Lovci Smrtí - Lovkyně Liliana

17

Liliana se kousla do rtu a brk, položila vedle sebe. James odpočíval ve svém stanu a princezny si dávaly oddech. Liliana zaúkolovala Lewise s Jess, aby trénovali Petera a ona s Julii řešili nějaké neodkladné záležitosti, než tedy odešla, protože si ji zavolala jedna z princezen. Nyní měla čas uvažovat nad Josephem. Smrt, kterou potkala, jí řekla, že se Joseph jmenuje Sillingr, ale James se o něm zmiňoval jako o Virdykovi, ale i tak na něj seděli informace o sestře i vše, co jí poté řekl. I kdyby Smrt lhala, James by jen těžko nalezl informace o Vyvinuté Smrti, když měl jen jméno. Hluboce se a nadechla a promnula si oči, aby se uklidnila. Prostě se ho na to zeptá, až bude vzhůru, i když on byl takový blbec, že byl schopný jí to zatajit a myslel by si, že je to náramně vtipné. Když nad tím přemýšlela, dlouho Josepha neviděla, nechtěla si to přiznat, ale ten jeho hlas jí prostě chyběl.

„Liliano Parowská, místo myšlení na Smrt bys měla mít plán, jak ho zabít. Byl za Lee a Stevem, aby se přidali na jeho stranu." Liliana uslyšela hlas Světa a povzdechla si, neměla na něj náladu. Dva vrahové, které nikdo nikdy nedopadl, bylo skoro jasné, že by se Josephovi hodili. „Přijali to?" vyzvídala a Svět se na chvíli odmlčel, zřejmě přemýšlel, jestli to řekne. „Pouze Stave, Lee zůstává nestanná. Liliano, mohla by se ti hodit." Liliana vztekle třískla kopím o zem, až se rozezvonilo a poslušně se rozsvítilo jako vždy. Svět zase utichl a Liliana si nahlas povzdechla, neměla čas na Josepha, když tu řádil vrah prvorozených. Nemohli se ti dva narodit někdy jindy. Musela to řešit zrovna ona? Ještě pár let a Peter by se o ně mohl postarat, takže ona by si klidně ležela doma v důchodu se svými penězi, které si vydělala. Řešit Vyvinutou Smrt pro ni bylo tak namáhavé, připadala si tak strašně unaveně, jakoby tíha těch přežitých let na ni dolehla a ona by si přála lehnout, aby se už nikdy neprobudila.

„Lovkyně!" vykřikl Peter a ona hned stála na nohou, aby byla připravená ho ochránit. Vzala si kopí a vyběhla ven ze stanu, kde viděla stát Lewise s Jess, kteří se usmívali, a Peter radostně vyskočil. S úsměvem si oddechla, když jí došlo, že je v bezpečí a nic mu nehrozí. „Liliano, koukej, co jsem udělal." Peter popošel k Ágnes, které se Liliana nevšimla a ona vypadala stejně tak nadšeně, jako Holdinové. „Umím kouzlit!" zářil štěstím a v rukou se mu objevila malá zářivá koule. Zdá se, že ho Ágnes uměla naučit kouzlit dříve, než čekala, ona nikdy na kouzla neměla nadání, ale Peter měl asi jiný potenciál. Už dřív poznala, že nebude mít takovou sílu, jako měla ona, byl strašně hubený, ale zdálo se, že on nebude muset ani tolik zesílit. Měl jinou sílu a ona byla šťastná, že si šel vlastní cestou. Někdy si vyčítala, jak se snažila až moc vypadat jako její otec, chtěla umět vše, co on a nic jiného jí vlastně ani nezajímalo. Jak primitivní tenkrát byla, škoda, že ji otec nedonutil, aby našla sama sebe. „Jsi úžasný," pochválila ho šťastně a oči jí doopravdy zaplesaly nadšením, až si toho všimla i Jess s Lewisem, který se také usmál, dlouho ji neviděl takhle šťastnou. Liliana se změnila od té doby, co vzala Petera do učení a i když ho ze začátku nemusel, nyní byl doopravdy moc rád, že tu byl. Naplňoval to tu zvláštní pozitivní energií, dokonce i jeho. „Děkuji," obrátila se na Ágnes, která jen mlčky sledovala jejich nadšení. Bylo to dávno, co tohle ona zažívala, nyní by bylo pro ni nemožné, aby to neudělala, kouzelní pro ni bylo už součástí obyčejného života. Vidět nováčka, co se raduje z takové maličkosti, bylo osvěžující. „Je to nadaný žák," pochválila ho a kývl směrem k němu, aby naznačila, že to není jen její práce. „Takhle Josepha porazíš jedna dvě," řekla hrdě a poplácala ho po hlavě. „Mimochodem, Svět mi řekl, že Stuart se přidal na stranu Vyvinuté Smrti. Svět mi řekl svůj osobní názor, že by bylo dobré mít při sobě alespoň Lee, ale zde ji jen těžko seženeme, takže jsme v dalším oslabení. Musíme prostě zničit Josepha.."