Love triangle |°Yoonseokmin°|

JIMIN

Pár minut potom, co kluci odešli mě přestaly bavit Jisungovy narážky na všechny kolem a tak jsem se rozhodl jít domů.

U skříňek mě však zastavil učitel na matematiku s tím, že se mě chce na něco zeptat.

Trochu otráveně jsem s ním došel do jeho kabinetu a pak se jen opřel o zeď a čekal co z něj vypadne.

,,Jelikož jsem si plně vědom toho, že jste s panem Min Yoongim dobří přátelé, jsem si téměř jist, že nebudete mít žádný problém s tím, co vám teď oznámím" Začal a já mrzutě protočil očima.

,,O co jde" zeptal jsem se.

,,Moje milá kolegyně mi oznámila, že Yoongiho známky z matematiky jsou otřesné, a jelikož jeho rodiče trvaly na doučování, rozhodl jsem se požádat vás"

Mírně jsem se usmál.

Opravdu mi právě nabídl, abych trávil s Yoongim o mnoho víc času a byl mu díky tomu blíž?

Kdo ví, třeba se to doučování zvrtne i v něco kapku jiného~

,,Nemám s tím problém" oznámil jsem mu.

,,Výborně, takže se prosím hned po odchodu ze školy stavte u nich doma, aby vám oznámili informace k vašim návštěvám" Pokusil se o úsměv, ale vyšel z toho jakýsi prapodivný úšklebek. Matikáři by se neměli usmívat.

Přikývl jsem a nakrčil obočí. ,,To je vše?"

,,Ano, můžete jít" s tím jsem se otočil a s vítězný úšklebkem konečně vyšel ze školy.

Zamířil jsem k domu, kde Yoongi bydlel. Nebyl to nijak moc velký dům, ale hned na první pohled působil moderně.

Prošel jsem menší zahrádkou, která se skládala z pár květináčů s rostlinami, keřem růží a menším keramickým trpaslíkem, který na přicházející mával lopatou. Pousmál jsem se nad vzpomínkou, jak mi Yoongiho máma vysvětlovala, že to pro ní znamená, že nás trpaslík vítá, ale mě to vždy připadalo jako kdyby naznačoval 'vypal odsud nebo dostaneš'

Zazvonil jsem a zbývalo už jen čekat.
Od té doby, co znám Yoongiho jsem vždy venku čekal aspoň pět minut, a proto mě překvapilo, když jsem uslyšel spěšné kroky směřující ke dveřím.

Za chvíli se již klika pohnula a ze dveří vykoukl Yoongi s tázavým pohledem.

,,Co tu chceš" zavrčel.

Usmál jsem se, vždycky byl takový takže mě jeho mrzutý tón nijak nepřekvapil. Vrhl jsem se na něj a pevně ho objal.

,,Ahoj Yoongie~ Hádej co, hádej co" začal jsem kolem něj nadšeně skákat.

,,Co" protočil očima a opřel se o rám dveří.

,,Budu tě doučovat, takže spolu budeme trávit spoustu času!" Věnoval jsem mu zářivý úsměv.

,,Doučovat?! Já, ale doučování nepotřebuju!" Založil si ruce.

,,Neeee, jen propadáš z matematiky, pohoda" řekl jsem sarkasticky a pak se rozesmál.

On si zmučeně povzdychl a rukou si prohrábl vlasy.

,,Co takhle jít dovnitř a trochu si promluvit o tom, kdy se ti to bude hodit?" Nečekal jsem na odpověď a začal se cpát dovnitř.

,,Teď zrovna nemám čas" snažil se mě zadržet, ale já se vdral dovnitř a usedl do obýváku na gauč.

,,Tak co třeba ve středu? A nebo ve čtvrtek, úterý ? Pátek? Můžeme klidně každý den!" Pohodlně jsem se rozvalil na gauči, zatímco jsem mu navrhoval dny.

,,Přes týden nemám čas" zamručel.

,,Proč?" Trochu jsem se posunul, aby si taky mohl sednout.

,,Mám moc práce se spaním" zívl a hodil se na gauč vedle mě.

Nasadil jsem výraz 'děláš si prdel?'

,,Co? Škola je vyčerpávající sama o sobě, nebudu se dobrovolně učit ještě další dvě hodiny" odfrkl si.

,,Takže v úterý" rozhodl jsem.

,,Poslouchal jsi mě vůbec?!" Rozkřikl se a roztomile našpulil rty.

Proč je kurva tak rozkošný.

Přisunul jsem se k němu blíž a jemně se k němu naklonil stále pozorujíc jeho rty.

,,Jimine?" Jeho hlas byl plný zmatení.

Dělilo nás od sebe jen pár milimetrů, když se za námi ozvalo hlasité odkašlání.

Se zamračením jsem se otočil a pohlédl na chlapce, který nás tak sobecky vyrušil.

Byl to ten nový ze školy. Jeho vlasy trčely do všech stran, na obličeji měl pár šrámů a provinile na nás koukal.

,,Omlouvám se za vyrušení, ale rád bych věděl, kde to jsem a jak jsem se sem dostal"

Zmateně jsem se koukl na Yoongiho, který na něj s mírně červenými tvářemi zíral.

Nazvedl jsem obočí a prstem mu šťouchl do tváře.

Překvapeně se na mě podíval a pak zpět na chlapce.

,,Uh...no...Byl jsi zraněný, a tak jsem tě vzal ke mně, aby jsi nezůstal ležet na chodbě" nikdy jsem neviděl Yoongiho mluvit k někomu tímhle tónem.

Jeho hlas zněl mile a  starostlivě.

,,Ah..um d-díky" zakoktal se roztomile nováček.

Počkat roztomile? Ne....ehm..

Místností zavládlo ticho než Yoongi znovu promluvil.

,,Fajn eh...asi by ses měl osprchovat a já tady zatím s Jiminem něco proberu" zasmál se nervózně Gi.

Chlapec přikývl a otočil se.

,,Jo a um...."

,,Hoseok" usmál se černovlásek.

,,Koupelna je naproti mému pokoji, ručníky tam jsou" poškrábal se za krkem.

,,Děkuji" Hobi se jemně začervenal a odešel.

,,...Co to jako mělo být?" Nakrčil jsem obočí a zamračil se na Giho.

,,Co jako" a jeho šutrovský tón je zpátky.

,,Možná tvoje chování" naznačil jsem.

,,Nevím o čem mluvíš" podotkl a s kameným výrazem zapnul televizi.

Protočil jsem očima a nechal to proteď být.

Přeci jen budu mít spoustu možností se s Yoongim oblizovat při doučování a žádný Hoseok nás vyrušovat nebude.

***
EHM

Nemůžeme nic uspěchat.... 😇

I 💜 u