Adrian se připravoval na odpověď, ale Dimitrij ho předběhl. "CR-V nemělo technickou a nepustili nás přes hranice, tak jsme se vrátili do Hodonína a tam si půjčili od jednoho chlápka v bazaru na den Civica.
Usmála jsem se, " Víte co je divné? Vůbec si nevzpomínám, jak jsem se dostala do toho auta…“
"Viky říkala, že jsi moc nespala, tak jsem tě nebudil a přenesl tě." odpověděl Dimitrij. "Tak to byla ta vůně, co jsem cítila." řekla jsem šeptem a Adrian vybuchl smíchy, protože má lepší sluch než lidé a dhampýři. Dimitrij se na něho nechápavě podíval a Adrian se chystal něco říct, tak jsem mu radši skočila do řeči. „Tak můžeme jít?“ řekla jsem a nesouhlasně zavrtěla hlavou, aby Adrian mlčel.
„Jo, už se těším, až vypadneme ze slunce.“ souhlasil Adrian.
A tak jsme se vydali směrem k obchodnímu centru a já uviděla několik slevových plakátů. O chvilku později jsme stáli v lidmi přeplněném obchodním centru. Některé obchody už byly zavřené, protože měly vyprodané zboží. Asi po čtyřech hodinách jsme nakoupili skoro vše, tak jsme se vydali zpátky ke hranicím pro naše auto. Když jsme dorazili do Hodonína, koupili jsme si dva pokoje. Já měla pokoj s Dimitrijem, protože Viky chtěla být na pokoji s Adrianem. Objednali jsme večeři na pokoj. Když jsme dojedli, zavolali jsme pokojovou službu, aby odvezla vozík s nádobím od večeře. Už bylo pozdě tak jsme se rozloučili a šli na svůj pokoj. Jelikož jsme tady byli v bezpečí, nemuseli jsme hlídkovat, tak jsme šli spát oba. Trochu nás zaskočilo, že budeme spát v manželské posteli. Usnuli jsme rychle po dni na nohách. Najednou jsem ucítila, jak mnou prochází teplo. O pár sekund později jsem se ocitla ve snu vyvolaném éterem (poznala jsem to podle toho, co prožívala Rose). Byli jsme na Novém Zélandu a já měla na sobě večerní róbu červené barvy. Když se Adrian dotkl mého ramene, dost mě vylekal.
„Co je to? To jsme v Narnii nebo co?“ zeptal se.
„Taky tě ráda vidím.“
„Promiň. Kde to vlastně jsme?“
„Na Novém Zélandu. Natáčel se tady Pán Prstenů i Narnie.“ Řekla jsem s úsměvem. Chvíli jsme si povídali a hlavním tématem byla Viky.
„Co budeme dělat teď?“ zeptal se.
Zamyslela jsem se. „Nevím.“
Najednou začala hrát hudba. „A co takhle tančit, když máš na sobě tak hezké šaty.“
Zčervenala jsem. „Já, ale tančit neumím.“
„Tak tě to budu muset prostě naučit.“ řekl a usmál se.
„Dobře, ale uvědomuješ si rizika?“
„Jaká rizika?“ dotázal se.
„No… Vlastně tu je jen jedno riziko. A to je, že asi skončíme brzo, protože ti asi pošlapu nohy.“
„Mně to nevadí, můžu se uzdravit. Dnes tě naučím tango.“
Chytl mě za ruku a začal učit. Když jsem mu po desáté stoupla na nohu, řekla jsem, „Myslím, že pro dnešek by to stačilo.“ Ale než stihl ukončit sen, celý snový svět se začal rozpouštět a já se probudila.
------------------------
Tady máte další díl :) Snad se vám bude líbit :) a budu ráda za votes&komenty :) Užijte si ho! :)
PS.: Fotku šatů máte tam -->
ČTEŠ
Vyčtený život
FanfictionTento příběh je o normální středoškolačce, která se potýká se šikanou, kvůli tomu jak vypadá a co poslouchá. Ale jak se zdá, vůbec není normální... A tak toho využije a rozhodne se s tím něco dělat... Jak to dopadne? :)
