Chapter two

174 8 2
                                    

Pohled Beth

"Štíhlá blondýna menšího vzrůstu..." Strážník si vše poslušně zapisoval a scénárista poté nakreslil podle popisu obraz mé dcery.Do očí se mi nahrnuly slzy.Každá matka jednou pozná ten strach,když vám někdo může vzít dítě.

Asi po hodinovém rozhovoru na policii si vyzvedávám kafe v automatu,nasedám do auta a jedu domu.Po cestě se ještě zastavím ve fastfoodu pro nějaké jídlo.

"Proč já? Proč teď? Proč to někdo udělal? Ublížil jí? Vrátí se mi ještě?" tyhle otázky otravují moji mysl už několik hodin.Pořád jsem se z té ztráty nevzpamatovala.

Pohled Claire

Zvezla jsem se zádami po topení až na zem a začala přemýšlet o tom,co se mnou teď asi bude.Stýskalo se mi.

Najednou se místností rozlehne bouchnutí dveří a do pokoje vlítne neznámy kluk.
"Tak co ty couro,máš hlad?" hodil po mě suchej rohlík a pet lahev s vodou.
Otočil se a pomalu odcházel.
"Hm dík no,takhle tady dlouho nezůstanu jestli mi hodláš dávat takovýhle jídlo" ironicky jsem se usmála,on se otočil a přišel ke mě.Chytil mě pod krkem a zašeptal "Holčičko,ty tu budeš ještě hodně dlouho." Do očí se mi nahrnuly slzy,nemohla jsem se ani nadechnout jak silně mě držel.
Když mě konečně pustil a odešel,schoulila jsem se na zemi do klubíčka a začala brečet.Už teď jsem toho kluka nesnášela,ale jestli to takhle bude dál pokračovat tak jako nevim jak to tu zvládnu.

Probudí mě až ráno sluníčko,které mi svítí přes sklo do očí.Ruku mám sedřenou od pout a celkově jsem nějaká polámaná.

Měla jsem už dost velkej hlad tak jsem na únosce zakřičela.Musela jsem hodně prosit aby mi sundal ty pouta abych se mohla alespoň najíst a vykoupat.Ovšem v koupelně byl se mnou abych mu náhodou neutekla.K jídlu mi dal špageti a vodu a pak mě znovu přivázal k topení.Tentokrát po mě ještě hodil navíc deku a polštář. "Jak milé" uculila jsem se ironicky. "Taky si myslím" usmál se taky ironicky a potom odešel.

Seděla jsem pod topením celý den než mě večer přišel zkontrolovat.Zas mi přinesl pouze flašku vody a suchej rohlík. "Tímhle tempem tady brzo umřu..." "Ale princezno,takovou radost bys mi přece neudělala," přistoupil k oknu a začal mi vyprávět,co se mnou má v plánu.
"No hele,dokud nebudeš hodná holka,budeš připoutaná k topení a budeš přežívat o vodě a suchým rohlíku," zas ten jeho ironickej úsměv.Ale musím říct,že kdyby to nebyl takovej debil,tak je opravdu hezkej a sexy.Ty jeho pohledy. "Ale když budeš hodná a budeš dělat všechno,co ti řeknu,mohla bys spát se mnou na posteli." lišácky se usmál.
"Jak se vůbec jmenuješ? Nic o tobě nevím,takže jestli tu s tebou musim trávit čas,chci aspoň vědět kdo jsi..."
"Ale zlatíčko,k čemu by ti to bylo?"
"Chci prostě vědět kdo ně unesl..."
"Abys mě pak mohla nahlásit co? Ty si ale mrcha." zamračil se a popošel ke mě.Lekla jsem se protože tuhle reakci jsem nečekala.Dal mi facku,ale to takovou,že jsem schytala druhou o topení.Rozbrečela jsem se a schoulila do klubíčka.
"Jen mezi námi,takové malé upozornění,abys věděla na co se ptát a na co ne..."

............……………………………………………..

Pokračování příště.Další část už bude delší.Absolutně nestíhám psát další díly kvůli tréninkám a škole.Ale budu se snažit napsat nějaký dopředu abych je pak jen zveřejňovala.Napište mi do komentářů,jaký máte názor na naseho únosce. 😊 Máte ho rádi?

Peace & love ❤

UnesenáWhere stories live. Discover now