Odplata / NamJin

Kapitola 27

NamJoon

Tady jsem nevěděl kolik času uplynulo, ale přišlo mi, že od odchodu Kima trvalo rozhodně déle než se znovu otevřely dveře. Ne, že bych neuvítal, že do mě ten sráč, chvíli nekope. Zvedl jsem hlavu a zakryl si oči, když se rozsvítilo světlo. Do pokoje vešel Ho-Seok. Bože, jak se mi kdy tenhle parchant mohl líbit? Sešel až dolů. "Jsi někde zraněný?" Jen jsem na něho pohrdavě koukal. Neměl jsem v plánu mu odpovídat. "Hele, omlouvám se," řekl už po několikáté. Zachrastil klíči a já se na něho překvapeně koukal, když mě pustil ze řetězů. "Takže už je konec?" ušklíbl jsem se jízlivě. Už mě zabijí. No, ne že bych to v nejbližší době nečekal. "Říkal jsem ti, že neumřeš," zamručel a pomohl mi na nohy. "Náš velitel odjel. Není důvod tě držet tady. Z domu tě sice nepustíme, ale můžeme ti dát lepší podmínky," mlel, když mě podpíral nahoru. "K čemu to bude? Až se vrátí, zabije nejen mě, ale i vás, že jste ho neposlechli!" zavrčel jsem. "Ale ne, to by Jin neudělal. Jsme jeho kámoši," ušklíbl se ten... YoonGi? "Až se vrátí, pustí tě sám," řekl přesvědčeně takový drobek. "Od kdy se berou do gangu i škvrňata?" koukl jsem se na něho pohrdavě. Nějaký kluk na gauči se rozesmál a z toho prcka sálal vztek. "Hoďte ho tam zpátky," zavrčel. "Hele, JiMine, klid," přehodil přes něho ruku Gi a on s povzdechem odvrátil pohled. "Pojď se najíst," vykoukl další kluk z kuchyně. TaeHyung. "Díky, ale otrávit se od tebe nenechám," zavrčel jsem. "I on ví, že jsi dost mizerný, Hyung!" rozchechtal se ten na pohovce. HoSeok mě docela surově odtáhl do kuchyně a hodil mě na židli. "Hele. Kamarádi z nás nebudou. Unesli jsme tě a my tě taky nemáme zrovna v lásce. Ale chovat slušně se k sobě snad můžeme," řekl. Ostatní kluci si posedali kolem stolu a já si pohrdavě odfrkl. Ho-Seok udělal obložený chleby, přičemž to, co udělal Tae rovnou vyhodil a položil je na stůl. Sedl si na poslední volnou židli. "Myslím, že bychom mohli začít představením," koukl se na všechny. "To je v pohodě, nepotřebuji vás znát," zamumlal jsem a vyčítavě se koukl na JungKooka. Sklopil oči. "Promiň," zamumlal. Ostatní na nás nechápavě koukali.