Mariino přání

6

Andrew pociťoval něco, co cítil hodně dávno,
byl to pocit podobný lítosti, jeho žena mu zachránila život a on jí vynadá za zničení šatů, vyběhl z jídelny a rychkým tempem doběhl vzdalující se postavu manželky,
,,Marie, děkuji ti za záchranu."
Žena se ani neotočila, ale pokračovala ve své cestě, pak ji cosi napadlo, otočila se na Andrewa, ,, pojedu s tebou do Londýna."
Rozhodla se hrát pokorou, ale v hlavě se jí zrodil plán.
Od toho okamžiku se začala připravovat na ples, do domu jí chodily drahé látky a sehnala ty nejlepší švadleny z celého panství, výsledek měsíční neustálé práce byl obdivuhodný, Maria byla nadšená.
Přiblížil se den jejich odjezdu, hraběnka seděla v kočáře a ignorovala manžela, spíš jen popoháněla služebné. ,,Radši bych ja vlakem než být v jednom kočáře s tebou."
Pronesla kousavě, když se ji manžel pokusil chytit za ruku. Po několika hodinách už vjeli do města, Maria sledovala, jak se struktura města kolem měnila z chudinských čtvrtí do těch kde bydleli lidé jako byla ona a Andrew. Nechala si pomoct vystoupit, rozhlédla se po bílém náměstí a zamířila do domu, to už jim otevřel majordom a komorná lady Marie odnášela zavazadla svojí paní.
,,Večer jedeme do Kensingtonu na ten ples."
,,Jistě, Andrew." Po tom incidentu cítila k manželovi odpor. Začala s oblékáním, komorná Elisa jí pevně sešněrovala korzet a vlasy jí vyčesala do zdobného drdolu, dala jí diamantové šperky ve tvaru hvězdiček a diamantovou tiáru, vlasy jí zdobily diamantové hvězdičky, byla překrásná. Andrew ji spatřil až v kočáře, obdivoval, jak to manželce sluší, škoda jen , že byla tak ledová. Cestou začalo sněžit.
Sotva vystoupila z kočáru, spustila svůj zákeřný plán. Naoko byla poslušná manželovi, ale její hra začala, jakoby se ztratila a hrála bezmocnou, věděla, že muži rádi pomáhají osamoceným ženám.
A měla pravdu, brzy se ukázal pohledný a silný muž asi v jejím věku, ,,potřebujete něco, madam?"
,,Oh ano, ztratila jsem se, pane."
,,Zavedu vás k manželovi."
,,O, pane, prosím, to ne, můj choť je tyran a má mne jen jako ozdobičku, prosím vás."
,,A kdo je váš manžel?"
,,Támhle stojí a baví se s princem Albertem, hrabě Nortingham."
,,Nortingham?"
,,Ano, lord Nortingham."
,,Ale on patří mezi nejvážnější muže království, a jestli je to váš manžel, pak vy musíte být Maria Nortinghamová."
,,To jsem."
,,Nebojte, postarám se o vás. Popravdě, většina lidív tomto sále sní o tom, že se tu s vámi potká." Maria se usmála,
,,neznám vaše jméno, pane."
,,Omlouvám se, Richard  Davidson."
,,Ráda vás poznávám, pane Davidsone."
Manželovi na očích tančila s panem Davidsonem a koketovala s ním. Popravdě ji to bavilo. Andrew stál a šokovaně sledoval, jak jeho drahá žena koketuje s tím člověkem, žárlil, odhodlal se a vyrazil za dvojicí, která se vypařila kamsi do zahrad.
Bylo to nedůstojné, mohl z toho být skandál, už viděl ty posměvačné titulky! O Bože, taková ostuda. Neváhal ani minutu a dvěma ladnými skoky byl u té prostopášnice a toho chlípníka, vrazil mu pěstí do obličeje a ji strhl kamsi za sebe.
Maria dopadla do náručí jakési sochy.
Muži se začali bít, ,,jak jste se opovážil sáhnout na mou ženu?!"
,, Lorde Nortinghame, omlouvám se."
,,Omluvy vám nepomohou, pane!"
Maria se vymanila ze sochy, ,,Andrew, to by stačilo. Na chvíli jsem se ztratila a ty jsi nilde nebyl a tady pan Dovidson mi nabídl pomoc. Bylo to ode mně hloupé a nechala jsem se unést city."
Maria sklopila pokorně hlavu, v hrudi se jí však rozléval pocit vítězství. Nortingham si ji prohlédl, působila tak nevinně, uvěřil jí.
Odvedl ji do sálu, kolem Davidsona jen prošli, ,,počkej chvilku," ozvala se hraběnka a vrátila se k Davidsonovi, ,,pane, děkuji vám za vaši ochotu a omlouvám se, že to dopadlo takhle nešťastně a prosím, omluvte mého manžela."
,,Jistě, madam. "
,, Děkuji vám na stotisíckrát," poklonila se a vrátila se k manželovi, ,,půjdeme?"
