Rodinný podnik

Část 11

Pršelo když jsme přijeli , prší pořád . Opět jsem byla sama - začali mi věřit . Vyšla jsem nahoru po schodech , vešla do mého pokoje zamířila ke skříni . Oblékla jsem se do nějakého oblečení a na hlavu nasadila černou čepici . Co to dělám ? ptala jsem se sama sebe . Nemáš kam jít , nejsi nikdo , vrať se - našeptávaly mi hlasy když jsem procházela hlavními dveřmi . Zrychlila jsem , potom ještě víc až jsem potom utíkala podle značek které ukazovaly na centrum .

Zastav ! Vrať se ! - řval na mě mozek . Opravdu jsem se zastavila , ale ne abych se vrátila . Ujistila jsem se , že mě nikdo nesleduje . Opět jsem se rozešla rychlejší chůzí a zastavila se až před drogérií . Vešla jsem dovnitř a zamířila k oddělení barev na vlasy . Vybrala jsem si tu nejčernější barvu a popadla tři krabičky . Nadechla jsem se 'Co to dělám ?' šeptla jsem . 'Stalo se něco zlatíčko ?' Oslovil mě hlas 'Nepotřebuješ pomoc ?' mluvila na mě dál 'Jo to bych potřebovala ' podívala jsem se na ženu . Nevím proč , ale žena se mi rozhodla pomoci . Zaplatila jsem barvy a zamířily jsme s neznámou k ní domů .

'Mohla , mohla bych ?' koktala jsem zimou . 'Jen ti připravím suché věci a můžeme se do toho barvení pustit ' mrkla na mě - pro jednou jsem měla štěstí . Chytla jsem jí za ruku 'Moje jméno je Joanna .' usmála jsem se na ní , abych jí prokázala vděk . 'Já jsem Red .' oplatila mi představení . 'Děkuji' šeptla jsem k jejímu směru když odcházela . Oblékla jsem se do delšího trička a přes ramena jsem si hodila ručník , který mi Red půjčila . 'Tak co můžeme ?' zeptala se , když jsem se připravovala na barvení vlasů . 'Ať už je to zamnou ' pousmála jsem se na sebe do zrcadla .

PO 2 HODINÁCH

Sundala jsem si ručník z vlasů , zaskočilo mi když jsem se podívala sama na sebe . Kde byla červená se objevila jen černá - jako obloha bez hvězd . Opřela jsem se o umyvadlo a rozbrečela jsem se . Ztratila jsi všechno ! S ním si měla to co si chtěla s ním si měla budoucnost ! ozval se hlas v mé hlavě . Můj pohled se znova upřel do zrcadla , zamračila jsem se sama na sebe 'Ne , neměla bych volnost ' povznesla jsem se sama nad sebou . Opustila jsem koupelnu a dívala se na nejspíš rodinné fotografie . Objevovaly se na nich stejné obličeje - mladá žena , dívka a muž . Poznala jsem tu ženu to byla Red a předpokládám , že zbytek bude její muž a dcera . Hlavní dveře od apartmá se otevřely . Další hodinu jsem si povídala s Red - byla zábavná , ale zlomená . 'Co se stalo ?' ukázala jsem za sebe na zeď . 'Havárie letadla oba zemřeli ' chytla se za ústa a rozbrečela se . Pevně jsem jí objala , ale ona se ode mne jen odvrátila se slovy 'Přespíš tady ?' . 'Taky jsem ztratila rodinu . Sice ne v havárii nebo při jiné tragédii , ale zůstala jsem sama ' řekla jsem se soucitem . Mé srdce poskočilo když jsem si vzpomněla na společná rána s rodiči , sestrou a bratrem . Zastesklo se mi i po Sarah a Elijahovi , pravděpodobně má už plán co se mnou udělá až mě najde . Jsou tady jen dvě možnosti 'Utéct hodně daleko a nebo se vrátit ' nechtěla jsem o tom přemýšlet . Schoulila jsem se na gauč který mi Red připravila a usnula jsem .

RÁNO

Seděla jsem vedle Red , ale konverzace stála . 'Co se stalo s tvojí rodinou ?' prolomila ticho 'Nic , jen jsem je opustila. ' touhle větou jsem ani nelhala . 'Tak se vrať ' chytla mě za ruce dramaticky 'Být sama je to nehorší . Sama jsem to zažila , jsi mladá a myslíš si , že můžeš přemoci svět , ale lidi potřebují lidi ' mluvila rychle . Moje myšlenkové procesy se splašily Nevracej se , vrať se ! Došla si tak daleko máš takovou možnost ! myšlenky na návrat i útěk se množily 'Fajn jo .' musela jsem vypadnout nenechala by mě zde - vyhodila by mě .

1 HODINU PO TÉ

Stála jsem na rozcestí - jedna cesta k domu Elijaha a druhá na vlakovou zastávku .Nádech ,výdech vykročila jsem . Za 10 minut jsem byla u konce cesty . 'Teď nebo nikdy ' pobídla jsem sama sebe . Chytla jsem za kliku , zatlačila a vkročila dovnitř . Zvedla jsem hlavu a spatřila Elijaha . Rozešel se ke mně a moje nohy začaly utíkat - ne pryč , ale k němu . Skočila jsem mu do náruče a pevně ho sevřela . 'Pane bože ' vyhrkl 'Pane bože , stalo se ti něco ?' zeptal se skoro bez dechu , ale stále mě nepouštěl na zem . Až když se ozval hlas jeho sestry mě pustil na zem a prohlédl si mě . Rukou mi zajel do černých vlasů a vyslovil otázku 'Co jsi si to udělala ?'