Monday(ff. Avengers)

Kapitola 18

,,A teď mi řekni, co se to tu děje, Monday" usadily jsme se na gauč. ,,Nemáš být náhodou ve škole? Nevyhodili tě, že ne?" vyptávala se.

,,Brzdi, Annie. Musím ti povyprávět vše od začátku" povzdechla jsem si. ,,No takže..ehm..takhle, žádná škola pro zvláště nadané děti neexistuje..nebo možná ano, ale já do ní nechodím" začala jsem.

,,Kde jsi teda celé ty měsíce byla?!" vyděsila se.

,,Ve výcvikovém zařízení S.H.I.E.L.D.u a potom na tajné základně Avengers". Pohled jsem měla sklopený k zemi, nemohla jsem se jí podívat do očí. Když jsem se konečně odvážila, uviděla jsem jen její zmatený pohled.

Vypadala, že nemůže uvěřit svým uším. ,,Jakože Iron man, Kapitán Amerika a tak..to si děláš srandu, že jo? Muselo to být úžasný!" byla naprosto nadšená. ,,Proč jsi teď tady?" odkašlala si a zeptala se, když si uvědomila, že by se měla trochu zklidnit.

,,Moc se toho stalo.." povzdechla jsem si a pokračovala ve vypravování.

*

,,Takže jsi teď něco jako superhrdinka?" nadšeně se usmála.

,,Spíš superkatastrofa. Neslyšela si, když jsem říkala, že to neumím ovládat?". Annie na mě ublíženě pohlédla. ,,Promiň" omluvila jsem se. ,,Je toho na mě moc. Chci se vrátit do svého starého života. Budu zas ta neviditelná Monday a budu nejspokojenější".

,,Nerada to říkám, ale už nikdy nebudeš moct být ta stará Monday" pohladila mě po paži.

,,Můžu se o to aspoň pokusit. Jen už nechci žádný S.H.I.E.L.D. ani Hydru" zaťala jsem pěsti.

,,Co budeš dělat?".

,,Zítra půjdu za Rachel a Jackem a vše jim vysvětlím" plánovala jsem.

,,Ty jim chceš říct pravdu?" vykulila oči Annie.

,,Zbláznila ses? Ani náhodou" zasmála jsem se. ,,Něco si vymyslím" mrkla jsem na ni.

*

,,Drž mi palce" usmála jsem se, když jsem opouštěla Annie a vydávala se zpět domu za pěstouny.

,,Hodně štěstí" objala mě. Při odchodu jsem jí ještě naposled zamávala, a pak už bylo vše na mně.

Po cestě jsem přemýšlela, byla jsem moc ráda, že jsem své schopnosti dokázala udržet na uzdě, ale nevím na jak dlouho. Vždy se ještě můžu vymknout kontrole.

Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala na dveře našeho domu. Po chvilce jsem uslyšela Rachelino známé ranní šoupání bačkorami.

,,Monday" zalapala po dechu. ,,Copak tu děláš? Ne, že bych tě neviděla ráda zlato, ale nemáš být náhodou ve škole" její výrazy byly co sekundu jiné.

,,Moc ráda tě vidím" bez vysvětlování jsem se jí vrhla okolo krku.

,,Co se to tam děje?" uslyšela jsem ustaraného Jacka. ,,Monday?" řekl stejně překvapeně jako Rachel a přidal se do společného objetí.

*

,,Bylo toho na mě hodně. Vůbec jsem nestíhala všechno to učení, neměla jsem žádný volný čas na tanec ani zpěv a musela jsem odejít z mého týmu...a ani jsem si tam s nikým moc nerozuměla" vymýšlela jsem si důvody, proč jsem odešla ze školy. Naštěstí mi oba pěstouni vše sežrali i s navijákem a po domluvě s ředitelem jsem se mohla vrátit zpět na mou starou střední.

,,Jsme rádi, že tě máme zpátky doma" znovu mě objali a šla jsem do svého starého pokoje.

Když jsem vstoupila, připadala jsem si divně. Na základně jsem se hodně změnila a pokoj mi připadal najednou úplně cizí. Nebyla tu žádná prosklená stěna, kterou jsem mohla koukat na běhající agenty ani obrovská postel, na které kdybych se překulila třikrát, stejně bych nespadla. Skříň byla plná šatů a sukní, místo sportovního oblečení a kombinéz se znakem S.H.I.E.L.D.u.