Zettwing I.✓|²⁰¹⁷

/26.- Elisabeth/

Po chvilce čekání jsme náhle zaslechli  cvaknutí zámku a následné otevření dveří. My stroze stáli na jejich prahu a nestačili se divit.

Myslela jsem, že to bude dědeček, ale to, co jsme viděli, nás doslova šokovalo. Před námi se po chvilce objevila drobná žena. Výškově mi mohla být tak po pás, byla opravdu drobounká.

Šedivé lokny se ji stáčely do uspořádaného drdolu. Na její tváři by vás jistě také upoutaly drobné modré oči, jejichž jiskra mizela společně s jejím mládím. Tělo té stařenky bylo pokryto vrásky a oděna byla do bledě modrých šatů s volánky, které ji přiléhaly k tělu.

,,Tak tedy vstupte," zachraptěla a rukou pokynula tak, aby jsme mohli vejít dovnitř.

Místnost, do které jsme vstoupili, byla malinká. Na levé straně ode dveří se nacházelo okno, pod kterým se táhl rohový stůl a naproti oknu se tyčil kamenný krb. Vprostřed místnosti se nalézal čtvercový stolek a dřevěné židle pro dvě osoby. Všude kolem měla různé bylinky nebo různé tretky, talismany, či medailony.

,,Tak co vás ke mě přivádí, děti?" odkašlala si po momentě ona drobná žena.

,,No, jde o naší sestru a něco, co s tím souvisí," řekl Markus a z kapsy vytáhl Dračí oko, které se v šeru okolo nás zablesklo. Lehce jej svíral mezi prsty.  Starší dáma si onen amulet vzala do ruky a lupou jej pečlivě zkoumala.

,,Co se stalo vaší sestře?"
ošila se stařenka s lehkou nejistotou.

,,Noo, vlastně to nevíme tak úplně. Momentálně se teď potuluje mezi světem živých a světem mrtvých. Její tělo je zakleté, ale její duše ne," odkašlala si po momentě Ellen.

,,Takže chcete říct, že bloudí mezi světem duchů a světem živých?" ujistila se znovu ta stařičká dáma a my ostatní jen mlčky souhlasili.

,,Ano," odvětila s jistotou Ellen.

,,K tomu talismanu se váže jedna legenda," řekla a přešla ke stolu, nad kterým visela mapa, jež jsem si všimla až teď. Onu mapu probodávala svým stařeckým pohledem, a pak se otočila čelem k nám. V tichosti jsme si všichni mezi sebou vyměňovali pohledy. Z římsy nad praskajícím ohněm v krbu tikaly staré hodiny, které namísto arabských číslic obsahovaly ty římské.

,,Kdysi dávno žily čtyři národy,"  hlesla Elisabeth a otočila se směrem k mapě. Ano, ta drobná stařičká dáma se jmenuje Elisabeth.

,,Vlastně to bylo potom," upravila Eliška svou ráznou odpověď.

,,Celé zemi vládl jeden rod a ten panovník, který zde kdysi vládl, byl už moc starý, takže nemohl sám spravovat tak velké území. Jednou zasedla rada, která rozdělila zem na čtyři celky. Ten vládce měl taktéž čtyři děti. Dvě dcery a dva syny. Váš otec, tedy jeden z těch dětí, spravoval tuhle naši část a jak bylo zvykem, každý rod měl své znamení. Tedy ve vašem případě tento talisman, se kterým jste přišli. Jeho nejstarší dceři, jež se jmenovala Iris, se to nelíbilo. Chtěla vládnout celé zemi sama. Iris byla dítě se zvláštními schopnostmi, asi tak, jako Markus s Markem. Jednoho dne se rozhněvala a talisman proklela. Váš otec byl už ve věku, kdy bylo nutné žezlo předat a jelikož Celest trávila s vaším otcem nejvíce času, nebylo divu, že ji měl v oblibě. Vše po smrti otce zdědila ona a tak si sebou vzala i prokletí rodu. Celest dovršila osmnácti let a za úplňku vstoupila do onoho světa," vzdychla Elisabeth a pohlédla zpět na nás.

,,A to se to prokletí nedá nějak zlomit?" otázal se Markus té dámy a ona jen vydechla.

,,Vlastně jo. Ano, dá, ale bude zapotřebí velké úsilí a trpělivost," odkašlala si ta stařena.