Potom, co jsi odešla [POZASTAVENO]

Staré konce a nové začátky

Je tu. Pořád tomu nevěří, ale je to tak. A ona by si to přesně takhle přála. Chtěla by, aby se neohlížel za minulostí, ale aby hleděl do předu, do budoucnosti, i když bude bez ní. A tohle ho děsí nejvíc. Už devět měsíců deset dní a pár hodin. Nikdy to nepřestane počítat. Nikdy nezapomene. Nezapomene na den, kdy ji ztratil..... navždy.

Tomas, teď už dospělý mladý muž, velmi pohledný mladý muž. Tohle je snad jediná věc, která se na něm za tu dobu nezměnila. Už, ale nemá žádné jiskry v očích...jako by byly úplně bez života. A tak se také cítí. Neustále.

Ale i tak je tu. Harvard. Tohle byl vždycky jeho sen, ale ještě před třemi roky doufal v to, že tam půjde s ní. S Alison. Jeho oči se z prázdných staly skleněnými a pomalu je začaly zaplňovat slzy, jako vždy, když si na ní vzpomněl. 

Černovlasý zlomený muž si otřel slzy z tváří a vykročil skrz bránu do kampusu školy. Procházel parkem, kde na zemi seděli dívky i chlapci jeho a nižšího věku. Je tu sice na první semestr, ale bude v něm nejstarší, když před dvěma roky odmaturoval, nemohl jí opustit a i potom to pro něho bylo těžké, vlastně pořád je, ale on si zaslouží žít dál. Tohle mu neustále opakovala jeho matka i jeho otčím.

Tomas vstoupil do haly, která byla plná k prasknutí.  Spousta lidí se snažilo někam dostat,ale podle jejich zmatených obličejů usoudil, že ani neví kam. Byl to hotový chaos někdo chtěl doprava jiný doleva a přes ně se cpal ten, co chtěl dopředu. Rozhlédl se po místnosti a vydal se k mladé žene za stolem na druhé straně místnosti. Kupodivu se tam dostal rychle a i bez větších zranění.

Vyndal si sluchátka z uší a promluvil na slečnu, která listovala ve štosu papírů. ,,Zdravím" získal si její pozornost a následně ho obdařila milým úsměvem. ,,Ahoj, potřebuješ s něčím poradit?" zněla velmi mile, na jeho vkus až moc. Nic neřekl a podal jí svoje papíry, které celou dobu svíral v ruce. ona si je od něho převzala a chvíli se do nich dívala, pak napsala něco do počítače a vzhlédla opět k němu. ,,Tvoje kolej je na druhé straně kampusu. Tady máš mapu a klíč od pokoje." podala mu svazek klíčů i s mapou a opět se začala věnovat předešlé práci.

Tak jste se konečně dočkali. A já vlastně taky. Vůbec jsem netušila, jak mám pojmout toto pokračování, ale jako vždy se v mém největším zoufalství objevila inspirace. Takže doufám, že tomuto pokračování dáte šanci.