Část 5.

385 21 0
                                    


Ležela na posteli a poslouchala to ticho, které kolem ní panovalo. Byla tady už téměř třetí týden a Gaara nic. Sotva s ní promluvil. Všechno stejné, jednotvárné, stereotypní. Ráno vstane, nasnídá se, upraví se a do oběda se potuluje po domě, po obědě následuje to stejné. Uklízí, čte, kreslí, píše dopisy nebo jen chodí po domě. Večer jde spát s pocitem, že žije v Kazekageho domě, ale není nic. Ani manželka, ani snoubenka a ani milenka...
Přetočila se na druhý bok a zavrčela. Nesnáší ty dny, kdy on je celý den v práci a pak přijde domů, pozdraví ji a jde spát. Nic víc. Jako by si ho ani neměla vzít. O čemž tedy taky ještě nebyla řeč. Očividně stačí, když ji trpí ve svém domě a nechává ji, dělat si co chce. Posadila se a praštila do polštáře.
„Sakra." Zaklela a zabořila hlavu do měkkých obláčků.
„Sakuro?" ozvalo se tiše ode dveří. Sakura se prudce posadila a otočila se na Gaaru.
„Gaaro?"
„Já, já jen slyšel jsem nějaké divné zvuky, tak jsem se chtěl zeptat, jestli je všechno v pořádku?" zeptal se a stále držel kliku dveří.
„Všechno je v pořádku." Řekla a opřela se o zeď za postelí.
„Vážně?"
„Ano."
„Tak já půjdu spát, tak dobrou noc." Řekl a zase zmizel. Tohle byla asi nejdelší debata za poslední tři týdny. Sakura si odfrkla a lehla si.
„Bezva." Řekla si a usnula.

„Lorde Kazekage!" zavolal na Gaaru Aki a mával mu rukou před obličejem. Gaara sebou cuknul a podíval se na Akiho.
„Co se děje?"
„Jste myšlenkami, někde jinde." Řekl Aki a zasmál se.
„Čemu se směješ?" nechápal Gaara.
„Třeba u své snoubenky v posteli?" zasmál se Kankurou a Aki s ním. Gaara zrudnul a pak se zamračil.
„Není to moje snoubenka!" zavrčel na oba a ti se zase začali smát.
„Ale jednou bude. Vlastně jednou musí být." Opravil se Kankurou a Gaara se zamyslel.
„Známe se tři týdny." Popřel to Gaara a Kankurou nad tím mávl rukou.
„Temari je už dva týdny vdaná a znají se stejně dlouho jako vy. Gaaro, ale ty nemáš čas. Pokud se nerozhoupeš, mohla by to Konoha brát jako nedodržení smlouvy a to by znamenalo docela dost problémů." Řekl Kankurou a Gaara přikývl.
„Nechci ji do ničeho nutit, už takhle je u mě nešťastná." Řekl Gaara a podepřel si bradu.
„Omlouvám se, že vám do toho vstupuji, ale já to chápu." Řekl Aki a Gaara s Kankurem se na něj podívali. „Před třemi týdny dokázala během půl hodiny srovnat celou nemocnici a od té doby ji nikdo neviděl. Je celý den u Vás doma. Co může dělat? Navíc Vy jste tady." Vysvětlil Aki a Kankurou přikývl.
„Takže Gaaro, ty zvedneš teďka zadek a půjdeš vyhodit starého ředitele nemocnice. Na jeho místo dosadíš svoji budoucí ženu a pak jí půjdeš tu novinku oznámit. Jo a zůstaneš s ní celý den." Rozkázal Kankurou a než stačil Gaara cokoliv namítnout, vyhodili ho ze dveří.

