Hra o život

Konečně doma !

                  Najednou se nám zničeho nic vypnuli condexy (kondexy), nevěděli jsme co se děje. Měli jsme strach. 

                  Začal foukat studený vítr. Radek se podíval na oblohu a vyhrkl "Lidi letadlo, letadlo". Když přistálo a otevřely se dveře vystoupila dáma v bílých šatech s kožichem kolem krku, měla blonďaté vlasy a modré oči, v ruce držela mikrofon a šťastně  koukala. Vystoupila a začala mluvit "moji výherci gratuluji, gratuluji." Poté se koukla a zjistila  že jsme na zemi ,hned se omluvila a zmáčkla tlačítko na bílém ovladači, najednou jsme mohli zase vstát, neměli jsme na sobě žádná zranění a neznámá paní pokračovala v projevu "Tak tedy jmenuji se Elizabet Abigeil Dela Fortnite a dnes jste tu byli ,aby jste dokázali že nic není nemožné, že vše se dá zvládnout a vy , vy všichni si zasloužíte velkou gratulaci, tak tedy gratuluji. A byla bych ráda,kdyby jsme nyní všichni nastoupili do letadla a pořádně vaše vítězství oslavili." Poté se Elizabet otočila a vešla do letadla, my jsme se na sebe chvíli udiveně koukali a poté následovali Elizabet .

                 V letadle nás posadila do kožených sedaček k bílému stolku a poté si k nám přisedla. Po chvíli přišel pán v černém oděvu a donesl víno, limonádu a také velké pečené kuře. My jsme jen zírali a paní řekla "No nekoukejte a pořádně se najezte" Jelikož jsme měli obrovský hlad, nikdo jsme neváhali a pustili se do jídla. Když jsme dojedli tak se Julča Elizabet zeptala " jestli se jí můžeme zeptat na pár otázek ?" Elizabet jen kývla hlavou jako že smíme. 

Julča: Neotálela a hned se zeptala " Kde to jsme? "                                                                                            

Elizabet : " No přece ve Fortnite ,jste přece hráči ne ?"                                                                                    

Julča: "Ano, ale  v jaké zemi přesně jsme?"                                                                                                  

Elizabet: "To není podstané."                                                                                                                                        

Radek: "A kdy se vrátíme domů ?"                                                                                                                    

Elizabet: " Jak budete chtít, hned zítra. Nebo zde můžete zůstat v přepychu a bohatství. "

Elizabet odešla a my na sebe vyjeveně  koukali . Pepa řekl "Musíme něco udělat, nechci o vás přijít" Julča odpověděla "Ale co ?" Chvíli jsme přemýšleli a pak Pepa vyhrkl " mám plán !" "Jaký?" optal se Radek. Začal ho vysvětlovat " číšník má fix napíšeme si telefonní čísla na ruce a pak si zavoláme." Radek řekl " to je dobrý nápad." V tom přišla Elizabet a zeptala se zvědavě " Jak jste se tedy rozhodli? Domov nebo sláva, peníze a doživotní blahobyt?" Radek se zaujatě koukal tak jsem do něj šťouchla a hned odpověděl "Domov, samozřejmě že domov." Půjčili jsme si od číšníka fix napsali čísla na ruce a jelikož už bylo docela pozdě tak jsme šli spát. 

                 Když jsem se probudila ležela jsem ve své posteli, koukla jsem se na telefon , abych věděla co je za den byla neděle  9 hodin ráno . Byla jsem velice udivena byl to jen sen? Co se stalo? Vše jsem si ostře pamatovala. Pomyslela jsem si. To přece sen být nemohl bylo to tak skutečné. Nevěřila jsem tomu co se stalo, dokud jsem  se nepodívala na svoji ruku. Ty telefonní čísla, patřili klukům a Julči. Rychle jsem se štípla do ruky jestli to není jen sen. Sen to nebyl. Rychle jsem popadla telefon a zavolala na jedno z těch čísel, zvedl mi to Radek. "Prosím" ozvalo se z telefonu. 

Já:"Ahoj Ráďo, to jsem já, Mája"

Radek:"Takže to nebyl sen ?" 

Já: "Ne to nebyl, teda asi nebyl "

Radek: "Svolej partu u mě doma v 15:00. Budete moct přespat ?"

Já: "Já, určitě ano, ale nevím jak zbytek . Zavolám Julči ty zavolej Pepovi."

Radek: "Pořádně zapaříme?"

Já: "Jasně, jak jinak"

Zavolala jsem Julči a přijeli jsme za Radkem , Pepa už tam byl. Celou noc jsme jen hráli a koukali  na videa. Do postele jsme se dostali až v 5 hodin ráno.

-----------------

> No , jak se líbí ?

> Chci vám strašně moc poděkovat, za obrovskou podporu.Díky, díky moc všem.

    XD