•18•

29.9K 919 41
                                    

Hrozně moc vám chci poděkovat za vaše komentáře ❤️❤️ Opravdu mě to nakoplo pśat ❤️❤️❤️❤️ Miluju vás ❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️

Moje záchrana

Najednou se naproti mě objeví Cameron. Vypada hodně vyděšeně.

Pohled Beth

Všechno vidím rozmazaně. Nemůžu říct, že se cítím víc uvolněná, ale určitě mi je teď všechno jedno. Je mi jedno, že jsem připoutáná k židli. Je mi jedno, že jsem jen ve spodním prádle a je mi jedno, že mě ti chlapy ošahávají.

Celou dobu jsem se jen koukala do blba a brečela. Slzy mi pomalu stékaly po tváři.
Najednou někdo vykopl dveře a v místnosti se ozval hlasitý řev.

Pohled Wese

Uviděl jsem Beth jen ve spodním prádle, svázanou na židli. Měl jsem chuť je všechny zabít. A vlastně jsem to taky udělal. Já i ostatní co šli semnou jsme se pustili na Willa a na další blbce.

Po chvilce se konečně uklidnili a vypadli pryč. Rychle jsem došel k Beth. Byla docela mimo a když jsem na zemi uviděl stříkačky, rychle jsem ji prohlédl ruce. Modlil jsem se, ale bohůžel marně. Její píchanec na ruce vše vysvětloval. Její oči byli červené z pláče. Utřel jsem ji slzy a odvázal jsem ji ze židle.

„Co s ní ?" Zeptá se Cameron. „Do nemocnice nemůže, to by pak přišli na nás." Řekne Brandon. „Myslím, že vím jak ji pomoct."
Řekne Denn a já ho začnu poslouchat. 

Celou dobu se na Beth nemůžu přestat koukat. Kdyby jsem ji nevyhodil, tak se jí nic nestane. Je to moje vina. Jen doufám, že ji neznásínili. Je dost možné, že to by byla úplně nahá, takže doufám, že bude v pořádku.
Když mi Denn řekl co s ní. Oblékl jsem ji a vzal do náruče.

Vezmu ji do auta a odvzu ji ke mně domů. Doufám, že máma i Christy budou spát.
Zaparkuju, vezmu Beth a potichu odemknu dveře.
Vstoupím dovnitř a pomalu se kouknu do kuchyně jestli tam nikdo není. Sice je kolem 3 ráno, ale nikdy nevíte.

Posadím ji na linku a prohlédnu si její ruku. Najednou tu ruku zvedne a položí ji na mou tvář. Kouknu se na ni a v jejich očích uvidím strach. Jsem to ale kokot. Začne mě po tváři hladit a pak se ke mě nahne a spojí naše rty.

Ráno
Pohled Beth

Probudím se a pokusím se vzpomenout co se stalo. Naskočí mi včerejší noc a rychle si sednu. Kouknu na svou ruku, která je zavázaná obvazem.
Pak se kouknu kde to vlastně jsem a když vedle na zemi uvidím spícího Wese, vystrašeně vykulím oči.

Co tu dělám ?? A proč si vůbec nic nepamatuju ?? „Ahoj." Ozve se od Wese, který si rovná záda. „Ehm co tu dělám ?" Zeptám se ho. „Co vše si pamatuješ ?" Na otázku mi odpoví otázkou. „Naposledy to, když mi ten Will píchl stříkačku do ruky a pak..." nedokázala jsem to říct. Nedokázala jsem říct, že mě svlékli a ošahávali mě. Místo toho se mi opět spustily slzy, které jsem nedokázala zastavit. Wes si sedne vedle mě a objeme mě. „ššššš neplač. Už to je dobré. Budeš v pořádku." Řekne tak uklidňujícím hlasem, že se mi tomu chce i věřit.

V jeho objetí zůstat dalších pár minut a pak se odtáhne. „Takže si nepamatuješ jak ses sem dostala ?" Zeptá se a u toho si škrábe zátylek.
„Ne. Proč ?" Zeptám se.
„To je jedno. Pojď se najíst." Zavelí a já vstanu. Uvidím svoje oblečení položené na židli a rychle kouknu co mám na sobě.

„Proč mám na sobě tvoje tričko ?" Zeptám se vyděšeně. „No říkal jsem si, že není pohodlné spát v ryflích..." Šeptne. „Takže si mě vyslíkl ??" Vykulím oči. „Hele už jednou jsem tě oblékl, takže to je jedno." Trochu se Zasměje, ale já ho bouchnu do ramene.

Pak mě vezme za ruku a vede mě někam dolů po schodech. Dojde mi, že jsem u něj doma a pak mi něco dojde. Co moji rodiče. Ví kde jsem ??

FAKE? NO !CZ)Where stories live. Discover now