She Loved Her ✔️(CZ)

I

Pátek, 1.2.

Jennifer

Jennifer se zadívala z okna. Pršelo. Už zase.
Popotáhla z cigarety a od úst jí vylétl kouř.
Kapky dopadali tak hlasitě, až skoro zakrývali křik rodičů.
Hádali se tak často, jak to jen bylo možné, a to i kvůli každé hlouposti. Kočka rozbije vázu, a už je to samé -
,,Já ti říkala, že tu kočku nemáme kupovat!"
,,Kdybys tam tu vázu nepostavila, tak by po ní kočka ani neskočila!"
,,Kdybys tu kočku nedráždil!"
,,Ta kočka vyskočila sama!"
,,Jen tak sama od sebe, že?"
,,Ano, přesně tak!"

Podobné hádky nakonec skončily tak, že táta odjel na motorce, a vrátil se až po hodině.
Při večeři a jiném společném zasedání se však rodiče chovali zase jako vždycky. Milí a usměvaví, ve všech směrech. Nebo vlastně jen máma.
Jennifer věděla, že za týden má slavit osmnácté narozeniny, věk dosáhnuté dospělosti a moudrosti, avšak chování jejích dospělých rodičů jí jako dosáhnutí moudra nepřišlo.
Jestli se takhle bude po překročení osmnáctin chovat, tak to rozhodně nebude dobré. Možná, že to bude ještě horší než u rodičů.

Na nebi se zaklikatil blesk, a v dáli zasvítilo něco oranžové - blesk musel nejspíš uhodit do nějakého stromu, který se samozřejmě rozhořel.
Jennifer bouřce přihlížela s jakousi temnou radostí.
Všichni venku jsou mokří, je jim zima, a kape jim za krk.
Zatímco ona sedí na okenním parapetě, a v klidu si kouří cigaretu.

,,Jennifer!" ozval se z chodby hlas.

Jennifer pustila cigaretu na zem, seskočila, a lehce na cigaretu dupla.
,,Dále!"

,,Jennifer!" dovnitř vklopýtala malý chlapec, se špinavě blond vlasy a velkýma, zvědavýma, oříškovýma očima. ,,Ty už zase kouříš! Já to na tebe řeknu mámě!"

,,Jestli ty na mě řekneš, že kouřím, tak já na tebe zase řeknu, že když se táta nedívá, upiješ mu pivo," zchladila ho Jennifer.

,,To není fér!" začal natahovat Julian, nejmladší člen rodiny Hudsonových.

,,Život není fér," přisadila si trochu škodolibě Jennifer. ,,Podrobnosti pochopíš, až budeš dospělý."

,,Ale ty taky ještě nejsi dospělá!" utrhl se navztekaně Julian.

Jennifer už začínalo bratrovo chování unavovat, takže nezbývalo, než vymyslet způsob, jak se ho zbavit. ,,Hele, Juli, co takhle, kdybys šel otravovat třeba mamku? Nebo Tristana?"

,,Tristan se ještě nevrátil. A mamka dělá večeři, a za ní už se stejně vracet nemůžu, protože to ona mě poslala, ať otravuju místo ní tebe," pokrčil rameny Julian.

,,A... už jsi zkoušel... třeba Johnnyho?"

,,Johnny nemůže, zrovna je na prohlídce. A ven taky nemůžu," kývl hlavou směrem k oknu. ,,Prší."

,,Nepovídej," ušklíbla se Jennifer podrážděně.
Julian se posadil na sestřinu postel.

,,Hele, aspoň si sundej boty!" zamračila se Jennifer, když si všimla, že si mladší bratr bez výčitků pokládá své zabahněné gumáky na její přikrývku.

,,Ano, pane," zahihňal se chlapec, a skopl si gumáky z nohou. Jennifer jen nad tím malým otravným dítětem obrátila oči v sloup.

,,A co bys chtěl dělat?"

,,Jennifer! Pojď si se mnou hrát!" zaškemral klučík. Převaloval se po posteli jako kočka vyhřívající se na slunci.

,,Je ti osm! Copak si starší ségry tvých spolužáků hrajou s tvýma otravnýma kamarádama?" zeptala se lhostejně Jennifer. ,,Běž radši do svého pokoje a hraj si tam s Transformenama."

Julian zafňukal. ,,Ale já si chci hrát s tebou!"

,,Ne. Už mi je skoro osmnáct, chápeš? A viděls snad někdy mamku nebo tátu hrát si s něčím? Když jsme si hráli posledně, bylo mo dvanáct, a to jsem se i tak nudila," zahučela Jennifer.

,,Prosím! Vždyť tě to bavilo!"

Zatímco Julian dál prosil, Jennifer zaslechla něco zvenku. Samozřejmě to nebyl déšť. Ne.
Vyběhla k oknu. Po příjezdové cestě přijíždělo auto - dlouhá bílá limuzína. Julian doběhl za sestrou.

,,Páni! Že by si táta konečně koupil nové auto?" žasl Julian.

Jennifer zavrtěla hlavou. ,,To není táta."

Než se stihl Julian zeptat, čí auto to sem tedy přijelo, z limuzíny vystoupila osoba. Její silueta byla v dešti trochu rozmazaná, ale její trasa šla vidět jasně - pomalu se mezi kapkami blížila ke vstupním dveřím.