Lovci Smrtí - Lovkyně Liliana

14

Charles se narovnal v zádech a sledoval Viktora, který na něj až příliš často koukal. „Rozptyluje tě?" zeptala se ho Elain a ohlédla se na něj, když si všimla, jak se nervózně zachmuřil. Charles k ní střelil pohledem a nechápavě zavrtěl hlavou, když nedokázal pochopit, že to vidí, i když je před ním. „Doufám, že nekouká na mou sestru," řekl odlehčeně a Elain se tomu uchechtla, i přestože se snažila zachovat přísnou tvář. „Nemyslím si, ale dávej si na toho člověka pozor," řekla a chtěla vědět, jestli kývne, takže se na něj obrátila. Charles zíral na Viktora a otočil se na princeznu, když si všiml, že na něj zírá. „Jistě," odsouhlasil jí.

Brzy po tomto krátkém rozhovoru začalo prudce sněžit a jediný Viktor s Justýnou nevypadali překvapeně. „Pitomá zima," sykla Laura a Owen jí okamžitě nabídl své oblečení, aby jí nebyla zima, ale Laura ho stejně rychle odmítla. „Kdy ta budeme?" zeptala se otráveně a chytila se za Owenovu paži, kterou měl hluboko v kapse, protože mu byla zima na ruku. Kůň nepříjemně zařehtal, když se k druhému přiblížil až moc. Owen na svou nejlepší přítelkyni hodil zvláštní pohled a zkoprněl, když sledoval, jak jí podivně svítí oči v té sněhové bouři, která se přes ně hnala. „Neměli bychom se schovat," zaúpěla Miriam a Justýna se nahlas rozesmála, když slyšela, jak si stěžuje. „Tohle se přežene rychle," ujistila ji a Miriam jen nakrčila nos, když jí takhle odbyla. Laura si nemohla odpustit úšklebek, když ji ta rázná princezna takhle uzemnila, konečně měla Miriam nepřítele, který se nebál ozvat. „Přestaň být tak škodolibá," řekl jí Owen, který viděl, jak jí oči září posměchem. Laura se Owena pustila a usmála se na něj, až se mu zarazil, jak zvláštní byl. „Bojí se Smrti vichřice?" křikla na Justýnu a Justýna pokrčila rameny se slovy, že by je to asi odfouklo a společně s Laurou se rozesmála. Aira se taky uchechtla, ale když viděla pohled Elain, které to přišlo nanejvýš ponižující, zmlkla.

„Řekněte mi Alexandře, nebo vy Chloe, přišlo vám to vtipné?" zeptala se Elain, ale dala do toho tak zvláštní tón, že to ani Justýna nemohla brát jako urážku. „Ne ani ne, ale protože jsem neslyšel začátek jejich rozhovoru," oznámil jí Alex, když Chloe mlčela. Elain jen kývla, že rozumí a ostře pohlédla na Chloe, ona bude úžasná lidská královna. Bude mlčet po pravici svého muže a rodit mu mužské potomky, aby mohl někdo zdědit jeho trůn. „Aha," řekla nakonec a dál se věnovala vločkám, které se vznášely už mnohem pomaleji.

Bouře pominula, tak jak Justýna slibovala a oni šli další půl den, než si rozhodli dát přestávku v zasněžené krajině. „Jak se vede asi druhé skupině?" zeptala se Laura, když dávala Owenovi jídlo a on se na ní s pokrčenými rameny podíval. „Asi dobře, je ta Liliana."

Laura obešla všechny a dávala jim jídlo, než se zastavila u Viktora, rozhodně se jeho postoj k ní změnil, jakoby se jí štítil. Laura to neřešila, jak mu hodila jídlo do dřevěné misky a šla si sama dojíst svůj příděl k Owenovi, který prohlížel se zájmem mapu, aby se podíval, kde asi budou. Dylan byl neschopný a přál by mu, aby od krále dostal pokárání, protože tohle rozhodně nebyla dobře odvedená práce. Uznával, že vyprostit se z moci runovce bylo takřka nemožné, ale byla chyba se nechat chytit. Miriam však zde měla zřejmě jiný úkol a podle jejího obličeje se jí to rozhodně nedařilo. „Nekrč nos," napomenula ho Laura a sledovala, jak Aira uhodila Charlese do hlavy, když měl nevkusné poznámky na její postavu. „Nekrčím," odporoval a smotal mapu zpět do roury, kterou si strčil do kapsy, takže si ji dost pomačkal. „Trápí tě něco?" zeptala se a naklopila do sebe pivo. Ještěže budou brzy v opevnění, protože jí docházely zásoby chlastu a ona by mohla mít absťák a Owen věděl, že to by nebylo dobré. „Jo to tvoje pití," zalhal. Její alkoholismus jí byl víc než lhostejný, ale nyní se nechtěl svěřovat a tohle ji rozhodně utlumí. Laura si odfrkla a naklopila do sebe zbytek piva, než se rozhodla donést misku k Dylanovi, který měl dnes službu na mytí nádobí. Dělala to jen ona, Owen a Dylan, protože elfové se k tomu neměli, o Miriam ani nemluvě. Aira se párkrát přidala k ní, aby jí pomohlo, ale Elain ani Charles nehnuli ani prstem, aby po sobě myli. „Kdy budu mít službu já?" zeptala se Justýna a olízla si prst. Laura se udiveně podívala na princeznu a usmála se, ta dívka ji mile překvapovala. „Klidně zítra, jestli se do toho tak hrnete." Justýna kývla, když pokládala talíř na její. „Viktor někam odešel s Charlesem, jsem od přírody zvědavá, zajímalo by mě, co řeší," řekla a Laura střelila pohledem k místu, kde ještě před chvílí seděl Airy bratr a povídal si s ní. Nyní byla Aira s Elain po boku tiše a hleděly do ohně. „Divím se, že Charles s někým šel pryč. Kromě své princezny a sestry se všech straní." Justýna se rozesmála a zkousla si nehet, když viděla, jak se Laura podívala na elfy. „Kouká po tobě," špitla a Laura si všimla, jak se Aiře zvedl nepatrně koutek jejích rtů. „Jistěže kouká, když by se nejraději viděl, jak mě drží pod krkem a láme mi vaz." Justýna vydala podivný zvuk a zamračila se. „Prosím tě, proč by to dělal." Laura se na ní podívala svýma zářivýma očima a kouzelně se usmála, chtěla, aby na to Justýna přišla sama. Přišla na to kupodivu rychle, takže se sebe vydala tiché: aha a otočila se k lesu, kam zmizel Viktor i s Charlesem. „Drž se od Viktora dál," zašeptala Justýna a zmizla jí z dohledu. Laura si šla sednout k Owenovi a rozhodně nepobírala, co se nyní stalo.