Mariino přání

3

Domů kromě Rosemary dorazili i James a Charles, starší bratři nevěsty. Oba zatím svobodní. Jak jim jen Maria záviděla svobodu!
,,Neprojedeme se na koni?" Zeptal se James, ,,ráda bych, ale víš, že teď musím věnovat veškerý čas té svatbě." Maria se zatvářila ztrápeně, ,,ty se vdávat nechceš." Konstatoval James prostě. K Jamesovi měla Maria ze všech svých sourozenců nejblíž, ,,máš pravdu, co kdybych utekla? Pomohl bys mi?"
,,Dobře víš, že to nejde. Co hy na to řekli naši rodiče, a Nortingham? Kdybych tě vzal k sobě, vyvolalo by to klepy."
,,A co mi je po klepech, po přání rodičů, a hlavně co mi je po Nortinghamovi!? Já si ho nevybrala. Ty nevíš, jaké to je, když ti někdo řídí celý tvůj dosavadní život. Tobě dovolili vystudovat práva, postavil ses na vlastní nohy a nikdo ti nic nediktuje, jednou se oženíš a tvoje žena tě bude poslouchat. Ale co já? Vy muži to máte tak jednoduché! Já musím jen poslouchat, být v podřízenosti rodičům a pak manželovi, kterého jsem si ani nevybrala. Jsem jako v kleci!" Z Mariina hlasu čišela úzkost, ,,Marie, Nortinghama znám, je to dobrá partie, ten tě bude na rukou nosit. Ostatně, byl jsem za ním, řekl jsem mu, že pokud na tebe vztáhne někdy ruku, dozvím se to a něco uvidí. Neboj, budeš v bezpečí." James objal mladší sestru. Byla tak křehká! ,,Marie, pověz, jak jsi na tom s jídlem? Že ty poslední dobou moc nejíš?"
,,Máš pravdu, přešla mě chuť k jídlu. Skoro nejím, podívej se," slečna si vyhrnula sukni ke kolenům, na štíhlých lýtkách byly patrné podlitiny a otoky způsobené podvyživením, ,Marie, ví to někdo?"
,,Ne a ani se to dozvědět nesmí."
,,Musíš se toho zbavit. Počkej, víš, že mám základy medicíny, spraví se to, budeš muset začít hodně jíst. Proč jsi to nechala zajít tak daleko?"
,, Protože se nechci vdát, myslela jsem si, že když budu vyzáblá a s otoky, nebude mě chtít."
,,A proto ses nechala takhle zničit?" V Jamesově hlase nebylo stopy po zlosti, ale bylo tam spoustu smutku a výčitek, díval se na sestřiny podlité nohy, ,,schovej to."
Dívka na bratra upřela oči, ,,co jsem měla dělat? Chápej, byla jsem zoufalá."
,,A už jsi se s tím smířila?"
,,Co jiného mi zbývá?"
,,Půjdu."
,,Jdi."

Marii napadla naprosto zoufalá myšlenka, v zahradní kůlně našla malou ampuli s arsenikem, ,,Lissy, nechci se vdávat a tohle je jediná cesta, která mi umožní odejít svobodná, kéž mi Bůh odpustí a přijme mně v nebi."
,,Slečno, jste si jistá?"
,,Jako nikdy dřív. A teď, přimíchej mi to do pití." Služka s odporem otevřela jed a pár kapiček kápla do poháru, zamíchala a podala slečně, ,,na zdraví!" Dívka s  chmurným úsměvem pozvedla číš, dopis na rozloučenou ležel na stole, obřadně přiložila pohár k ústům a upila, do pěti minut se začala dusit, ,,slečno! Ne, prosím, ne! Pomoc! Pomoc!"
Lissy vyběhla vem, svým křikem zburcovala celý dům, jako první dorazila Rosemary a James, ,,co se stalo?! Tak mluv!"
,,Slečna vypila vodu s arsenikem." Lissy plakala, James jí rozvázal pevně stažený korzet, ,,honem, dones mi čistou vodu!"
Lissy se vrátila s džbánkem, ,,Marie, proč."
Jamese nechali u přiotrávené, ,,kolik toho vypila?"
,,Pár kapek."
,,Pustíme jí žilou, infikovanou krev musíme odpustit a doplnit novou a čistou. Držte jí obepnuté nadloktí, Charlesi, dojeď pro Nortinghama, měl by tu být. Honem. Marii jde o život, on jí může pomoct.
Matko, doneste obvazy a mísu s vodou, otče vy, radši seďte. Lissy ty mi budeš asistovat. Rose ty se podívej po poloji a pokus se najít měco, co by nám pomohlo zjistit důvod jejího chování."
Obyvatelé poslechli rady mladého právníka a doktora.
,,No tak, Marie, ztrácíme tep!" Začal jí masírovat srdce, dal jí čichnout čichací soli, nic, ,,Marie, prosím! Kdeje sakra ten Nortingham!?"