„Sakuro?" zavolal Gaara do domu a čekal, jestli se Sakura ozve. „Sakuro?!?!" zavolal hlasitěji. Nic se neozývalo. Trošku nervózně vešel do obývacího pokoje, rozhlédl se a neměl slov. Takhle čisto tady snad ještě nebylo. Přešel prsty po starém nábytku, který se leskl, jakoby byl právě koupený. Chtěl se posadit na gauč, když mu pohled sklouzl na člověka, co gauč již okupoval. Ležela schoulená v klubíčku a v jedné ruce svírala knihu, co zrovna četla. Opatrně si od ní knihu vzal a položil ji na stolek. Pak se posadil do křesla a tiše ji pozoroval.
„Neměl bych ji přikrýt?" proběhlo mu hlavou a už se chtěl natáhnout pro deku, když mu na rameno skočilo jeho svědomí.
„Ale no tak vezmi ji radši do postele, ten gauč musí být strašně nepohodlný." Napovídalo mu jeho dobré svědomí.
„Ale do své." Zasmálo se ďábelské svědomí a Gaara se zarazil.
„Nejsou ještě ani zasnoubení." Bránil ho andílek.
„A to vadí?" zasmál se čertík.
„No samozřejmě!" rozkřikl se andílek.
„Vezmi ji do své postele! Neposlouchej ho! Musíš váš vztah trochu posunout!" zakřičel čertík a odkopl andílka. Gaara přikývl a nadechl se. Sklonil se k Sakuře a chytil ji pod koleny a na zádech, opatrně ji zvednul, přitáhl k sobě na hrudník a šel s ní nahoru do svého pokoje. Položil ji do postele, i přes to že byla sotva jedna hodina odpoledne. Přikryl ji peřinou a odhrnul jí vlasy z čela. Sakura se přetočila na druhý bok a pak ztuhla. Gaara se zarazil, když věděl, že se probouzí.
„Gaaro?" zašeptala Sakura do ticha místnosti, když instinktivně přejela rukou po místě, kde by mohl ležet a přičichla si k jeho polštáři.
„Ano?" zašeptal, když si klekl k ní na zem a opřel se o bok postele. Otočila se a dívala se do těch nejzelenějších očí, jaké kdy viděla. „Usnula si na gauči, myslel jsem, že tady to bude pohodlnější."
„Děkuji, to jsi hodný." Zašeptala a protáhla se. Gaara si sedl na postel, lokty se opřel vedle Sakuřina pasu a naklonil se k ní.
„Máme se brát, udělal jsem to rád." Řekl Gaara a byl pár centimetrů od jejího obličeje.
„Já vím." Vydechla Sakura a položila si ruku na jeho rameno. Gaara se na její ruku podíval a pak se pohledem vrátil na její obličej.
„Děláš mi to naschvál?" zavrčel tři centimetry od jejího obličeje.
„Co?" řekla a cítila, jak se mu napnuly svaly.
„Tři týdny bydlíme v jednom domě a já už tři týdny kvůli tobě nemůžu spát." Zašeptal a Sakura se usmála. „Přestaň." Zašeptal a ještě se o centimetr přiblížil.
„Nebo co?" zašeptala a vydechla, Gaara cítil její horký dech.
„Nebo to udělám." Řekl a Sakura se zasmála.
„Udělej to." Zašeptala a přivřela oči. Gaara na nic nečekal a políbil ji. Mírně na ni nalehl a objal ji kolem ramen. Objala ho kolem krku a do toho polibku se doopravdy položila. Nechala se unést, Gaara ji přetočil na sebe a stále měl jednu ruku obtočenou kolem jejích ramen. Oba se nechali unést a za chvíli jim začal docházet kyslík.
„Wow." Vydechla Sakura a snažila se popadnout dech.
„Vážně jsme kolem sebe chodili tři týdny bez ničeho?" zeptal se Gaara a posadil se, tak že mu Sakura seděla na klíně.
„Taky to teď nechápu." Zasmála se Sakura a znovu ho políbila. Odtáhla se od něj a ušklíbla se. Přejela mu od břicha na prsa a z ramen mu stáhla Kage plášť. Přitáhla si ho k sobě a začala ho dravě líbat. Gaara se nenechal pobízet, když si vzpomněl na novinky, co má pro Sakuru.
„J-já ti v-vlastně ch-chtěl ň-ně-něco říct." Chtěl říct Gaara, ale Sakura ho jaksi nenechala mluvit a nepřestávala ho líbat a rozepínat mu košili.
„No tak Gaaro, soustřeď se, řekneš mi to pak." Odtáhla se od něj a sundala si tričko.
„Máš pravdu." Řekl Gaara a strhl ji pod sebe. Stáhla mu z ramen košili a během chvíle lítalo oblečení na zem.

KONOHA:

„Nad čím přemýšlíš?" položil ruce na ramena své ženy Shikamaru.
„Jak se všechno vyřešilo." Řekla Temari a podívala se na něj.
„Myslíš nás?" řekl Shikamaru a políbil ji na čelo.
„Ani nevíš, jak jsem se během válek bála, že na nás přijdou."
„Já vím." Řekl Shikamaru a pak se zasmál.
„Co se děje?"
„Když rada navrhla mě, abych si tě vzal, můj otec po nich řval, proč vybrali mě." Řekl Shika a Temari se zasmála.
„Kdyby věděl."
„Někdy mu to možná řeknu."
„Jak si myslíš, že jsou na tom Sakura s Gaarou?" zeptala se Temari.
„Myslím, že spolu ještě nepromluvili." Řekl Shikamaru a Temari souhlasila.

V té době kdy rodina Narů debatovala, v Suně Kazekage pozoroval ženu, která si ho během tří týdnů omotala kolem prstu. Sledoval, jak klidně spala a jako polštář použila jeho hrudník.
„Dobrou noc." Zašeptal a políbil ji do vlasů...

Svoboda za mírWhere stories live. Discover now