S Ellen jsme se vrátily zpět do našeho tábora. Markus a Mark mezitím lámali různě dlouhé větvičky na podpal a vše házeli do kameny označeného kruhu na oheň.
,,Kde je Michael?" optala jsem se nejistě obou chlapců.
,,Šel ještě do lesa pro nějaké větve, za chvíli by se měl vrátit," odvětil mi Markus, který se během momentu usadil na shnilý kus pařezu. Po Markusovi jsme my zbylí stojící usedli do trávy v tureckém sedu a vyhlíželi Michaela, když v tom jsme z dáli uslyšeli nějaké hlasy. Byly to dva hlasy. Michalův a něčí cizí. Všichni jsme se dívali směrem na křoví, ze kterého oba měli vylézt.
,,Jau! Do háje!" zaklel Michael, jakmile se hrabal ven z houští. Zakopl o trní a větve, které svíral v náručí, se rozkutálely všude kolem něj.
,,Míšo, ty jsi hrozný jelito," smála se Nella, ale jakmile mě zahlédla, úsměv se jí rozšířil o to více. Netrvalo dlouho a my dvě se proti sobě rozeběhly a vroucně se objaly.
,,Jak jsi nás našla?" optala jsem se té dívky s úsměvem ve rtech.
,,To víš, šestý smysl," rýpla si Nella s úsměvem a já se jen spokojeně zazubila.
,,To jsme rádi, že jsi opět zavítala. Posaď se k nám," usmál se Markus a Nella se současně usadila na volné místo mezi mě a Ellen.
Slunce pomalu zapadalo za obzor. Svit se prořezával zkrze koruny stromů a vzduch z horkého letního dne se postupně ochlazoval. Nastal nejvyšší čas rozdělat oheň.
,,Skočím pro sirky," vstal po chvíli Markus a my ostatní jen kývli hlavou na souhlas a mezitím si povídali. Chlapec přicupital zpátky k nám i s krabičkou, ve které se bezpochyby nacházelo několik drobných zápalek.
,,Ukaž, půjč mi je," požádal Michael světlovlasého chlapce a ten mu následně sirky vložil do dlaně. Bratr chvíli zápasil s víčkem až nakonec jednu vytáhl a škrtl, jenže sirka hned zhasla. Zvovu vytáhl další, ale i ta vyhasla. Všichni jsme ho sledovali s přihlouplými výrazy až do chvíle, kdy Nella zapoulela očima a táborák konečně vzplál.
,,Takhle je to rychlejší," usmála se na nás.
,,Ale jak jsi to-o?" snažila jsem se celou věc zdánlivě pochopit, ale moc úspěšná jsem v tom nebyla. Nerozuměla jsem totiž vůbec ničemu.
,,Se schopnosti se člověk rodí, později je využívá," zazubila se na mě ta zrzovlasá holka.
,,Víš, co je bráško divné?" otočila jsem se zpět na Michaela, jenž na mě nechápavě pohlédl.
,,Ne, co?" optal se mě zpětně.
,,Pokaždé, co jsi sotva stačil škrtnout zápalkou, hned se sfoukla," pronesla jsem s vážným výrazem a bratr se jen zakřenil.
,,No, ano. Asi ano," podrbal se bratr na temeni a posadil se zpět mezi nás.
*
Bylo už hodně pozdě a my stále seděli u táboráku. Spolu s Nellou jsme i nadále vedly sáhodlouhou diskusi a kluci si opékali marschmellow napíchlé na konci každé větve. Michael pochopil, že musel sedět od ohně dál, aby ho neuhasil. Za tu dobu to bylo po druhé, co hořel.
Nastalo ticho a my mlčky pozorovali jiskry létajíce vzhůru k hvězdné obloze. Markus náhle prolomil ticho tak, že z kapsy vytáhl nějaký kus papíru, na kterém se nalézaly špatně čitelné znaky.
,,Tu je, to zaklínadlo," řekl a v ruce lehce mačkal onen kus papíru.
,,Ukaž," pronesla Ellen a natáhla k Markusovi ruku tak, aby si od něj převzala ten papír. Chlapec ji lístek vložil do dlaně a Ellen na něj nechápavě hleděla, pak jej dala kolovat mezi ostatní.
YOU ARE READING
Zettwing I.✓|²⁰¹⁷
Fantasy-Jsem si velice vědoma toho, že se o zapomenutých či zaniklých vesnicích moc často nemluví, proto jsem se rozhodla, že o jedné takové sepíšu příběh, jenž se možná kdysi v minulosti stal, možná ne. To nikdo neví. Kniha vypráví o dvojčatech, kteří se...