,,Co se stalo?" Zeptal se lord, když mu do pracovny bez ohlášení vpadl Charles Bonniewright, ,,Maria umírá, jste jediný, kdo jí může pomoct!"
,,Co je mojí Marii?"
,,Na vysvětlení bude čas později! Neoblékejte se a dělejte!" Kopyta koní dusala a rozrývala zem, muži upalovali tryskem, v podstatě vjeli do haly, ještě za jízdy seskočil Nortingham z koně, prohnal se domem, instinktivně cítil, kde by se mohl nacházet Mariin pokoj.
Vpadl tam, ,,Maria, co je s ní?"
,,Vyhrňte si rukáv a sedněte si, provedeme transfúzi krve."
James upustil sestře trochu krve, napíchl žílu Andrewovi a hadičkou spojil žílu jeho s žílou Mariinou. Marii se nepatrně zdvihl hrudník, ,,co se jí stalo?"
Všichni mlčeli, ,,arsenik." Pronesla prostě Rosemary, ,,prosím?"
,,Pokusila se otrávit arsenikem, tady to píše." Rose byla neklidná a nechápavost lorda ji zarážela, ,,tak si to přečtěte," strčila mu papír pod nos.
,,Odcházím, jsem již pevně rozhodnuta opustit tento svět.
Jsem utrápena a nešťastna. Prosím, respektujte toto mé přání. Rose, ty mi jako jedna z mála rozumíš, ty a James.
Řekněte někdo z vás dvou rodičům, že za to mohou především oni.
Andrewe, nezlobte se, prosím odpusťte mi tuto zradu, ale neštěstí, jež se sneslo na mou hlavu nemohu unést. Najděte si jinou vhodnější ženu a na mne zapomeňte.
Matko, otče, kvůli vašemu chování odcházím.
Odpusťte mi a vzpomínejte na mne v dobrém.
Vaše Maria Rose Scarlet."
Lord Nortingham dočetl dopis, ,,to jsou vážná slova."
,,A moje sestra je myslela zcela vážně." Rosemary se podívala na rodiče a na lorda, ,,zachráníme ji a ožením se s ní."
,,Ale ona je narušená, neměli bychom ji nechat hospitalizovat v ústavu pro choromyslné? Stále si ji chcete vzít?"
,,Ano, postarám se oni, ústav nepřichází v úvahu."
,,Ale naruší to vaši pověst."
,,Nebojte, pokud se to nikdo nedoví."
,,Co když se o to pokusí po svatně znova?"
,,Toho bych se nebál. Hlavně, když přežije."
,,Nechte toho, to nevidíte, že Maria potřebuje klid?" Osopil se na diskutující matku a snoubence své sestry James, po těch slovech se pokoj začal vyprazdňovat, ,,Lissy, lorde Nortinghame, zůstaňte." Oba zmínění se zastavili, ,,Lissy vy budete mé sestře k dispozici, lorde, vy byste ji mohl svou přítomností zachránit." Nortingham chytl svou snoubenku za ruku, ,,proč jste mi to udělala, Marie?"

Dívka ležela bez známky života tři dny, tři nekonečně dlouhé dny, tři dny plné bolesti a obav. Až čtvrtý den nastala změna. Maria začala znatelněji dýchat a chroptět.
James jí krví podával živiny.
Pátý den se probrala z mdlob, všimla si muže sedícího vedle na židli, jeho ruka spočívala na jejím prostěradle, hlava mu padala. Ty kaštanové vlasy by poznala i na dálku! Lord Nortingham seděl v jejím pokoji! Jak nevhodné! Slabou rukou mu poklepala na rameno, Nortingham sebou trhl, ,,cco se stalo?" Maria se v duchu pousmála, ,,zdá se, že jste si spletl pokoj, lorde."
,,Marie, vy jste se probudila. Bože, díky! Jak je vám?"
,,Jak by mi mělo být, co myslíte? Jsem zesláblá."
,,Proč jste to udělala?"
,,Neviděla jsem jiné východisko."
,,Marie, tohle už nezkoušejte, mohla jste zemřít."
,,Vám by to nevadilo."
,,Mýlíte se. Naopak, když jsem se dozvěděl, co se vám stalo, myslel jsem, že to nepřežiju. Kdybyste zemřela, nikdy bych si to nepřestal vyčítat."
,,Vy byste si nic nemusel vyčítat. Vy za nic nemůžete."
,,Vystrašila jste mě." Pokoj naplnilo ticho, ,,neměl byste tady být. Radši jděte. Není to vhodné." Andrew se zvedl ze židle a s lehkou úklonou hlavy odešel. Maria nechala klesnout svou ruku zpět do peřiny. Co ji to jen popadlo?
Natáhla se pro zrcátko na nočním stolku. Lekla se sama sebe. Tohle že je ona? Bledá jako stěna, bezkrevné rty a oči bez výrazu!
Jaké měla štěstí! Zazvonila na služebnou, Lissy okamžitě přispěchala, ,,slečno, vy jste už vzhůru! Buď Bohu chvála!"
,,Mám hlad. Počkej, jak dlouho jsem byla v bezvědomí?"
,,Asi pět dní, slečno, báli jsme se, že nepřežijete. Mám to oznámit ostatním?"
,,Ano, řekni jim to." Lissy vyběhla ven z dívčiny ložnice, za pár minut se vracela s podnosem jídla, ,,kam tak spěcháš s tím tácem?" Zastavila ji paní domu, ,,slečna  se probrala a má hlad, madam."
,,Já jí to zanesu, ty jdi a pověz to ostatním."
Angelica se vydala do dceřiny ložnice, ,,mamá, dobrý den."
,,Dobrý, Marie. Jak se cítíš?" Z matčina hlasu čišel chlad,
,,Jsem zesláblá, ale jinak naprosto v pořádku."
,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co tě to napadlo?!"
,,Čirá zoufalost."
,,Kdyby se to někdo dozvěděl, zruinovalo by nás to, a ty bys skončila na psychiatrii. Buď ráda, že lord Nortingham se stále chce s tebou oženit. Je to od něj velice šlechetné gesto."
,,Děkuji, matko." Marii už zase matka nudila, vzala si od ní tác s jídlem, ukrojila si kousek masa a pomalu začala žvýkat, musela si to srovnat v hlavě