Army Bullshit [CZ]

11. část - S ledovým klidem

Na ramenech se mi objevil teplý ručník, což mě stejně nedonutilo otevřít oči. Až když se ručník obmotal kolem mého těla a pokryl i mé prochladlé ruce, otevřela jsem je. Na bílém ručníku spočívaly dvě velké dlaně. Na každé mé paži byla položená jedna jeho. Tisknul ručník na mé prochladlé tělo a zároveň mě pomalu táhnul blíž k sobě. Dokázala jsem cítit teplo, které vyzařovalo z jeho těla. Obmotal ruce s ručníkem kolem horní půlky mého těla, čímž mě celou přitisknul na sebe. Vyrazil mi tím dech, znovu. Má ledová záda byla v tu chvíli natisknutá na jeho hrudník, který mě tak příjemně hřál. Zanechal ručník na mých ramenech a natáhnul se pro druhý, co byl pohozený napravo od nás. Během sekundy byl přehozený přes můj hrudník a břicho, přičemž ten druhý byl stále na mých zádech. Posunul dlaň na mé lopatky a druhou podložil má kolena. Lehce mě zvednul do svého náručí. Automaticky se mé ochablé ruce obmotaly kolem jeho krku a mokrá hlava se schoulila pod jeho čelist. Do nosu mě udeřila jeho kolínská, která se mi v životě nezdála tak silná jako právě teď.

„Moc si na to nezvykej, jo?" šeptl mi do ucha a vyšel z koupelny na chodbu, kde poblikávala jedna zářivka. Jemně jsem si povzdechla a znovu si zavřela oči.

„Klidně-klidně půjdu po svých," zašeptala jsem nazpátek.

„Mám tě položit na zem?"
„Jo," odsekla jsem a čekala, až se zastaví, aby mě mohl sundat. Místo toho šel mlčky dál. Upevnila jsem stisk svých rukou kolem jeho krku a ještě víc se k němu přitiskla. Děkuju Bohu za to, že se nechoval jako totální idiot. Aspoň trochu se držel.

„Seš strašlivě studená," promluvil tiše, ale opět se ani na malý okamžik nezastavil. Chtěla jsem na to říct něco urážlivýho... něco jako, že je hodně bystrej, když si toho všimnul... ale nakonec jsem si to rozmyslela, protože jsem vlastně byla ráda, že mě nese v náručí. Sama bych to jisto jistě nezvládla.

Oba ručníky, ve kterých jsem byla zabalená od hlavy k patě, začaly být pomalu promočené. A znovu mi začala být zima. Pootevřenýma očima jsem si všimla, jak i Harryho černé tričko začalo pomalu moknout. Na místě, kde jsem na něm ležela, začala vznikat tmavá mokrá skvrna. Byl to vážně skvělý nápad si ještě vzít ty chlupaté ponožky, které do sebe dokážou vsáknout možná až deset litrů té ledové vody, co z nich pořád bude kapat. Nejsou ty ponožky náhodou určeny k tomu, aby hřály?

„Je ti už teplo?" zeptal se tiše, když už dveře od mého pokoje byly nadohled.
„Jo... jo," procedila jsem skrz cvakající zuby. K pocitu tepla jsem měla na míle daleko.

„Budeš v pořádku, neboj," promluvil hlubokým hlasem. Trochu jsem se narovnala a posunula dlaň výš po jeho krku. Konečky mých prstů se dotkly jeho kudrnatých vlasů.

„Je tohle tvůj pokoj, že jo?" zeptal se mě. Ohlídla jsem se přes rameno, načež jsem přikývla. Nechápu, jak to udělal, ale v jedné chvíli mě držel pouze v jedné ruce a tou druhou otevíral dveře od mého pokoje. Vkráčel dovnitř a vrátil druhou ruku zpátky pod má kolena. Bez nějaké další emoce v jeho obličeji šel dál směrem k posteli, kam mě hned položil. Vsadím se, že mu musely odumírat ruce z toho, jak mě pořád nosil.

Vedle postele byla ještě pořád rozsvícená lampička, takže mi nečinilo vůbec žádný problém se rozhlédnout po pokoji. Mokrou hlavu jsem si položila na měkký polštář a sundala ze sebe oba dva promočené ručníky. Hodila jsem je na zem a čekala, dokud se Styles nesebere a neodejde, abych se mohla o samotě převléct. Jenže Harry se k odchodu neměl ani omylem.

Místo toho se naklonil nad mé mrtvolné tělo. Přeměřila jsem si ho nevěřícím pohledem a přimhouřila oči. Nahnul se blíž k mým nohám a já na chvíli zadržela dech v očekávání, co hodlá udělat.