Unesená

Chapter four

Uběhla asi hodina od našeho posledního rozhovoru. Jake někam zmizel a já se aspoň vykoupala,vyčistila zuby a tak nějak ze sebe udělala normálního člověka.
Pořád jsem na tváři měla obtisk jeho ruky. Dostala jsem plán. Jestli myslí vážně,že na mě bude hodný,nebude mě mlátit a podobný,budu k němu taky milá a až si bude myslet,že je všechno jak má být,v noci se mu pokusím utéct. Jo tomu já říkám bezva plán,teď už jen aby mi to všechno vyšlo.

Otevřela jsem dveře od pokoje a pomalu v tichosti vyšla na chodbu. Podle vzhledu si myslím,že je to nějaká starší roubenka. Stěny byly zdobeny starými,zaprášenými fotkami. Na všech byla nějaká skupina lidí. Nebo spíš mužů a jedné ženy.
Došla jsem až ke schodům a vydala se dolů. Ocitla jsem se v předsíni,z které vedlo asi 8 dveří. Zkusila jsem otevřít hned ty naproti schodům. Zamčené. Přešla jsem k dalším. Ty už byly odemknuté. Vešla jsem dovnitř a spatřila jen temno.

Když jsem rozsvítila,byla vidět pouze knihovna,sedačková souprava z kůže a velká plazmovka. Prach v knihovně nebyl,tudíž se tato místnost stále používala. Přišlo mi,že v knihovně byly jen knihy o ženách. Jak svést ženu,jak se starat o ženu a tak dále. Ani jsem nad tím nepřemýšlela a přešla do další místnosti. Klasická ložnice s velikým zrcadlem a stěny plné netradičních fotek. Byly tam pouze nahé ženy. Začínala jsem mít strach,co je tohle za místo.

V třetí místostnosti byla obyčejná koupelna,v dalších dvou místnostech byly asi pokoje pro hosty a předposlesní dveře vedly do sklepa. Teď stojím před posledníma dveřma. Podle vůně,která se skrz ně linula,odhaduji že by to mohla být kuchyňka. Vkročím do vnitř a uvidím Jakea jak něco vaří a přitom volá. Zatím si mě nevšímá,tak si sednu ke stolu.

"Kámo já ti říkám že ne a hotovo,tahle holka je moje a ne na nějaké tvoje pošahané pokusy. Čus."

Se strachem v očích jsem se podívala Jakea. "Neboj nic maličká,dokud jsem tu já,nic se ti nestane ano? Nedopustím aby ti ublížili." snažil sd o jemný úsměv,ale ten mě ještě víc rozhodil. "Co by se mi jako mělo stát? Co je tohle vůbec za místo?" "Hele Claire,sedni si,já ti nandám jídlo,určitě musíš mít hlad, a pak ti všechno řeknu,dobře?" "Dobře," naznačila jsem něco jako úsměv a čekala,až mi nandá jídlo. Pořádné jídlo jsem neměla ani nepamatuju.

........................................................................

Tenhle díl je tak trochu o ničem,ale je fakt důležitej. 😂
Do komentářů mi prosím napište jestli se vám příběh líbí a jakej máte názor na zmènu chování Jakea.

Miluju vás ❤