Lovci Smrtí - Lovkyně Liliana

9

Ráno se Peter odebral na smluvené místo, byl tam i s malým předstihem, aby nepřišel pozdě. Sebou si nesl malý vak se všemi věcmi, co měl. Bohužel toho nebylo příliš. „Petere, ahoj!" ještě než Peter vešel na nádvoří, slyšel Jessicu, která ho šla přivítat. Ta dívka s železnou nohou a rukou byla kouzelná. „Ahoj Jess," pozdravil ji jemně a usmál se na ní. „Ukaž, pomůžu ti," nabídla se, a i když Peter okamžitě odmítl Jess mu vak vzala kovovou rukou. Peter jen koukal, jak to nese, zřejmě to pro ni nemělo žádnou váhu. „Lewis a prvorození už zde jsou, tedy z naší skupiny." Peter kývl. Julie a Liliana jsou zřejmě ještě pryč a něco řeší.

„Těšíš se? Já moc, od té doby, co mě unesli a udělali mi tohle." Jess zvedla nohu a ruky, aby mu ukázala, co myslí, ale Peterovi to došlo okamžitě. „Bude to tak vzrušující. Vzala jsem sebou spousty sušených bylinek a květin. Jestli chceš, můžu ti udělat čaj."
„Nech ho Jess, Petere pojď." Peter se omluvil a následoval Lewise, který ho oslovil. Cítil, že ho nenávidí méně, než předtím. „Tady," řekl Lewis a podal mu meč v pochvě. Peter zalapal po dechu, pod jeho tíhou a uchopil ho pevněji, čemuž se Lewis vysmál. „Pojď ty učni," oslovil ho posměšně a podíval se na Lilianu, která se naštvaně vracela z hradu. „Děje se něco?" zeptala se Jess, která přišla s Peterovým vakem. „Ano, ano to se děje," supěla a třískla svou taškou na zem. „Julie šla napřed s Laurou a Owenem."

„Cože? Měli jsme jít společně," řekla svůj poznatek Peter a Lewis souhlasně kývl, ano to měli. „A cituji generála: Julia a ostatní šli napřed, nevidím v tom problém." Liliana zvedla tašku a hodila si ji na záda. „Vyrážíme," řekla unaveně a podívala se na Petera. Dlouho do noci přemýšlela o tom, co jí včera řekl a nedokázala se z toho vzpamatovat. Zaklepala hlavou, aby se jí pročistila hlava a usmála se na Prvorozené. „Dobře takže všichni prvorození máme a úkol vás chránit vlastními životy. Koně jsou připraveni, bohužel nebereme kočár." Liliana se podívala na obě princezny, které se zatvářily nespokojeně, ale zřejmě s tím počítaly. „Druhá skupina jde jinudy, setkáme se na určitém bodě."

Všichni nasedli do sedel a Liliana zavelela k jízdě. V hlavě jí problikával Peter a Joseph. Nedokázala to popsat, ale měla dost času o tom přemýšlet.

Jeli a Liliana myslela, že zemře. Princezny si stěžovaly, že je bolí stehna, princ, že má žízeň a Peter se s Jess bavili prostě až moc nahlas. „Hej Liliano, uklidni se," řekl Lewis, který se u ní objevil. Liliana se na něj podívala a usmála se. „Jsem klidná, ne?"

„Ne." Liliana si povzdechla, měl pravdu, klidná rozhodně nebyla, ale nevěděla proč. Byla zřejmě příliš rozhořčená z Julie, která si odjela někam napřed. K Owenovi a Lauře jí nesedělo, že by jeli někam jinam. Byli otrávení a neměli to zapotřebí. „Kdy dojedeme za ostatními?" zeptala se princezna Taylor, kterou Liliana měla v plánu rozpůlit. Mile se však usmála. „Za dvě hodinky," řekla přehnaně sladce a všimla si, jak Lewis neodolal úšklebku. „No, chtělo by to přestávku tedy." Liliana se na ní podívala a naklonila hlavu na stranu, protože nevěděla, jak má na tohle reagovat. „Lovkyně, co když nás napadne Smrt?" zeptala se Rose a její hlas se třásl, jakoby to byla osika. „Tak ji zabiju," řekla lhostejně a zvedla obočí, když Rose otevřela oči překvapením. „Zabijete? Nikdy jsem Smrt na živo neviděla," přiznala se a podívala se do nebe, které bylo podivně šedivé. „Já jich viděla až moc," řekla otráveně Lovkyně a prohnula se v zádech, aby se protáhla, jízdu na koni příliš nemusela. Raději cestovala pěšky, na koni se jí špatně bojovalo. Kdyby jí napadla Smrt kůň, by se mohl leknout a ještě jí udělat problémy v bitvě a při práci, kterou dělala ona, se nesmělo chybovat, jinak by byla mrtvá. „To je jasné, jste Lovkyně Smrtí. Proč je vůbec zabíjíte? Myslím tím proč vy?" řekla na vysvětlenou, když jí došlo, že první otázku by mohla špatně pochopit.