Vyčtený život

12. Pěkné probuzení

Nebo spíš Dimitrij mě vzbudil. Ležel totiž blízko mě. Jelikož mi dal vrch od svého pyžama a měl jen kalhoty, cítila jsem jeho teplou kůži. Chtěla jsem se zvednout, ale tím bych ho vzbudila. Stejně za půl hodiny zazvoní budík. Tak jsem jen tiše ležela a užívala si blízkost a teplo jeho těla. Asi byste řekli, že to je velká nuda. Není, když můžete obdivovat svalnaté tělo sexy chlápka. Pár minut před vstáváním se pohnul. Myslela jsem si, že se vzbudil, ale to co udělal mě zaskočilo víc. Dimitrij si opřel hlavu o můj hrudník. Napůl jsem ho objala. Pak mi zakručelo v břiše a Dimitrij se probudil s úsměvem na tváři. „Dobré ráno.“ promluvila jsem první.

„Jak dlouho jsi vzhůru?“ zeptal se.

„Půl hoďky.“

„Proč jsi nevstala?“ Posadil se.

„Nechtěla jsem tě probudit.“ řekla jsem a taky se posadila. „Jdu do koupelny, můžeš prosím objednat snídani.“ Vstala jsem a šla směrem do koupelny. Tam jsem si učesala vlasy a nanesla řasenku. Když jsem vstoupila do pokoje, snídaně už byla na stole. Bylo tam vše co mám ráda: croissanty, míchaná vajíčka a hlavně káva. Když jsem udělala pár kroků, uviděla jsem Adriana a Viky. Adrian se na mě usmál, „Ahoj Lucko.“

„Ahojky!“ řekla jsem s úsměvem.

Trochu jsem se styděla, protože jsem měla na sobě Dimitrijovo tričko. „Měla by ses převléknout. Po snídani vyrážíme.“ řekl Dimitrij.

„Dobře, za chvilku jsem zpátky.“ Šla jsem si pro oblečení a málem jsem upadla, když mě Viky popadla a zatáhla do koupelny.

„Měla bych něco vědět?“ zeptala se a ukázala na tričko od Dimitrije. „To nic není, jen mi půjčil vrch od pyžama.“ Byla jsem skoro oblečená a hledala jsem ponožku. Musela mi vypadnout z náruče, když mě Viky odtáhla do koupelny. Tak jsem vyšla ven a vrazila do Dimitrije, který držel mou ponožku. „Promiň.“

„To nic. Hledáš něco?“

„Teď už nic.“ odpověděla jsem a vzala si od něho moji ponožku. Chvilku po mně vyšla Viky. Snídaně byla výborná. Sbaleno jsme měli, tak jsme se hned po snídani vydali zpátky do Mohelnice. Po cestě jsem se tiše bavila s Viky. Pořád si myslela, že mám něco s Dimitrijem a já jí to vymlouvala. Adrian se na nás najednou s úsměvem otočil. „Nelže. Nic s ním nemá.“ Vděčně jsem se na něho usmála.

„Já ti to říkala.“

Před Olomoucí jsme se rozhodli, že nikam nespěcháme a tak jsme se ještě zastavili v OC Haná. Museli jsme zaparkovat na konci parkoviště, tak jsme se hezky prošli a já si nevšimla žádného plakátu se slevami. Oddychla jsem si. Uvnitř sice bylo hodně lidí, ale pořád o dost míň než v Bratislavě. Nakoupili jsme zbytek vybavení do tělocvičny a to jsme ještě neprošli celé centrum. S Viky jsme začaly škemrat. „Prosím pojďme ještě projít zbytek…vždyť  nikam nespěcháme.“

Adrian se otočil ne Dimitrije. „Má pravdu, nikam nespěcháme. Myslím, že se můžeme zdržet.“

Nastalo ticho. Dimitrij se zamyslel, ale nakonec souhlasil. Tak jsem se otočila na Viky a začaly jsme jásat. Adrian se otočil na mě s Viky a podal nám svoji kreditní kartu a řekl. „Kupte si něco hezkého na sebe.“

Viky hned zčervenala a tak jsem se ujala vedení.

„Děkujeme, ale musíte jít a námi.“

Adrian se usmál svým rošťáckým úsměvem.

„Jasně, bude mi potěšením.“

Otočila jsem se na Dimitrije. „To platí i pro tebe.“

Usmál se a po chvíli řekl. „ Tak dobře, ale nebudu si nic zkoušet.“

-----------------

Po dlouhém přemlouvání tu je další díl :) Snad se vám bude líbít :) Budu ráda za votes&komenty :)