Sorry-YoonMin

3.

,,Jimine, tak se zítra zase uvidíme ve škole, ahoj."
Byl jsem za něj tak moc rád.

,,Ano TaeTae, ahoj"
Díky němu jsem se konečně zase usmíval.

,,No ahoj, Jiminie...buzničko."
Ale kvůli tobě mi ten úsměv nevydržel dlouho.

,,Prosím, už ne."
Ušklíbl ses. Takový úšklebek jsi měl pořád, když se ti něco nelíbilo.

,,Pochop, jsi nic. Tebe škoda nebude."
Tehdy jsi se zachoval jinak. Dal jsi mi pěstí, skopl mě na zem a...

,,Dneska výjimečně dostaneš míň."
...tohle jsi mi pošeptal. Pak jsi odešel.

~~

,,Mami, tati, jsem doma!"
Vypařil jsem se rychle do koupelny, kde jsem zakryl své rány na obličeji.

,,Ahoj Jimine."
Vždycky mě jednohlasně zdravili.

Moje jediná opora je rodina a Tae. Jsem za ně tak moc rád, ale tak moc jsem si přál, aby moje největší opora jsi byl ty, ale na to jsem se ti moc hnusil.