Dolly Fucker | Harry Styles | slow update

six - history

Prosim vás o komentář, jestli chcete, aby se děj rozjel a Harry začal byt vic daddy a nebo chcete aby se to jeste protahovalo? Dekuju moc.

Seděla jsem s Harrym v parku u mohutného stromu, kolem nás pobíhali rodiče s dětmi a já se snažila si zapamatovat kupu informací, které se mi Harry snažil vtlouct do hlavy. "Tak mi to zopakuj." pronesl po chvíli a podíval se na mě s úsměvem, poté svou ruku přesunul na mé stehno a lehce ho pohladil. "Ehrm." odkašlala jsem si a lehce se zavrtěla. "Takže, Elisabeth první byla královnou od roku patnáct set padesát osm až do své smrti, stala se pátou a poslední panovnicí z rodu Tudorovců a..." zapřemýšlela jsem a přitom jsem se rozhlédla. "Sakra." zaklela jsem, úplně jsem to celé zapomněla . Nechápala jsem, jak semnou může mít takovou trpělivost, ale já jsem na dějepis nikdy nebyla a pravděpodobně se to nikdy nezmění. "Notak Anabel." promluvil Harry a objal mě okolo ramen. "Vzpomeň si, je to přeci lehké."

"Radši bych hrála šachy než se učila dějepis." lehce jsem se zasmála a pokusila se nenápadně vymanit z jeho objetí. I když to bylo příjemné, nechtěla jsem si ho nijak připouštět k tělu.

"Víš co? Dáme si pauzu a pojď si jen povídat." Harry se posunul na proti mně, nátáhnul si před sebe své dlouhé nohy, které dnes a pokaždé měl oblečeny do černých džínu s Chelsea Boots. Vrchní část oblečení tentokrát nebyla košile ale bílé obyčejné tričko, které krásně obepínalo jeho svaly a kouskami prosvítalo jeho tetování.

"O čem si chcete povídat pane Stylesi?" nervózně jsem si dala pramen vlasů za ucho a lehce jsem se pousmála. "O tobě zlato."

S úsměvem jsem vešla do domu, který už patnáct, skoro šestnáct let obývám, Harry byl za mými zády až jsem cítila jeho teplý dech na svém krku. Když jsem vešla do obýváku, seděl na gauči otec s nějakým mužem, pravděpodobně jeho klientem. Tiše jsme prošli do mého pokoje, na schodech jsem měla zase pocit, že má sukně odkrývá víc, než by měla a že mi Harry kouká na zadek.
Došli jsme do mého pokoje, kde jsme se znovu posadili ke stolu a Harry vytáhnul sešit s jeho výpiskami z toho pekelného předmětu. "Tak mi to zopakuj ještě jednou, myslím, že tu budeš mít větší klid." Znovu se usmál jeho typickým úsměvem, který jsem u něho za tak krátkou dobu viděla nespočetně krát. Úsměv jsem mu opětovala. "Nevím, jestli mi toto pomůže ale můžu se o to pokusit." Odkašlala jsem si a zapátrala jsem v paměti. "Elisabeth první byla královna Anglie a Irska, která panovala od roku patnáct set padesát osm až do své smrti, stala se pátou a poslední panovnicí z rodu Tudorovců." Víc jsem prostě nevěděla a můj mozek prostě nedokázal ze sebe vydat víc než doposud. "Ještě, že na to máme hodně času." Zasmál se Harry, já sklopila hlavu a povzdechla jsem si. "Děje se něco?"
"Prosím, neříkejte tátovi, že to neumím, mám strach." Harry si mě přitáhnul do objetí a pohladil po vlasech. "Neboj Anabel, už brzy se nebudeš mít čeho bát."

Ahoooj, chci se jen omluvit, že je tento díl hrozně krátký a nezáživný, ale bohužel.
Uvidím, až po vašich komentářích co se stane v dalším díle, který chci napsat co nejdříve.
Také se omlouvám, že jsem dlouho nepsala ale měla jsem teď trochu složité období a jednoduše jsem neměla sílu psát.

All the love S.