Banana fish fillet (dokončeno)

Konec. Nebo ne?

Eiji dostal do Ashe tajný vzkaz s nebezpečným úkolem. V newyorské čínské čtvrti vyhledat jistého muže Shortera Wonga, Ashova důvěrného přítele, a sdělit důležitou zprávu. Shorter Wong nebyl ale nikde k nalezení, proto se Eiji rozhodl jednat na vlastní pěst a urychleně vykonat, co po něm zpráva žádala. Sám nalezl kancelář doktora Meredithe, u kterého Ask ukryl velmi nebezpečnou neznámou drogu, kterou bylo potřeba odnést na bezpečnější místo.

Už podruhé tento den mě polil studený pot. V pravé ruce jsem nervózně převracel malou skleničku. Myšlenky se mi ale vracely ke Griffinovi, utajenému bratrovi Ashe, o kterém jsem vůbec nic nevěděl a nejspíš jsem ani vědět neměl, kdyby nebyl doktor Meredith tak neopatrný. Ještě častěji jsem se ale vracel k Ashovi. Vím, že o Ashovi samotném bych teď přemýšlet neměl a rozhodně ne takovým způsobem, jakým o něm právě přemýšlím.

Jenom mě zneužil, abych pro něj vyzvedl nějakou drogu. Šmarjá, proč já to vůbec dělám? Co když mě teď chytí policie? Na co ji vůbec potřebuje? Je drogově závislý? V tom bych ho podporovat neměl. Drogy mají určitě na vztah negativní vliv. Tedy ne že bych s ním nějaký vztah plánoval, jenom... Za to všechno může ta pusa. Ta zatracená pusa!

Setřásl jsem ze sebe tu myšlenku. Laskavost mu přece dlužím. Od té chvíle, co jsme do New Yorku s Ibem přijeli, jsem tady jen na obtíž. A dlužím mu to kvůli Skipper.

Času bylo málo a první nenápadné a bezpečné místo, které mě napadlo, byla kuchyňka našeho malého apartmánku, který jsme si na dva měsíce s Ibem pronajali. Mouka, cukr, sůl, drogy. Paráda. Spěšně jsem zabočil do úzké tmavé uličky už jenom kousek od apartmánu, když mě něco těžkého srazilo k zemi a přitáhlo ke zdi.

„Pšššt pšššt, sledují nás." hleděly na mě tmavé velké brýle, z nichž nakukovalo úzké svraštěné obočí. „Chlapče, ty seš rychlej jak střela. Vyrazil jsem jen chvilku po tobě a u Meriditha jsem tě už nenašel. Máš kliku, že tě cestou nikdo nepřepad'. Tady má uši všecko." extravagantně vyhlížející cizinec s křiklavě fialovou kšticí si o kousek postoupil a povolil sevření. Nevěděl jsem, co na to odpovědět.

„Shorter. Těší mě. Promiň za to předtím. Tahle doba si žádá svoje vopatření." zašklebil se cizinec a vecpal si ruce do kapes. Stál jsem tam jak opařený a tázavě na něj hleděl.

Shorter si netrpělivě odfrkl: „A kde to teda máš?" Roztřeseně jsem hlavou ukázal na kapsu rozevláté košile s květinami, kam jsem lahvičku ve strachu hodil, abych měl volné ruce.

„Tak pojď, ty malej, schováme to někam, kde to nikdo hledat nebude." ledabyle se otočil zády ke mně a pokračoval skrz uličku. Spadlo ze mě obrovské břemeno. A Ibe na mě nebude naštvaný, že jsem mu z pronajatého apartmánu udělal drogové doupě.

---

Pravou nohou jsem pořádně dupl na plyn a ze sedadla vedle mě se ozval hlasitý smích. Pevně jsem sevřel ruce na koženém volantu. Cítil jsem, jak se mi tělem rozlévá adrenalin.

