Tři dny {Solangelo}

2. den 23:55

Leckdo se Nikovi svěřil, že má tvrdý spánek, teď se o tom mohl přesvědčit i Will. Jemně mu zaťukal na rameno, věděl, že není dobré ho budit uprostřed noci, věděl jak nebezpečný dokáže Nico být, ale nepřestával. Chtěl si s ním povídat, přes den na něj nikdy neměl víc jak dvacet minut v kuse a tak si to chtěl vynahradit. Už za pár hodin bude Nico pryč, možná s ním už nikdy nepromluví. Měl spoustu přátel a ani o tom nevěděl.
,,Nico! Prosím vzbuď se." Na druhou stranu by klidně celou noc sledoval jeho andělskou tvář. Zatřásl mu ramenem, pokud ani tohle nevyjde, byl rozhodnutý tu přespat a nechat Nika na pokoji.
Nico se pohnul, Will odstoupil a sledoval ho. Nejdřív se posadil a rozhlédl se, promnul si oči a spatřil Willa stojícího jen pár centimetrů od něj.
,,To jsi zase ty, Solacei?" Raději spolknul nějakou urážku, netušil jak by to blonďák pobral a ublížit mu nechtěl. Už teď zněl jeho hlas výhružně.
,,Ehh, jo, jsem to zase já, Nico." Will začínal být poněkud nervózní, promnul si zátylek.
,,U všech bohů, vždyť je zhruba půlnoc, proč jsi mě vzbudil?!" Nico nechtěl znít tak hrubě, ale byl rozespalý, v té době býval nerudnější než obvykle.
Willa začínala opouštět naděje, přál si to nějak rozumně vysvětlit, ale nedokázal to.
,,Za pár minut začne třetí den, Nico, za pár hodin budeš volný, vím jak tě to tu štve. Jen jsem chtěl s tebou trávit ještě nějaký čas předtím než se začneš věnovat každodenním činnostem. Bohužel jako instruktor srubu a hlavní medik nemám moc času, ještě s tréninkem a těch pár minut co si pro tebe vždycky nájdu mi nestačí, když jsem tě už přemluvil na tři dny odpočinku, chci s sebou být víc." Will děkoval za tu tmu, nechtěl, aby Nico viděl jak se červená rozpaky. Pozoroval jak se Hádův syn vymotal z přikrývky a bosýma nohama se postavil na dřevěnou podlahu.
Trochu zavrávoral, ale hned chytil balanc.
,,A co chceš tedy dělat?"
Will netušil, že to půjde takhle dobře, čekal, že ho Nico pošle do Tartaru a bude dál spát. Takhle daleko to nedošlo ani v jeho představách.
,,Mohli bychom jít ven, já nevím, projít se po pláži, vím jak nerad jseš tady zavřenej."
Nika to ohromilo, tohle opravdu nečekal. Udělalo to na něj dojem.
Vykašlal se na obutí bot a rozhodl se jít bosky, vyběhl z ošetřovny a nasál do plic čerstvý noční vzduch. Will mu byl v patách.
,,Mimochodem, červená ti sluší, Solacei." Ušklíbnul se Nico, Willa zamrazilo. Otočil se k Nikovi zády a v hlavě mu šrotovalo.
,,T-ty to vidíš?"
,,Jsem dítě podsvětí, dokážu vidět ve tmě."
,,Dneska jsem se spálil na slunci, nic neobvyklého."
Nico se zasmál, musel uznat, že to bylo dost ironické.
,,Netušili jsem, že děti Apollóna se mohou spálit." Will si začínal myslet, že se mu směje schválně, už byli skoro u pláže, Nico si vesele poskakoval vepředu, zatímco blonďák šel rozpačitě vzadu, litoval svého nápadu.
,,Wille, přede mnou neutajíš, že se červenáš. Neodsuzuju tě za to." Nikovi nikdy moc nešly povzbudivé úsměvy, ale doufal, že tímhle Willa nevyděsí.
Jeho černé oči vyhledaly ty jeho modré, ve svitu měsíce se nádherně třpytily.
,,Teď mi je trapně, abych se přiznal." Usmál se a popošel, aby dohnal Nika.
,,Jak dlouho jsi v Táboře?"
Will přišel až těsně k němu a z pod trička vytáhl koženou šňůrku se třemi kuličkami.
,,Za pár dní to bude čtvrtý rok." Nico sledoval ty korálky, potěšila ho myšlenka, že by letos mohl dostat svoji první i když byl v Táboře poprvé již před čtyřmi lety.
Pak vzhlédl a střetl se s očima modrýma jako nebe, úplně ho zamrazilo, začalo ho pálit v týle pod tíhou toho pohledu. Vydechl, jako by si dodával odvahy. Nevěděl co přesně chce udělat, tak jeho tělo převzalo velení. Nico si musel stoupnout na špičky, aby dokázal spojit jeho rty s Willovými. Zavřel oči a omámený dokázal vnímat jen ten letmý, něžný polibek.
Prozření bylo jako ledová koupel, právě políbil Willa Solacea!!!!
Otevřel oči a odtrhnul se, Will taky celý omámený otevřel oči. Nico nevěděl co dělat, zachvátila ho panika, přemohly ho emoce!
,,Nico?" Will po něm natáhnul ruku, oči měl zastřené a jeho tváře se opět zbarvily do růžova. Chtěl se Nika dotknout, ale ruka jím prošla, jako by byl duch. To ho omráčilo a zároveň dodalo Nikovi sílu k tomu, aby se po pláži rozběhl zpátky na ošetřovnu.

A/N
Po kratší době jsem zpátky xD
Chci strašně moc poděkovat, Tři dny přesáhly 200 views!! 💙 a ke všemu jsme ještě první v #nicodiangelo kategorii!!
Děkuju moc a doufám, že se bude dál líbit.

Ps: zbývají už asi jen 4 nebo 5 kapitol do konce :)