Vyčtený život

13. Nakupování

JEDNÍM Z PRVNÍCH OBCHODŮ, KTERÉ JSME NAVŠTÍVILI, BYLO Takko. moc tam toho nebylo, protože měly slevy. Vybrala jsem si tričko na tréninky, protože jsem vždy cvičila v tričku ze školy a v teplácích. Viky si nic nevybrala a tak jsme šli do Gatu. V Gatu bylo plno krásných věcí. Adrian nám pomáhal vybrat oblečení, zatímco Dimitrij kontroloval okolí. Když byla Viky v kabince a zkoušela se oblečení, přistoupila blíž k Adrianovi a zašeptala. „Musíme ho přemluvit, aby si taky něco koupil,“ ukázala jsem na Dimitrije „pořád chodí ve stejném oblečení.“

„Já vím,“ řekl „ale jak to chceš provést? On si stojí za svým…“

„Mám plán…“ začala jsem „…Kdy máš narozky nebo svátek.“

„Za pár dní. Proč?“ řekl.      

„No, řeknu mu, že ti chci koupit dárek a že potřebuji někoho, kdo by si to zkusil, ale bude to pro něho.“

„Super plán, doufám, že to vyjde.“ Pošeptal a objal mě…

„Taky doufám.“ Otočila jsem se a odešla za Dimitrijem.

„Hej! Dimitriji potřebuji pomoc!“

„Jakou?“ zeptal se.

„Adrian bude mít narozky a já mu chci něco koupit a potřebuji, aby si to někdo zkusil.“ ztišila jsem hlas.

„Já mám zkoušet oblečení, které bude nosit Adrian?“

„Jo. Prosím Nikdo jiný tady není.“ prosila jsem ho se štěněčíma očima.

„Tak dobře, ale ať to je rychle za námi.“ řekl.

Šli jsme do oddělení s pánským oblečením. Já jsem vybírala oblečení, zatím co Dimitrij zkoušel. Vždy když si něco oblékl, ukázal se mi a já ho tajně vyfotila. Když vyzkoušel skoro všechno oblečení v obchodě, řekla jsem „To stačí, už mám vybráno.“

„A co?“ ptal se Dimitrij.

„To černé tričko a džíny.“ odpověděla jsem.

Když jsme se vrátili k Adrianovi s Viky, Adrian se na mě usmál a já mu úsměv oplatila. Viky si vybrala také černé tričko a modrý svetřík. Když Adrian zaplatil, divila jsem se, že platil tak moc na čtyři věci.

Jak jsme vyšli z Gatu, zamířili jsme do Kenvela. Během patnácti minut jsme s Viky byly v kabinkách s hromadou úžasného oblečení. Když jsem vylezla z kabinky, málem jsem vrazila do Adriana. Viky byla ještě v kabince. Adrian se ke mně sklonil a zašeptal.

„To se ti povedlo…“ podal mi tašku, „…to si rozbal až doma.“

Viky vyšla z kabinky a Adrian se usmál. Já měla na sobě bílou halenku a džíny a Viky měla na sobě tričko a sukni nad kolena. Když jsme si to navzájem schválily, otočily jsme se na Adriana, aby to taky schválil. Zamířila jsme do dalšího obchodu. Před Dieslem jsme se rozhodli, že zajdeme do kavárny, až obejdeme všechny obchody. Když jsme se dohodli, vešli jsme do obchodu. Já si vybrala jen mikinu černé barvy, Viky si nic nevybrala a Dimitrijovi jsme s Adrianem vybrali tričko. Toto byl zatím dnešní nejrychlejší obchod. Jakmile jsme vyšli z Dieslu, šli jsme směrem k obchodu Bon Esprit. V Bon Espritu jsme si s Viky koupili šaty s květinovým vzorem. Já měla černé a Viky bílé šaty. Tak jsme procházeli obchody dál, až jsme skončili v kavárně Escado a tam jsme si dali pařížský dort a k tomu kávu. Já měla Latté, Viky Frapé, Dimitrij měl Espreso a Adrian se dal Vídeňskou kávu.

„Ještě že máme auto s velkým autem.“ řekla jsem spíše pro sebe.

„Proč?“ zeptal se šeptem Dimitrij.

„Protože máme šestnáct plných tašek.“ řekla jsem s úsměvem na tváři.

Povídali jsme si skoro hodinu a já jsem občas zapojila nějaký ten flirt. Dimitrij si asi ničeho nevšimnul nebo to nedával najevo. Když jsme zaplatili, vyrazili jsme k autu. Byly jsme u auta a nakládali tašky do kufru. Překvapivě se tam všechny vlezly. Tentokrát jsem neusla já, ale Viky s Adrianem. Když už mě to ticho začalo štvát, zeptala jsem se Dimitrije. „Jak dlouho ještě pojedeme?“

 

Zamyslel se. „Asi tak půl hodiny.“ Domů jsme přijeli kolem deváté

večer. Ještě v autě jsem se zeptala. „Hele! Můžu si u vás nechat pár tašek?“

Adrian a Dimitrij se na sebe podívali. První odpověděl Dimitrij. „Můžeš si je nechat u mě.“

„Děkují.“ řekla jsem a vystoupila z auta spolu s Viky. Už jsem byla skoro u dveří, když v tom Dimitrij zatroubil. Otočila jsem se zpátky.

„Nezapomeň na pondělní trénink.“ zavolal Dimitrij z okýnka.

Usmála jsem se. „Neboj, možná přijdu dřív.“

Divila jsem se, že se taky usmál. Adrian otevřel dveře a vylezl z auta, aby mohl nastoupit na místo spolujezdce. Ještě než nastoupil, řekl, „ Už se moc těšíme.“

--------------------

Tak další díleček je pro všechny nedočkavce, pro které je můj příběh jako osobní značka heroinu (ano dívala jsem se na stmívání :D ) Snad se vám bude líbit... Budu ráda za votes&komenty :)