry by byl nucen je vyhodit. Proto se již tenkrát, kdy se svými nočními pochůzkami začal, rozhodl, že potraviny bude ve své skrýši uschovávat pouze jednu noc a druhý den je předá svým rodičům. Léky si zde nechával déle, jelikož nebyly omezeny tak krátkou dobou trvanlivosti. Převlékl se do svého pyžama, které již dávno ztratilo svou vůni novoty, a zachumlal se do teplé péřové peřiny, jež nadevše miloval. Veškeré jeho myšlenky směřovaly k dnešnímu lovu, jelikož to bylo poprvé, kdy stačilo málo a možná by se mohl pyšnit speciální jízdenkou do koncentračního tábora. Za chvíli jej přemohla únava a nad jeho tělem si převzala kontrolu černočerná tma; spánek.

Neměl ani nejmenší ponětí o tom, kolik hodin právě bylo a ani jak dlouho nad ním měl spánek plnou moc, když mladíka probudilo hlasité a uším nepříjemné houkání. Chvíli mu trvalo, než se plně vzpamatoval, ale jakmile k tomu došlo, celým domem se rozlehla obrovská rána, kterou způsobilo prudké vyražení vstupních dveří. Harry jen vystrašeně seděl na své posteli a poslouchal, jak se mohutné kroky přibližují k jeho pokoji, neschopen jakéhokoli pohybu. Najednou se ocitl tváří v tvář dvěma Němcům v uniformách, kteří jej bez sebemenšího slitování popadli za paže a táhli po podlaze jako právě chycené zvíře na porážku. Kudrnatý chlapec byl proti své vlastní vůli dotažen až před dům, kde spatřil ostatní obyvatele, kteří na tom byli podobně jako on sám. Do každého domu v Issigau bylo posláno několik Němců, kteří měli za úkol vyvést všechny lidi. S každým tu zacházeli stejně, pohazovali s lidmi jako s kusem hadru, nevadilo jim to, naopak. Jediné, co Harry dokázal vnímat, byl stále neutichající křik, který se dral z hrdla snad každému. Všichni byli vystrašeni a nikdo nevěděl, co se děje. Jen Harry jediný tušil.