She Loved Her ✔️(CZ)

E

Ginger

Ginger se zadívala na ten pár, sedící tam na lavičce.
Na chvíli přestala poslouchat Amandina slova, a plně se začala soustředit na ty dva. Jennifer má kluka.

Ne, vůbec se k sobě nehodili. Ani trošičku.
A ten kluk byl moc škaredý - a vedle Jennifer se jeho ošklivost ještě zvícenásobňovala.

Klid! okřikla v duchu své žárlivé svědomí Ginger.
Hloupost. Není tak špatný.
Ale pravdou bylo, že vedle Jennifer skoro každý vypadal uboze.

Ne, nebude ničit mladou lásku.
Dopřeje Jennifer toho chlapce - je to přece její volba, s kým jednou bude chtít žít - i když se s ní Ginger znala sotva dva dny, cítila, že jsou spolu navzájem tak nějak spřízněné.

Ale že by si byly souzené? Ne, Jennifer ji pouze přehlíží.
Vždycky tomu tak bude.
Nebo možná dělá, že tě přehlíží, ozval se znovu ten jízlivý hlásek - svědomí - z nitra Ginger. Nebo jen přehlížíš ty ji?

Ginger se zhluboka nadechla. Pak pozvedla paži, a ačkoliv stydlivě, tak přesvědčeně, že ji Jennifer nebude přehlížet, jí zamávala.
Chvíli se nic nedělo.
Pak jí nazpět - nezamávala Jennifer - ale ten zlatovlasý chlapec vedle ní.

Ginger se chtělo vykřiknout: ,,To nebylo na tebe, ty troubo," ale přeci jen byla člověkem, co rozhodně bezcitný nebyl.

Mezutě se nadechla. ,,Jen s ním kamarádí... já jen... že mě napadlo,jestli spolu... třeba nechodí..."

Řekni, že jsou jen kamarádi, modlila se v duchu zrzka.

,,Tak to tedy vážně netuším," ozvala se zamyšleně Amanda. ,,Ale... i kdyby to byla pravda, tak by mi to Jennifer nejspíš nikdy neřekla."

Ginger sepnula ruce.
Vždycky když se potřebovala uklidnit, vytáhla z kabelky její fotku.

,,Můžeme pokračovat?" zeptala se nejistě Amanda.

,,Samozřejmě," odvětila Ginger, ale dál si měřila toho chlapce.

Zbytek dne uběhl zrzce jako šmouha. Samé prohlídky, hrad, panovníci, významné úmrtí, války... už z toho šla hlava kolem.
A pak... je pozvala na kafe pokladní, které mohlo být sto dvacet let, pomalu se rozpadala, a ta Ginger pověděla i to, co se na prohlídkách jen tak nedozví, jakoby rudovláska po něčem takovém toužila.
To máme dvě hodiny babkovského žvanění.
A o Jennifer nic.
Takže vlastně pěkná nuda.

Ginger sice nebyla věřící, ale i přesto děkovala bohu, když už byl večer, a ona seděla u obrovského stolu.
Jennifer se celý den potloukala něode po hradě i s tím chlapcem, a to i když míval prohlídky. Šla s ním vepředu, a neustále se usmívala.
Takže spolu vážně nejspíš něco mají.
Ginger litovala, že ten úsměv nebyl kvůli ní, ale kvůli nějakému... pitomému průvodci.

U stolu bylo ticho.
Teda skoro ticho.
Malý Julian si pohrával s jídlem, a taky... si s ním povídal.
Ginger vážně nepochybovala, že toho chlapce někdy v raném dětství někdo omylem upustil na zem, a on spadnul přímo na hlavu.

Jeho matka, Amanda, ho tiše okřikovala a napomínala, ale marně. Nakonec to vzdala, a věnovala se svému jídlu. Nejspíš si uvědomila, že jediné, co pomůže, bude, že ráno zavolá do ústavu, jestli by se tam nenašlo volné místo pro nějakého osmiletého psychopátka.

Tristan, starší bratr Jennifer, k zrzce vysílal rádoby flirtující pohledy, nebo zkrátka jak to říct, dělal na ni oči, až se Ginger začínalo chtít zvracet.

Kéž by to samé dělala Jennifer, a ne její pitomý chytrý bratr.
Ale ta se bohužel dívala do talíře - nepřítomně - stejně jako u snídaně, zase ignorovala své okolí.

Vedle ní seděl její otec - pan Hudson, jako jediný nenabídl Ginger, aby mu říkala křestním jménem. Byl hotová kopie Jennifer - nebo spíš naopak. Tmavé vlasy, zamyšlený výraz, naprostá ignorace všech kolem, šedé oči, s viditelným nádechem šedé.
Celý den byl pryč, vracel se až večer.
A rozhodně nevypadal, že by někomu chyběl.

Po večeři se čas zrychlil. Sprcha a převlékání do sexy noční košilky uběhlo tak rychle. Za chvíli už ležely v postely. Tedy... však víte.

,,Doufám, že dnes nebude bouřka," prolomila ticho ze tmy Jennifer.
Ginger se nejistě zasmála - snad to nebylo myšleno jako ironie.

,,Hele... tvoje máma je v pohodě," promluvila po chvíli rudovláska.

,,Jo. Takhle ona se chová, když máme návštěvu," odtušila chladně Jennifer.

,,Ale ne... já to myslím vážně. Moje... moje matka se takhle nechová ani před návštěvou, natož přede mnou."

,,Hm. Mamka si mě snaží udobřit."

,,Co - cože?"

,,No. Chtěla mít holčičku. Tátu sice milovala, ale on ji ne - nebo aspoň ne natolik, aby s ní měk dítě. Ale nakonec ho mamka přemluvila. Prostě chtěla mít holčičku. Ale nenarodila se jí holčička. Ne, první byl Tristan. Ten se sice jako holka chová, ale mamce to nestačilo. Chtěla, aby ta holčička vypadala jako ona - špinavě blond vlasy, zeleno-hnědý oči. A když jsem se narodila já, byla ještě zklamanější. Totiž - když jsem se narodila, byla jsem tátův klon. A to mamce vadilo. Chtěla mít tu typickou barbie-blbku, co bude nosit růžový šatičky a culíčky a sponky - ale já byla pravý opak. Od tý doby, co jsem se narodila, mě mamka za to, jaká jsem nenáviděla. Až teď, když si uvědomila, že už jsem skoro dospělá, tak chce, abych tu zůstala. Ale já odjedu s tátou, protože ten mě jako jediný přijal takovou, jaká jsem."

Já taky, chtělo se namítnout Ginger, ale mlčela.

,,Tak co... pořád si myslíš, že je moje mamka je v pohodě?"

,,Ne, už... ani ne," zamumlala zrzka. Ze tmy se ozval sarkastický smích. Kéž by bylo světlo.

,,A co tvoje mamka?"