Svoboda za mír

Část 6.

Probudily ji až ranní paprsky, které se do místnosti vkrádaly přes mírně roztažené závěsy. Sakura si promnula oči a přetočila se na druhý bok. Vedle ní bylo prázdné místo, prudce se posadila a rozhlídla se po místnosti.
„To nebyl sen." Řekla Sakura a usmála se, když si vzpomněla na včerejšek. Vstala z postele a oblíkla si svoje spodní prádlo a na něj župan, co našla pověšený na skříni. Zabalila se do něj a sešla dolů. Gaara seděl u kuchyňské linky a vypadal myšlenkami jinde.
„Dobré ráno." Zašeptala a objala ho zezadu.
„Dobré ráno." Otočil se k ní a objal ji pořádně. „Jak ses vyspala?"
„Dobře, ale ty asi ne, když tady tak brzo ráno strašíš." Řekla a posadila se na stoličku vedle něj.
„Nestraším, právě naopak. Nejlepší noc mého života." Řekl a naklonil se k ní. Sakura se zasmála a naklonila se k němu taky.
„A tohle je nejlepší ráno." Zašeptala a podívala se mu do očí.
„Což mi připomíná novinky." Řekl a Sakura se odtáhla.
„Novinky? Jaký novinky?" zeptala se.
„No, představ si, před třemi týdny se u nás v nemocnici objevila žena, která dokázala celou naši nemocnici postavit na nohy, všechny zaměstnance postavit do latě a zachránit mého bratra o kterém všichni tvrdili, že zemře. A to všechno během necelých tří hodin." Řekl Gaara a Sakura zčervenala.
„Nech toho." Zašeptala, ale usmála se a podívala se na něj.
„A proto jsem ji chtěl poprosit, jestli by přijala místo ředitelky nemocnice?" zeptal se Gaara a Sakura se mu hodila okolo krku.
„Samozřejmě." Smála se Sakura a Gaara s ní.
„Můžeš nastoupit už dneska, jestli chceš." Navrhnul Gaara a Sakura jenom nadšeně přikývla.
„Budu ráda." Zasmála se a políbila ho.
„Půjdu s tebou." Řekl Gaara a vstal.
„Dej mi minutku!" vykřikla Sakura a zmizela ve svém pokoji. Za něco málo přes půl hodiny vyšla z pokoje. Boty na podpatku a vlasy stažené do vysokého culíku ji činily vyšší. Měla na sobě černé legíny a červenobílou košili s tříčtvrtečním rukávem.
„Můžeme?" zeptal se trpělivě Gaara a Sakura přikývla. Celou cestu rozebírali podrobnosti ze života toho druhého.

„Jsi ráda?" zeptal se jí, když došli do nemocnice.
„Jsem." Řekla a usmála se. Nadechla se toho nemocničního aroma a následovala Gaaru do hlavní nemocniční haly, kde se na jeho rozkaz museli shromáždit všichni zaměstnanci nemocnice. Pomocí písku se vznesl metr nad zem, aby na sebe upoutal a v místnosti se rozlilo obrovské ticho.
„Jsem rád, že jste sem všichni na moji žádost přišli. Je mi jasné, že vás nemůžu zdržovat od práce, ale rád bych vám něco oznámil. Jak už jistě všichni víte, došlo v naší nemocnici ke změnám ve vedení. Starý ředitel nemocnice bohužel nezastával svoji práci, tak jak měl, a proto došlo k jeho výměně." Řekl Gaara a všichni si začali něco šuškat. „Proto jsem na jeho místo dosadil bývalou ředitelku nemocnice v Konoze, Sakuru Haruno." Řekl a podal Sakuře ruku, aby mohla vylézt nahoru za ním. „Někteří z vás, jste ji tady mohli již potkat. Je opravdu výborná medik ninja a s vedením nemocnice a jejím chodem má praxi. Doufám proto, že jí budete co nejvíce nápomocní a dostanete naši nemocnici na takovou úroveň, jakou měla před bývalým ředitelem." Řekl Gaara a naposledy zmínil bývalého ředitele, alkoholika, který se dlouhou dobu vyhříval v křesle. „Chceš něco říct?" zeptal se Gaara Sakury a ta jen nesměle kývla.
„Dobrý den, chtěla jsem vám poděkovat za tuto možnost a doufám, že to společně zvládneme. Jen bych vás chtěla poprosit o nějaké inventární záznamy. Děkuji, to je z mé strany vše." Řekla Sakura a nechala se Gaarou odvést do kanceláře ředitele.
„Pane bože." Vydechl Gaara, když viděl, v jakém stavu ředitel opustil kancelář. „To je hovado." Zavrčel podrážděně a pozoroval pomalované a polité stěny vším možným. Podlaha na tom nebyla o nic lépe, papíry byly rozházené všude a sem tam i přilepené k něčemu v místnosti.
„Tak to vypadá, že začnu úklidem." Zasmála se Sakura.
„Rád bych ti pomohl, ale musím jít do kanceláře." Řekl Gaara.
„Prosím tě, to je v pořádku, přece mi Kazekage nebude uklízet kancelář." Řekla s úsměvem a objala ho kolem krku, on ji objal okolo pasu a usmál se na ni.
„Mám tě potom vyzvednout?" zeptal se jí a opřel se o její čelo.
„To by bylo fajn." Řekla a stoupla si na špičky. Gaara si ji přitáhl ještě blíž k sobě a políbil ji.
„Uvidíme se později." Řekl a odešel. Sakura si zasněně povzdychla a začala sbírat papíry po místnosti.