„Zvla... zvládnou to bez nás?" opatrně jsem se zeptal, jako bych mluvil k něčemu křehkému, co by se každou chvilkou mohlo rozbít. Po čele mi vyrašilo několik kapiček potu. Byla chyba tam Iba se Shorterem a tím novinářem takhle nechat napospas osudu. My se ale teď co nejdříve musíme dostat k tomu losangeleskému doktorovi. On jediný by nám mohl pomoci zachránit Griffina, se kterým to nevypadá vůbec dobře. Ten doktor bude o Banana fish vědět víc než my.

„To je v cajku, Shorter zažil i horší chvíle. Ti Arthurovi chlapi mu sice na chvilku zavaří, ale odpoledne už bude zase v zástěře sedět v Chang dai, to ti garantuju. Nečekal jsem ale, že na to takhle dupneš. Jsi plnej překvapení, Eiji." ucítil jsem na sobě ty jeho dvě jemné lišácké zelené oči a nepříjemně mě zašimralo v podbřišku. Cítil jsem se zranitelně a obnaženě. Nemohl jsem nikam utéct a neodvažoval jsem se pustit oči ze silnice, Připadalo mi, že kdybych se na něj jen na chvíli otočil, už nikdy bych nemohl uhnout. Utopil bych se v jeho velký očích. Pohled na jeho lstivý úsměv by mě navždy umlčel. Umřel bych touhou po jeho dokonalosti.

Ash nesmýšlel o věcech tak, jak jsem o nich přemýšlel já. Moje fantazie začínaly tam, kde končily jeho vidiny pro věcný užitek. Nemohl ke mně cítit to samé, neměl jsem sebemenší naději. Bylo mezi námi příliš mnoho rozdílů. Co je mu po nějakém starším Asiatovi, který se o sebe nedokáže ani pořádně postarat? On měl tolik možností. Nepřipadalo v úvahu, že by ani špičkou nosu zavadil o někoho, jako jsem já. Miloval jsem na něm, jak vzdálený ode mě byl. Všechna ta nepředvídatelnost, spontánnost, odvážnost, divokost. Toužil jsem po všem, co on měl. Toužil jsem ho chytit za ruku a odletět s ním, pryč od všeho známého. To byl možná ten hlavní popud pro zmáčknutí pedálu.

Zastavili jsme u malého motelu na dálnici asi dvě stě kilometrů od New York City. Ash mi dynamicky a stručně vysvětlil, že tady přečkáme noc a hned brzo ráno odletíme do Los Angeles. Nic nenecháme náhodě, vrtulník ale ještě není připraven, a proto tady musíme počkat.

Na recepci pospával asi čtyřicetiletý holohlavý chlapík. Ash se neobtěžoval dotknout zrezivělého zvonku a zaměstnance probudil jediným otráveným okřiknutím. Nebyl jsem si jistý, která jeho tvář je ta skutečná. Jestli ta bezstarostná a usměvavá, nebo ta zamračená a nerudná. Dostali jsme jeden ušmudlaný malý pokojík s dvěma oddělenými postelemi. Zakabonil jsem se. Představa, že vedle s ním budu spát v tak malém pokoji, mě děsila a těšila zároveň.

Vysprchoval jsem se jako první, natáhl jsem se na postel blíže ke dveřím a procházel si objemnou knihu Kdo je kdo. Da... Da... Dawson Alexis. Úspěšný věděc a autor několika odborných publikací. Co jsem si myslel, že najdu? Oplzlý drogový dealer, pokud se chcete navždy utápět v halucinacích a nočních můrách, volejte na následující číslo? Povzdechl jsem si a promnul si oči, knížka mi spadla na zem a já jsem seskočil z postele abych ji mohl zvednout. Byl jsem unavený a už jsem chtěl, aby tohle všechno skončilo.

„Eiji!" sprcha se najednou zastavila a dveře se otevřely. Když jsem uviděl jeho blonďaté mokré vlasy, téměř jsem mohl cítit, jak se mi rozšířily zorničky.

„Kam ty šmejdi dali ručníky? Nikde žádnej nemůžu najít!"

Dobře, možná jsem nechtěl, aby skončilo úplně všechno.