Hranice věků /Starker/DOKONČENO

4. sranda

Hned na začátku se chci omluvit, za výskyt trošku úchylných částí, nejsem typ člověka co by to nedokázal napsat, ale protože mně sledují i přátelé (zdravím) nechci, aby si o mně mysleli bůh ví co.

Peter sjel po právě zabouchnutých dveřích. Hlava mu spadla do klína a on se konečně pořádně rozesmál nad svou hloupostí, bylo mu tak trapně, tak moc. Kdyby teď teta vtrhla do pokoje, myslela by si, že se její synovec asi zbláznil. ,,A do háje." Uvědomil si svou chybu Peter, nechal tam oblek!

Odfrknul si, no jasný a to si ze začátku myslel, že dnes bude fajn den. Pohlédl na mobil, chtěl se přesvědčit, že ještě není deset. V tolik často musel být doma, jinak by teta zešílela. Zvedl se, jen proto, aby se znovu setkal s panem Starkem, chtěl to vůbec? Jasně že chtěl. Chtěl to víc jak nic jiného, chtěl ho znova spatřit.

Před odchodem se podíval do zrcadla, tváře konečně nabyli znova normálních barev a celkově vypadal už lépe.
Rukou si pročísl vlasy. ,,Hlavně se uklidni!" Napomenul se ještě, než se vyřítil z pokoje, sjel zábradlí a otevřel dveře od domu. Moc dlouho mu ten "klid" nevydržel. ,,Pro-miňte pane Star-ku." Vyhrkl ze sebe Peter a poškrábal se za krkem. Mohlo snad být něco trapnějšího, než narazit hlavou do hrudi Anthonyho Starka?

,,Hledal jsem tě." Řekl Tony a obmotal ruku kolem ramen Petera. Pomalu, ale jistě ho vedl k limuzíně, co zaparkovala před domem. ,,Kam to jdeme?" Zeptal se Parker a vymotal se ze sevření filantropa. Né, že by se mu to nelíbilo, ale nebylo mu příjemné, jak byl táhnut Tonyho silou. ,,Zvu tě na večeři." Řekl Stark, jako by to byla jasná věc a byli domluvení už několik měsíců.

,,C-co?" Vyjekl Peter, na jeho vkus to byla až moc přehnaná reakce, ale na Starka to zabralo, konečně zastavil. ,,Nemůžu jen tak zmizet na několik hodin a nic neříct tetě." Pokoušel se vysvětlit své přehnané chování. ,,Fajn, já ji napíšu." Uchlácholil ho Stark a tak se sním vydal do auta.

Slib splnil, nebo to si vyvodil Peter z toho, že Tony hned jak vstoupili do auta, vytáhl mobil a s dost divným úšklebkem něco naťukal do klávesnice mobilu.

Konečně auto zastavilo před Starktower. Peterovi cesta vůbec neutíkala. Stále ho znervózňoval Starkův skoro stálí pohled.

Výtah cinkl a oba uslyšeli známí hlas. ,,Dobrý den pane Starku." ,,Čau, přichystala jsi to?" Zeptal se nedočkavě Tony. ,,Jak jste chtěl pane." Řekla umělá inteligence. Peter zaregistroval malí úsměv na Tonyho tváři.

,,Tak co si dáš?" Zeptal se Stark, když si sedl k dlouhému stolu. Peter si sedl na druhou stranu, stále nepobíral poslední hodinu. , Já...ehm, není na večeři ještě brzo?" Pokusil se zadusit svou, no vlastně nepopsatelnou dobrošpatnostydlivonadrženou náladu. Rychle se nadechl a pomalu vydechl. Tonymu se sevřel žaludek, vidět ho takhle bylo neodolatelné a přesto musel odolat. Byl jako dítě v cukrárně, které chce všechny lízátka, ale maminka mu koupí pouze jedno. Uculil se, lízátka, pomyslel si rychle a poté pohlédl na Petera.

Přikývl. Stále uvažoval nad tím, proč si ho sem vzal, tu touhu nemohl zvládnou. On ale není na kluky, tak co teda je? Přelo se mu v hlavě jedno s druhým a třetím. ,,Nedáš si se mnou jednu sklenku?" Zeptal se Tony.
,, No je mi patnáct, takže..." Řekl Peter a Tony se jen zasmál. Proč mu stále připomínal ten posraný věk, sám moc dobře věděl, že jeho mysl padá do pekel nevídanou rychlostí. V mžiku byl u Spider-mana a do ruky mu vkládal sklenku whisky.

Nebylo jí moc, ale pro nezkušeného a mladého kluka to stačilo, červenal se, jako Tony, když vypije celou láhev.

,,Pane Starku, víte, že jste dost přitažlivý." Vypadlo z Petera po deseti minutách ticha. Zrovna ležel na Tonyho klíně a pro velké překvapení, Stark nebyl opilí. To spíše jeho společník, co si teď hrál s jedním knoflíčkem Anthonyho košile.

,,A ty máš dobrou prdel." Vycedil skrze zuby Tony. To donutila Petera, aby se posadil obkročmo na jeho klín a podíval se mu do očí. Dělil je kousek, který mladý Parker překonal a přicucnul se na Tonyho rty. Čekal to, ale i přes to nezabranil polibku, byla to nejspíš chyba, ale potřeboval už konečně cítit ty rty na jeho, konečně cítit vše, o čem už dlouho fantazíruje.

Filantrop ihned pocítil alkohol z rtů společníka, zkousnul je, jen proto, aby si tu chuť vychutnal. Rukou sjel, na jeho dokonalí zadek. Bylo to jiné než s ženou, bylo to dokonalé.

Netrvalo dlouho, když se přesunuli do ložnice. Peter si jasně uvědomoval, co k Tonymu cítí, to samé se však nedalo říct o Tonym. Jeho pocity byly nečitelné, jak po dvacátý whisky a vše co se snažil rozluštit, se znova a znova slévalo.

Ach, no, co myslíte? Pepper nebude nadšená, nevím jestli z toho, že ožral nezletilého, nebo z toho, že jí sním nakonec podvedl.

Děkuji všem, co stále čtou tuhle knihu, která vychází opravdu "pravidelně". Vážím si vás. Snad se líbilo, budu ráda za komentář, nejlépe názor na povídku.

PS: Nečekali jste to? Nebojte, já taky ne.

Erra∞