Unesená

Chapter one

Pohled Claire

'Crrrr' zvoní na konec poslední hodiny.

Rychle si sbalím věci a jdu ke skříňce pro bundu.Nehodlám tu trávit víc času než je nutné.Nazuji si boty a zamknu skříňku.Klíček si schovám do kapsy od bundy,vytáhnu mobil a zapojim sluchátka.Pro mě je to nejlepší útěk z reality.

Celej den jsem se cítila tak nějak zvláštně,jako by se mělo někomu něco stát,akorát jsem nevěděla komu a co.
Ze školy si to namířím rovnou domů a jelikož nechci potkat někoho ze třídy,beru to zkratkou přes park.
Tohle mám na Winchestrovském Square parku nejradši.Ze stomů padá barevné listí,fouká slabounký vítr,všude lidi venčící psy...prostě podzim jak má být.

Jen jediná věc mě tu dneska znepokojuje.Černý BMW na okraji cesty.Stojí tu už moc dlouho a v něm nehybně sedí mladík okolo mého věku s tmavými vlasy.Ne že by nebyl hezkej,ale naháněl mi hrůzu docela.Jen nevědomky koukal přímo před sebe.
Rozešla jsem se tedy k domovu.Hned jak jsem vstala z lavičky,ten kluk nastartoval. 'To bude dobrý,jen náhoda Claire' šeptala sem si pro sebe.

Pomalu už jsem vycházela z parku plný lidí a zašla do osamocené uličky,která vedla k našemu domu.Ten kluk jel pomalu,ale jistě za mnou.Nechtěla jsem se otáčet,protože by to bylo dost podezřelý,tak jsem jen naklonila mobil do strany abych aspoň trochu v odrazu něco viděla.
Po zjištění,že je až moc blízko,jsem se prostě rozeběhla uličkou,pořád dokola jsem se otáčela.Když v tom ležela na zemi větev a já o ni zakopla.

Otevírám oči a probouzím se v poutech u topení.Je mi zima a bolí mě hlava od toho pádu.Snažím se porozhlédnout po okolí kde vlastně jsem.Vůbec to tu nepoznávám.Ani si toho moc nepamatuji,jen že jsem šla ze školy domů,vzala jsem to parkem a pak toho kluka v autě.Ale ten kluk tu nikde nebyl.Popovytáhla jsem pouta po topení výš,abych se postavila.Podívám se z okna.
Venku jsou hory,ale sníh na nich ještě není.Nikde z daleka žádná další budova,ani vesnice.Nic. 'No to se mi povedlo' povzdechla jsem.

Mezitím ve Winchestru

Pohled Beth

"Paní uklidněte se,my vaši dceru najdeme.Posaďte se tady,já vám udělám kafe a pak mi vše v klidu řeknete." uklidňuje mě policista.
"Moje dcera včera po škole nedorazila domu.Máte dítě?Ne.Takže nemůžete vědět,jak veliký je strach matky o své dítě.Ona je jediný co mám.Najděte jí prosím." "Uděláme co je v našich silách.Vy se prosím uklidněte a popište nám vzhled vaší dcery."

....................................…………………………..

Ahoj,předem se omlouvám za chyby.Budu ráda když mi napíšete vaše názory na příběh.Bude se dál rozvíjet.Začátek je takovej moc rychlej,abych vás uvedla do děje.Ale mám už připravený celý schéma příběhu,tak se máte na co těšit.

S láskou UnknownName ❤