YOONGI

1K 105 29
                                    

Netrpělivě jsem čekal než moje utrpení skončí.

Ano, domníváte se správně, zrovna stojím před tabulí a učitelka se ze mě snaží dostat postup počítání nějaké látky, kterou jsme údajně probírali poslední hodinu, ale já vím úplné hovno.

,,Notak Yoongi, přece jsi musel pochytit aspoň pár slov" povzbuzovala mě. Jen jsem pokrčil rameny a tupě zíral na pár čísel na tabuli.

Neměl jsem tušení co s tím mám dělat. Proč zrovna matika. Na této škole je spousta zajímavějších předmětů, ale ne, my musíme mít poslední hodinu matematiku s touhle babkou, která si očividně neuvědomuje, že celé její hodiny prospím...

,,Uhm no..." polkl jsem a s nadějí se zadíval na hodiny. Dvě minuty do konce. Učitelka si povzdechla a netrpělivě si posunula brýle.

,,Takže nevíš?" Ozvalo se po chvíli.
Minuta.

Záporně jsem zavrtěl hlavou a spocené ruce si otřel do kalhot čekajíc na můj rozsudek.

,,Vypadá to, že budu volat rodičům, aby byli informováni o tom, že už teď propadáš a rozhodně by to chtělo doučování" Kurva.

Zvonek se rozezněl místností a všichni popadli své věci a urychleně vyběhli z učebny.

Protočil jsem očima a pomalým krokem se rozešel pryč, nechávajíc tu starou babku a její příklady za sebou.

Byl čas oběda, což pro mě znamenalo dojít na druhý konec školy. Já však nikam nespěchal a pomalu jsem se plazil po školních chodbách doufaje, že se někde objeví nějaká kouzelná vařečka (třeba Gregor) a přičaruje mi moc teleportovat se. Každým dalším krokem jsem totiž cítil jak mi upadávají nohy. Chození je hold namáhavá činnost.

Po pár minutách jsem tam konečně došel a kupodivu ikdyž jsem šel celou cestu kamením tempem, seděl u našeho stolu jenom Jungkook.

Posadil jsem se vedle něj a poklepal mu na rameno.

,,Hyung! Lekl jsem se...víš, že tvůj obličej vypadá staršidelně? Občas by ses mohl taky usmát" řekl a pokračoval v štourání se v jídle.

,,Nemám důvod" protočil jsem očima ,,Každopádně, kde jsou všichni?"

,,Nemám tušení, už tu sám sedím několik minut a zatím nikdo nepřišel" pokrčil rameny.

Hned na to jsme však uslyšeli z druhé strany jídelny hlasitý smích za kterým jsme se taky otočili.

Jimin,Jisung a Mark se vynořili ze dveří s viditelně úžasnou náladou. Všichni tři se chechtali na plné kolo a bylo jim úplně jedno, že přitom vypadají jako banda ožralců.

Nadzvedl jsem obočí a čekal až se sem ti tři dovalí, abych je mohl vyzpovídat.

Jimin si sedl naproti mě a Mark s Jisungem vedle něj.

Věnoval jsem Kookiemu pohled jímž jsem jej vyzval, aby se zeptal on.

,,Tak.....co je tu tak vtipného?" Podrbal se za uchem a znechuceně odsunul tác s jeho obědem dál od něj.

,,No...Je tu ten nový žák, zrovna chvátal na oběd jenže narazil na Bosse (přezdívka pro jendoho studenta) a ten z něj málem vymlátil duši! Byla to luxusní podívaná" vysvětlil Jisung a ti tři se zase začali hlasitě smát.

,,To je teda pech" Poznamenal Jungkook.

,,To jo, ale tohle nejvíc nepochopíte, byl tam i Minho, Donghae a Taehyung a málem dostali taky, protože mu chtěli pomoct" vyprskl Mark, což vyvolalo další smích u Jimina.

Cítil jsem jak se Jungkook vedle mě napnul.

Jemně jsem se zamračil.

Nesnášel jsem Jiminovo chování v přítomnosti těch dvou. Choval se tak arogantně a byl na mnoho lidí zlý.

A všechno jen proto, aby si získal jejich pozornost.

,,Koukám, že je tu veselo" uslyšel jsem za sebou povědomý hlas. Namjoon s Jinem se uráčili přijít. Ani nechci vědět co doteď dělali.

Usadili se vedle Marka a napjatě očekávali, než jim někdo objasní situaci.

,,Tady Chim a spol. se nehorázně smějí tomu, že Bossík zmlátil toho nového studenta a málem se pustil i do Taehyungieho" Vyprskl Kook.

,,Taehyungieho?" Nakrčil jsem obočí.
Už dávno jsem věděl, že Kook má oči jen pro Taeho, ale vždy když jsem se ho na to zeptal Tak to popřel.

,,Totiž Taehyunga" trochu se začervenal a jemně mě bouchl do ramene.

,,Chudáčci moji!" Chytl se Jin za srdce. ,,Tak to mu nedaruju, na moje dětičky nikdo sahat nebude!" Prudce vstal až málem převrhl stůl.

,,Babe, to nemůžeš" Chytl ho Namjoon za zápěstí. Jin však jen popadl lžíci a s bojovým pokřikem se Namjoonovi vysmekl a běžel pryč.

,,Dělá si srandu, že ? Je to další z jeho trpaných vtipů ne?" Řekl jsme otráveně. Nemůže si myslet, že přepere největšího rváče školy lžicí.

,,Myslím, že to myslí naprosto vážně" podotkl Jungkook.

Vrhl jsem pohled na Namjoona, který se zrovna připravoval k záchrané výpravě jeho princezny.

,,Joone, nehodláš zbourat školu, že ne?" Zeptal se pobaveně Jimin.

,,Když budu muset tak to udělám" Odpověděl a nebojácně vypjal hruď.

,,Jdu s tebou" zvedl se najednou Jungkook. ,,Musím přece jen dávat pozor, aby sis u té záchrany neublížil" zdůvodnil to.

Ale prosím tě Kookie...všichni víme, že se jdeš ujistit, jestli je Tae v pořádku.

Povzdechl jsem si a zvedl se taky.

,,Stejně to jíst nebudu, tak si aspoň natočím, jak vás všechny odrovná jednou ranou"

A tak jsme se vydali směrem kudy předtím utíkal Seokjin.

Proč se s těma idiotama vůbec bavím?

***
S minulou části byly nějaké problémy, za které se omlouvám, ale teď už to bude snad v pořádku 😒😘

Doufám...

I 💜 u

Love triangle |°Yoonseokmin°|Where stories live. Discover now