Mlčky došli až do sálu, ,,ale kdepak jste byli, vy dva? Postrádali jsme vás, " usmála se dobrotivě královna Viktorie, hraběnka klesla na zem, chtěla cosi říct, ale královna ji předběhla, ,,jste mladý pár, není se čemu divit, že jste chtěli být chvilku sami, z toho hluku a horka bych také nejradši na chvilku zmizela. A jak se daří vašim statkům, Nortinghame?"
,, Výborně, děkuji, veličenstvo, zrovna nedávno jsem rozjel docela pěkný chov ovcí s tou nejjemnější vlnou a skvělým masem."
Zdálo se, že to královnu zaujalo, ,,to mě těší, že alespoň některý z mých šlechticů se stará o hospodářství a o zemědělství."
,,Myslím, že jednou přijde doba, kdy se budeme muset začít zajímat o zemědělství víc než dosud, také chceme začít pěstovat obilí."
,,Máte můj obdiv, pane. A jak se líbí vám na Nortinghamu?" otočila se na hraběnku, ,,není to špatné bydlení a můj manžel je tak pozorný."
,,A rodinu náhodou neplánujete?" Viktorie zabloudila pohledem na její břicho, ,,ano, moc bychom si přáli vlastní děti, ale nespěcháme."
,,Pak přeji hodně štěstí, omluvíte mne?"
Zeptala se, nepočkala na odpověď a odešla dál.
Maria na sobě cítila pátravý pohled Andrewa, dívala se soustředěně před sebe, ,,řekla jsem něco špatně? Pokud ano, tak se omlouvám. Támhle je lady Arterová, omluvíš mě?" Nečekala na odpověď a po vzoru královny odešla. Andrewse rozhlédl po síni, tančící a konverzující páry, dámy v krásných šatech, muži v oblecích a uniformách, vzal si od číšníka skleničku šampaňského, připojil se ke skupině lordů, byl to samý obvhod a politika, ale jak to tak bývá, tak přišla řeč i na ženy, všichni muži svoje ženy vychvalovali a blahořečili jim, jen Andrew z Nortinghamu mlčel, ,,copak pane, což vy nemáte také obdivuhodnou choť?"
,,Mám, samosebou, že mám, téměř ve všech ohledech dokonalou. Umí zpívat, tnačit, o domácnost se stará, skromná, přece dáma, jen jedno mi na ní schází a sice, že je ku mně odtažitá, jsme spolu teprve krátce, dávám to za vinu času."
,,Ale milý lorde Nortinghame, čas by v manželském soužití neměl hrát příliš velkou roli, ale dělejte, jak uznáte za vhodné, jem aby vám mnoho času neuteklo, no nedívejte se tak, pane, čas plyne a než se člověk naděje, je stár a jeho žena jako zvadlá růže a potomek nikde, přeji vám mnoho štěstí."
Andrew zamyšleně převaloval víno v ústech, věděl, že má ten člověk pravdu, musel skoncovat s ženiným chováním, byl by se za ní vydal hned, ale nejprve si musel vše dobře rozmyslet, měl ji opravdu rád, ale pro dobro jejich manželství to musel udělat.
Musel myslet na budoucnost, nikdy si to nepřiznal, ale stárnul a potřeboval dědice.
Musí své ženě promluvit do duše, ale musí být citlivý.
Přišel k ní, ,,dobrý večer dámy, " pozdravil hlouček žen, ,,bavíte se dobře? Jestli mi to dovolíte, ukradl bych vám svou paní, pokud bude tak laskava a věnuje mi jeden tanec?"
,,A ráda, " usmála se na oko, zahákla se do manžela, ,,proč jsi pro mě přišel?"
,, Nemám právo zatančit si se avou ženou?"
,, Jistě, máš, promiň."
,, Pojďme někam, kde není tolik ruchu, prosím."
Marii se to nelíbilo, ale poslechla.
,,Marie, je tu něco, co bych nejradši vyřešil až doma, ale je to neodkladné."
,,Někam se chystáš?"
,, Ne, to ne, ale to, co ti musím říct je opravdu vážné. Stárnu, moje milá a potřebuji dědice, jen splníme tuhle povinnost a přísahám, že pokud to nebude nutné, ndbudu již po tobě tuto manželskou povinnost více vyžadovat, budeš od ní osvobozena. Trhá mi to srdce, ale pro tebe to udělám, za to žádám jediné, naprostou poslušnost a oddanost, žádnou svéhlavost ani rozmařilost, nemůžu to více tolerovat. Ale tato pravidla začnou platit, až otěhotníš, dřív ne, do té doby bude vše při starém. A teď pojď." Maria sevřela pevně v rukou svoje šaty, ,,a co tak najednou. Nůžu k tomu taky co říct? Cožpak se mně nebudeš ptát na můj názor?"
,,Hlavní slovo v naší domácnosti mám já a platí to i pro náš vztah a ty budeš poslouchat, ženy, buďte poslušmy a podřízeny svým mužům."
