She Loved Her ✔️(CZ)

*

Úterý, 5.2.

Jennifer

Když Jennifer otevřela oči, už bylo světlo.
Ale i tak byla strašlivá zima.
Pohlédla na hodiny.
Kolik je?
Kde je Julian?

Osm.
Před dvaceti minutama se otevírala škola, a před pěti sekundama začala první hodina. Jennifer doslova vyskočila z postele.

,,Ginger! Vstávej!" vyhrkla. Zběsila odhodila pyžamové kalhoty, a začala na sebe navlékat rifle.

,,Co... co se stalo?" zamumlala rozespale Ginger zpod peřiny.

,,Musíme do školy!"

,,Co-cože?" Ginger už se pomalu probírala.

,,Zaspaly jsme," upřesnila Jennifer. Už byla skoro oblečená.

To Ginger probudilo natolik, že se prudce posadila. ,,Jakto, že nás Julian nepřišel vzbudit? A jakto, že je tu taková zima?"

Jennifer chvíli mlčela. Pak zamyšleně přešla k topení, a lehce se ho dotkla. Studené. Ztuhla. Pak přeběhla k lampičce, a zkusila ji zapnout. Nic se nedělo. ,,Asi v noci byla bouřka, a vyhodila všechnu elektřinu. Juliana budí elektrický digitální budík," došlo Jennifer.

,,Ale... to je-"

,,Blbé," dokončila za Ginger Jennfier. ,,Musíme si pohnout! Jdu vzbudit Juliana, a pak nachystat snídani, zatím se převleč, jo?"

,,Jasně," kývla Ginger, a opatrně vstala.

Jennifer si tiše povzdechla, a rozešla se k Julianovému pokoji. Sáhla po chladné klice. ,,Juliane. Vstávej. Je ráno, a ty musíš do školy," začala opatrně.

,,Hloupost," zahuhlala ještě v polospánku. ,,Ještě mi nezvonil budík. Nech mě spát."

,,To je právě to," pokračovala Jennifer. ,,Co jsem ti chtěla říct. Nejde elektřina."

,,Cože?!" Julian se divoce vyhoupl na nohy.

,,Vstávej," řekla ještě jednou Jennifer, a odešla.

Když přišla do kuchyně, přemýšlela, jaké jídlo by se dalo udělat bez elektřiny. Nakonec jen nalila do tří misek mléko, a to zalila cereáliemi.

Když přišla Ginger, měla na sobě černé uplé kalhoty, uplou červenou sukni, a bílý svetr. Všechno na její dokonalé postavě vypadalo... úžasně. Rudé vlasy měla rozpuštěné, a zelené oči vesele jiskřily. ,,Dobré ráno."

Jennifer si až teď uvědomila, že ještě není učesaná.
Když dosnídaly, zrovna přišel Julian. Pořád byl rozcuchaný a triko měl naruby.

Jennifer se hned vydala do koupelny.
Vlasy si sčesala do zapleteného copu, vždycky se jí to nějak povedlo. Pak ještě čepici.

,,Jak se dostaneme do školy? Nebo... pochybuju, že ještě jezdí autobus," ozvala se Ginger.

,,Pojedeme na motorce," rozhodla Jennifer, a neušlo jí, že rudovláska vedle ní nadšeně zatleskala.

,,A... a co Julian?"

,,Julianovi škola začíná až v devět," vysvětlila Jennifer. ,,Vstává asi o dvě hodiny dřív, aby byl úplně probraný."

,,Aha," vysoukala ze sebe Ginger nechápavě, ale Jennifer se jí nedivila.

,,Můžeme?" zeptala se Jennifer, když nasedla Ginger vedle ní na motorku. Podala jí helmu, ale zrzka zavrtěla hlavou.

,,Radši si ji nech. Ty ji potřebuješ víc."

Jennifer se spokojeně pousmála. ,,Díky."

,,Není zač," sklopila pohled Ginger, a začervenala se.

,,Rychle nebo pomalu?"

,,Co nejrychleji!" zahihňala se Ginger.
Jennifer si ten smích zamilovala.

Rozjely se rychleji, než vítr.
Byly rychlejší než světlo.
Vítr Jennifer šimral na kůži. Ginger za ní se vzadu nadšeně smála, jako malé dítě, co dostalo na Vánoce přesně to, co chtělo.

Jennifer pociťovala tu svobodu, pocit, že je pánem světa, že je nezastavitelná - že je rychlost.
Když byla malá, ujížděla na té disneyovce Auta.

A doteď, vždy, když dosedla na motorku, si říkala totéž, co hlavní hrdina filmu.
Já jsem rychlost.
Rychlý jako jaguár.
Silný jako medvěd.

Všechno však přestalo, když musely zastavit před školou.