Všichni jsme mlčky seděli u ohně a já pozorovala svého brášku, jak do sebe bezstarostně tlačil sousto po soustě.
Nechtělo se mi věřit, že byl první z nás, kdo prozřel a tuším, že ani on to nebyl schopen pochopit. Prsty lehce svíral svého pstruha a vykousával maso, jenž se nacházelo mezi kostmi. Seděl tak v klidu a bezstarostně, až jsem se pomalu začínala děsit toho, co se mu momentálně honilo v hlavě. V tichosti ke mě vzhlédl koutkem oka a svůj pohled zase sklopil ke své rybě. Ostatní současně vedli konverzaci, kterou jsem nikterak nevnímala. Bratr na mě znovu pohlédl.
Myslím, že mě bavilo ho takhle zkoumat. Občas jsem si připadala jako nějaký tajný agent. Bráška byl jeden z oblíbených ještě před tím, než jsme se nastěhovali do těhle končin.
,,Baví tě mě takhle sledovat? Někdy mě tvé pohledy děsí," jen, co mi odvětil, zbytky z ryby odložil na papírový tácek, který položil do trávy.
,,Ehem, já jen," zakoktala jsem se.
,,Jestli máš hlad, měla ses ozvat dřív," pronesl Michael a hned na to si do dlaně uříhl.
,,Fuj, tos nemusel," zasmála se Elleonor.
,,Pardon," poznamenal omluvně můj bratr s menším ostychem.
,,Koukám, že jste dojedli. Půjdu to tu poklidit," usmála se Nella, jež za dobu naší konverzace neřekla ani slovo. Vstala z pařezu a my hned s ní.
,,Měli by jsme ještě prodiskutovat to, co se bude dít dál," pronesl Mark a jeho bratr mlčky kývl hlavou na znamení souhlasu.
,,Oká, takže si každý uklidíme ve stanech a za dvacet minut zase tady?" navrhla Ellen a my rovněž souhlasili.
,,Rozkaz šéfová," zasmáli jsme se všichni naráz a vydali se do ranního úklidu. Každý do svého stanu.
*
Asi po dvaceti minutách jsem se vydala zpět k ohništi, kde jsem usedla na své místo pod menším doubkem a spolu s ostatními netrpělivě vyčkávala příchod Ellen a jejích bratrů.
,,Sakra, kde jsou tak dlouho. Říkali za dvacet minut a už je to skoro hodina," odsekla rozmrzele Nella, zatímco koutkem oka pohlédla na hodinky, jenž měla uchycené na pravém zápěstí.
,,Já to slyšela," zasmála se nad její větou Ellen stojíc přímo za jejími zády.
,,Tohle mi nedělej. Víš, jak jsem se tě lekla?" odvětila Nella, která leknutím lehce uskočila do strany.
,,To vypadám tak hrozivě?" zavtipkovala Elleonor a Nella se jen uchechtla. Chtěla ještě něco říct, ale do konverzace se po chvilce vložil Ellenin bratr Mark.
,,Tak jo, konec srandiček. My tři jsme mezitím projednali dost závažnou věc týkající se...ehem, ehem," odkašlal si hoch, zatímco nás všechny probodl vážným pohledem.
,,Nikdo nebude čekat na to, až se tu vyžvejkneš," skočil mu Markus do řeči a Ellen se jen uchechtla.
,,Jde o to, že by se někdo z nás měl vydat zpět do Cetvin," dodal a já na protest vstala z lavičky, udělala krok vzad za ostatní, kde jsem si tiše odfrkla a založila ruce na prsou jako důkaz toho, že sama nikam nepůjdu.
,,Problém je také v tom, že se pomalu začínají dít věci, nad kterými ztrácíme kontrolu. Takže pokud by někdo měl zájem tak,"
,,A ty myslíš, že někdo tady z nás ten zájem mít bude?" otázala jsem se.
,,Ha! To se ptá ta pravá, která si stěžovala na studenou podlahu v kostele," ušklíbl se na mě Michael a já po něm vrhla vražedný pohled.
,,No jasně, jdi se bodnout," odsekla jsem mu a Nella stojící vedle mě se uchechtla.
YOU ARE READING
Zettwing I.✓|²⁰¹⁷
Fantasy-Jsem si velice vědoma toho, že se o zapomenutých či zaniklých vesnicích moc často nemluví, proto jsem se rozhodla, že o jedné takové sepíšu příběh, jenž se možná kdysi v minulosti stal, možná ne. To nikdo neví. Kniha vypráví o dvojčatech, kteří se...