,,A vy muži se starejte o dobro své ženy, " vyprskla vztekle a utekla do sálu, Andrew se za ní vydal, doběhp ji, hrubě ji chytil za ruku, ,,žádné odmlouvání, zbytek večera se budeš držet u mně."
Oba byli smutní, ale každý z jiného důvodu, ještě ten večer v šílené touze o syna se zmocnil své ženy, netušil, že si Maria obstarala pilulky, které jí měly zabránit otěhotnění, nechtěla čekat dítě s Andrewem. Cítila k němu zášť.
Ten večer si je nevzala, bála se, aby neotěhotněla, ale netušila, že ji léky dávno zradily.
Tajně si zašla v Londýně me specialistovi, který jí její obavy potvrdil. Maria byla zdrcená, skoro rok se jí dařilo držet tajemství svojí neplodnosti v nevědomosti před manželem a nikdy ji nezradily. Třetí měsíc, ubavit se dítěte nemohla, to bylo i na ni moc a spáchat sebevraždu by bylo příliš romanticky hysterické.
K rodičům nemohla a její bratři mají svých starostí dost, vypařit se do Skotska k sestře by byl nerozum, musí to tajit.
Zkusí upadnout na schodech. Od toho dne skoro nejedla a vyhýbala se manželovi, jak to jen šlo, jednou se před manželem prozradila, z šuplíku jí vypadla lahvička s pilulkami, Andrew ji vzal, vynadal jí, tu nic spát nemohla, snad i ránu jí uštědřil, ale nenechal si domluvit, že ona už pod srdcem jeho přání nosí. Druhý den mu to řekla u snídaně, že je již ve třetím měsíci, jeho jediná reakce byla, ,,pokud to nebude chlapec, máš se nač těšit, budu se o to pokoušet tak dlouho, dokud mi syna nedáš, o dceru se postarám, ale pod podmínkou, že mi dáš syna."  Maria plakala, tohle nečekala, měl by být přece rád.
Následující měsíce byly pro mladou ženu utrpením, manžel byl odtažitý a ani služebnictvo s ní nesmělo mnoho mluvit.
Porodila jen za pomoci služebné a vesnického doktora, Andrew si toho jakoby nevšímal, seděl ve svojí pracovně a bylo mu divně, žena, kterou pojal za manželku a kterou tak vroucně miloval právě přiváděla na svět jeho dítě, byla to jeho žena a jeho dítě. Nad ránem se domem rozlehl křik dítěte. Mladá matka ležela v bílých podduškách, na zpoceném čele se jí leskly krůpěje potu a po unavené tváři jí stékaly z pohaslých očí slzy, ,,gratuluji, madam."
,,Je to..?".
,,Je to syn, máte krásného a zdravého chlapečka, přejete si ho vidět?"
,,Dejte mi ho," poprosila a služka jí podala malý uzlík, ženina tvář se rozjasnila nad malým potomkem, políbila ho, ,,vítej, miláčku ani nevíš, jakou mám z tebe radost, ty vysvobození a potěšení moje."
,,Máme dojít pro pana hraběte?"
,,Dojděte pro něj, ať se podívá na svého dědice."  Andrew vstoupil s téměř posvátnou úctou, přisedl k posteli manželky, když ji viděl, jak láskyplnně si k prsům tiskne dítě, jeho ne jeho, ale jejich dítě, jakoby našel ztracený cit, ,,jak se cítíš, drahá?" jeho hlas byl naplněn něhou, ,,jsem unavená.''
,,Nechoval jsem se k tobě nejlépe, omlouvám se."
,,Musíme se usmiřovat nad naším dítětem?"
,, Kdy jindy? Copak není hezké, když to první, co na tomhle světě prožije bude usmíření jeho rodičů?"
,,Ano. Máš syna a dědice, svou část naší sohody jsem splnila." Andrew pustil její teploucruku, jež tak vroucně svíral, pousmál se na syna, ,,budeme mu říkat Robert."
,,Jak si přeješ a jeho druhé jméno by mohlo být George, jestli to dovolíš."
,,Proč bych nedovolil, budiž ti to po vůli."
,,Splnila jsi svou část dohidy, je tedy řada na mne, pokud na tom tedy trváš, rve mi to srdce, ale pokud to tak chceš, tak budiž. Trochu jsem doufal, že k sobě cestu najdeme a bude vše v pořádku, ale jestli nechceš, tak ne."
,,Teď budu mít pěči o dítě, slib mi, že ho zítra ke křru odneseš."
,,Je to hraběcí dítě, bude mít křtiny se všemi náležitostmi a bude u n~ho i jeho matka."
,,Přeješ-li si to, budu tam."
,,Marie, moje milovaná Marie, jsi jako Madonna, nedostupná a vřelá, krásná a skromná, hrdá a vznešená, ale v jednom se lišíš, nemáš mě ráda, ale já se nedivím, jen po tobě toužím."
,,Dej mi několik měsíců, pak ti řeknu."
Andrew odešel a Maria odevzdala dítě chůvě a sama se oddala léčivému spánku.