••—{•}—••
Pot mi lepil pletence vlasů k čelu, nepříjemně chladil celé mé tělo. Mé vědomí ještě plně nepobíralo mou nynější situaci, když mě začal popadat pocit paniky.
Žaludek se svíral, protestoval. Intenzita mého strachu rostla každým okamžikem a já nedokázal racionálně umírnit své smysly.
Má záda se pevně zapřela o rám dřevěné postele, získávajíc tak alespoň nějaký středobod.
Pohledem jsem probodával metr po metru čtverečném mého pokoje, snažíc si přivyknout na téměř absolutní tmu. A takto stále dokola. Oči mi běhaly po všech čtyřech rozích místnosti v čirém zoufalství.
Potřeboval jem nutně zdroj světla. Záchytný bot, který by ukonejšil mou úzkost a pocit ztísněnosti.
Mohly to být řády desítek minut, možná i několik hodin. Trvalo mi dlouho uklidnit svou mysl a své tlukoucí srdce v rytmech čardáše o tom, že jsem ve své ložnici opravdu zcela sám, v naprostém bezpečí.
Ani si nevzpomínám, v jaký moment jsem opět propadl spánku čirým vysílením.
Jedno jsem ale věděl jistě. Následující den se mi nebude dobře usínat..
••—{•}—••
आप पढ़ रहे हैं
•••Bedfellow•••
फैनफिक्शनNikdo by mě nedokázal přesvědčit o tom, že existuje lepší pocit než je právě tento... ...a i přesto jsem bojoval se ztrátou vědomí. ••• ••• ••• ••• ••• ☼ rozepsáno ☽ opraveno ••• ••• ••• ••• •••
