Kapitola 2

1.3K 93 0
                                    

HoSeok

"Přišel," zamumlal jsem ke svojí partě. "Přestaň se tak tvářit!" zavrčel na mě Jin. Asi se mu můj výraz zdál málo nadšený. "Ten kluk je jediná šance, jak se pomstít jeho otci! A ten kluk jede po tobě, takže to uděláš ty a basta!" Jin byl náš šéf a teda... Po pravdě jen blázen by ho chtěl naštvat. Koukl jsem se na Giho. Měl neutrální výraz. Ten kluk byl na první pohled opravdu mrzout. A i když jsem věděl, že na mě už to neplatí a vevnitř bojuje s myšlenkou postavit se Jinovi... Nedal to najevo a nechal to tak jak to je. Přestával jsem věřit, že to je jen na oko. To mu opravdu nevadí, že se budu snažit sbalit někoho jiného? Že na sebe nechám sáhnout, tím malým svinstvem? Potřeboval jsem tyhle myšlenky zahnat, než mě pohltí a tak jsem se podíval na svoji poslední naději. Na hrudi jsem měl hrozně tíživý pocit, když jsem spatřil JiMinův raněný pohled. Opíral se o Giho a z jeho očí si razilo cestu pár prvních kapiček. Povzdechl jsem si. Copak je Jin tak bezcitný, že nevidí, jak ho to zraňuje? Určitě by se dalo vymyslet něco jiného. Ale to ne. Hraje si na našeho kamaráda a jak v tom jedeme spolu, ale ve skutečnosti je to prostě boss, kterému nezáleží na pocitech jiných. Ne, když může dosáhnout svého. Vždycky jde nejrychlejší a nejjednodušší cestou pro něho. Nemohl jsem se na něho koukat. Zraňovalo mě  to. "Přestaň tu pořád okounět a běž ho sbalit. Víš, že ho potřebujeme. Bože, za pár dní už to bude hotoví, copak jsi takový slaboch, že nedokážeš ani tohle?" odfrkl si. Nenávistně jsem se na něho podíval. Vím, že tohle je teď pro něj těžké období. Ale to i pro nás. Lítost k němu mě pomalu a jistě přecházela a na povrch se spíše drala momentální nenávist a chuť se na něho vrhnout. Radši jsem se zase podíval na JiMina, přímo do jeho uslzených očí. Otočil jsem se, a pomalu odcházel.. Uslyšel jsem jeho vzlyk a zašeptání mého jména... Ale nebylo cesty zpět. Přes Jina ne. "Promiň, JiMinie."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ano je neděle... A ano je to děsně krátké.

Omlouvám se, ale tyhle prázdniny budou povídky nejspíše vycházet nepravidelně... Chodím na brigádu na 12 a musím do toho stíhat rodinu, kámoše a přítele... Pokusím se, ale vydávat aspoň trochu pravidelně... Mějte se mnou strpení :/ 

Odplata / NamJinKde žijí příběhy. Začni objevovat