Potom, co jsi odešla [POZASTAVENO]

Kampus

Tomas se tedy vydal podle mapy přes kampus školy. Cesta se zdála být docela dlouhá a tak si opět nasadil sluchátka do uší a zaposlouchal se do tónů písně In the end od Linkin Park.

Ponořil se do písničky a vůbec nevnímal okolí. Kráčel kampusem dál a i přesto, že měl otevřené oči, tak nic neviděl. Neviděl ani drobnou mlondýnku do doby než do ní vrazil a oba skončili na zemi.

,,Pane bože hrozně se omlouvám. Vůbec jsem nekoukala na cestu." Začala se hned omlouvat a sbírat svoje sešity poházené po zemi.

,,Ne to byla moje vina. Nevnímal jsem okolí." Mírně se na ní usmál a vyškrábal se zpátky na nohy. ,,Ukaž. Já ti s tím pomůžu." Nabídl se jí. Sklonil se k zemi a začal sbírat její věci.

,,Děkuju. A mimochodem....já jsem Amber." Vřele se na něj usmála a natáhla k němu ruku. On ji pochvilce přijal. ,,Tomas."

,,Takže, kampak jsi to měl namířeno?" Zeptala se Amber, když oba opět stáli na nohou a v rukou měli své věci.

,,Vlastně ani nevím." Zamumlal a rozhledy se kolem sebe. Jak se sem dostal. ,,Myslím, že jsem zabloudil."

Amber se potichu uchechtla. ,,Ukaž. Kam potřebuješ?" Tomas jí ukázal místo na mapě, kam se chce dostat. Amber okamžitě přikývla. ,,Tak pojď. Zavedu tě tam." Pobídla ho a vyrazila opačným směrem než šel před tím on.

,,To nemusíš, nějak bych to našel." Zaprotestoval Tomas, ale Amber jen zakroutila hlavou. ,,Ne. Kvůli mně jsi skončil na zemi. Ber to jako mou omluvu." Chtěl namítnout, že to on byl ten, který srazil ji, ale nechtěl se hádat, tak jen tiše kráčel vedle ní.

,,Tak ty jsi tu první rok?" Zeptala se ho po chvíli ticha. Otočil na ní hlavu a zadíval se do poměnkově modrých očí. Vypadala jako panenka. ,,Ano." Odpověděl prostě.

,,Ale vypadáš starší." Namítla Amber. Tohle se mi nelíbilo, nechtěl o tom s nikým mluvit. Kdyby řekl celou pravdu, nemuseli by to pochopit. ,,No, já...hodně jsem cestoval, takže jsem si vysokou posunul." Vypadlo z něho nakonec. Amber vypadala, že je s takovou odpovědí spokojená.

,,Tak už jsme tady." Oznámila mu, když se zastavili před dveřmi, jedné z budov. ,,Pokoj už najdeš?" Zasmála se. Tomas jen přikývl a trochu se na ni usmál. ,,Děkuju za záchranu."

,,Není zač. Tak snad se ještě potkáme Tomasi." Usmála se na něho naposledy, otočila se a odešla.

Ahojte, takže po tak tak tak tak tak moc dlouhé době jsem zpět. Rozhodla jsem se psát tento příběh v er formě, takže doufám, že to nevadí.
A taky jsem vám chtěla moc a moc poděkovat za pozitivní komentáře a soukromé zprávy. Jste vážně skvělý a to, co píšete mi vždycky hrozně moc zlepší náladu, takže DĚKUJUUU.
PS. Založila jsem si ještě jeden účet, kde jsem začala psát příběh, který je trochu peprnější než ty, které píšu sem. Takže kdyby měl někdo zájem, napište a já vám pošlu odkaz.
Luv u