KANCELÁŘ KAZEKAGEHO:

„Tak jak to jde s tvojí budoucí manželkou?" zeptal se Kankurou, když posedával v křesle naproti Gaarovi, který studoval nějaké dokumenty.
„Dobře." Odpověděl mu Gaara, ani nevěděl na co kvůli těm papírům.
„Byla ráda, že může pracovat?" zeptal se znovu.
„Ehm." Odsouhlasil mu Gaara a stále pročítal papíry. Kankurou se naštval a vytrhl mu papíry z ruky.
„Tyhle papíry mají ještě dva měsíce na vyřízení, takže teď je nech být a odpovídej na otázky, co ti pokládám!" rozkázal Kankurou a Gaara se opřel do křesla.
„Fajn, poslouchám tě." Zabručel a Kankurou se usmál.
„Co ty a tvoje žena?" zeptal se Kankurou a ušklíbl se.
„Co by? A není to moje žena!" zavrčel Gaara a dělal, že je všechno při starém.
„Ani po tom, co si jí sehnal ten flek v nemocnici, nic nebylo?" vyvalil oči Kankurou.
„Kankurou, na tuhle otázku odmítám odpovídat." Povzdychl si Gaara a podíval se na svého bratra.
„Takže bylo!!!" vykřikl Kankurou a vyskočil z křesla. „Děláš si prdel?!?!?!" řval nadšeně Kankurou a Gaara ho pozoroval s jedním obočím vysoko nahoru. „Uvědomuješ si, že si se vyspal s de facto sestrou Hokageho?" zastavil se Kankurou a obličej se mu roztáhl do širokého úsměvu.
„Kankurou!" zařval Gaara a Kankurou přestal poskakovat po místnosti. „Přestaň, ještě jsem ji ani nepožádal o ruku."
„Co ti brání?" nechápal Kankurou.
„Nechci, aby to brala, jakože když jsme se spolu vyspali, tak se musíme vzít."
„Ale vy se musíte vzít." Namítl Kankurou.
„Já vím, ale nechci, aby to tak brala." Řekl Gaara a Kankurou chápavě přikývl. „Chci, aby to bylo jako u všech ostatních." Řekl Gaara a podíval se ven z okna.

NEMOCNICE SUNA:

„Myslím, že budeme potřebovat generální úklid celé nemocnice." Zhodnotila stav budovy Sakura a ukázala na nehygienické prostředí nemocnice.
„To nebude problém. Nemocnice má neuvěřitelné fondy. Dlouhou dobu se nic nenakupovalo. Ředitel nic neschválil, takže větší objednávky vůbec nebyly." Řekl účetní celé nemocnice.
„Vymalovat na čistě bílo, dětské oddělení samozřejmě v rámci našich možností a předpisů vyzdobíme. Doplnit medikamenty. Doplnit operační vybavení. Doplnit ambulanční vybavení. Projít spisy zaměstnanců." Odříkávala Sakura a psala si poznámky do desek.
„Spoustu lidí tady v té nemocnici trpělo." Řekl účetní a Sakura přikývla.
„S tím vedením se divím, že většina z nich nezemřela. Nebojte se, to napravíme." Řekla a položila mu ruku na rameno.
„Co vlastně děláte tady?" zeptal se jí.
„Mám vést nemocnici." Nechápala.
„Ne, myslím, co děláte tady v Suně?" zeptal se jí a ona se zastavila. Zády k němu. Pak se pomalu otočila a podívala se na účetního.
„Jsem tady výměnou za Lady Temari." Řekla Sakura a rozešla se dál.
„Takže si budete brát Kazekageho?" doběhl ji a šel krok za ní.
„Asi ano."
„Asi?"
„Určitě." Opravila se.
„Proč?"
„Kvůli míru mezi vesnicemi."
„Vy jste šla dobrovolně?"
„Ne."
„Ale vezmete se, ne?" potřeboval se ujistit.
„Ano, je to smlouva, tak to prosím nikomu neříkejte." Otočila se na něj prudce.
„Spolehněte se." Poklonil se jí Renzo, její účetní.