FUCK school ~ Larry ✓

53.

Bylo mi tak dobře, ale ta ošklivá a zlá paní nám tu krásnou chvíli musela zkazit. Podíval jsem se na oba, na ni i na jejího manžela. Ona tam stála úplně pohoršeně námi dvěma a její manžel jakoby byl námi pohoršen jen malinko, ale více se cítil trapně za svou ženu.
Polkl jsem, sledovala nás celá pláž! Raději jsem se stáhl a sedl si vedle Harryho.

Zachytil jsem Louiho a přitáhl si ho zpět na klín, nemá proč se omezovat kvůli takové staré bábě. Opatrně jsem si ho přichytil a usmál se na ni širokým úsměvem.
"Pokud vám to vadí, nikto vás nenutí se dívat, nám to vyhovuje. A váš manžel taky nevypadá až tak pohoršeně, nic tak strašného jsme neudělali. Jenom se tulíme, to není nic špatného."

Ruce jsem omotal kolem jeho ramen a nos si zabořil do jeho krku. Vlasy mi spadaly do očí a jen jsem tiše poslouchal jejich rozhovor.
Trošku jsem vykoukl ze svého úkrytu a viděl, jak ta paní začala rudnout. Ale dřív, než začala nanovo křičet, její manžel ji vzal za ruku a táhl dál. "Nedělej tady divadlo. Vadí to jenom tobě, tak se laskavě uklidni!"
Díky bohu, jsou pryč.

"Pěkný den!" popřál jsem jim ještě, když odcházeli a ihned začal Louiho jemně hladit po vlasech, aby se trochu uklidnil.
"Už jsou pryč, neboj, už jsme tu jenom my dva," zašeptal jsem mu do ouška a rozhlédl se kolem. Pár lidí nás pořád pozorovalo, někteří obdivně, jiní zamilovaně, ale ani jeden znechutěně, co mě opravdu potěšilo.

Rozhlédl jsem se kolem a oni tady opravdu už nebyli. Usmál jsem se na Harryho a přitáhl si ho do polibku.
"Ty jsi můj hrdina," zašeptal jsem mu těsně před rty a dlouze ho políbil. Ruce jsem měl omotané kolem jeho krku a on okolo mých boků. Cítil jsem, jak se do polibku usmíval.
"Děkuju. A je mi líto, že jsem se zachoval takhle," sklopil jsem hlavu k zemi.

"To nevadí zlato, vždyť ty jsi má princezna, kterou musím ochraňovat. Nemáš se proč omlouvat. Nikldo ti nesmí skřivit ani vlásek na hlavě, ne to jěště křičet na tebe," vysvětlil jsem mu a políbil ho na čelo. Položil jsem ho na ručník vedle mě a jemně ho jěště namazal. "A teď se opaluj, aby si nebyl bílý jako duch."

Usmál jsem se na něj a nechal se uložit na ručník. Jeho velké dlaně mi jezdily s tímto krémem po zádech, nahoru a dolů, po stehnách, lýtkách, břichu a hrudi, krku a rukách, abych se nespálil. Bylo to jako taková lehká masáž a já jsem musel přivírat oči od štěstí.
"Nejsem bílý jako duch," odmlouval jsem, ale přesto si lehl a vyhříval se na sluníčku.

"Tak jenom jako stěna. Musíš nachytat trochu sluníčka, aby si se pak na horách nespálil, nechci tě tam potom natírat s Aloe," vysvětlil jsem mu a udělal mu bílou tečku na nos. "Tak a teď se sluň, dejme tomu hodinku, a pak půjdeme na oběd."

Bylo mi skvěle, sluníčko hezky hřálo a my dva se tam slunili. Kde tam padla i nějaká ta pusa a mazlení. Cítil jsem, jak mě začíná lehce pálit kůže, jak na mě zářilo sluníčko, tak jsem si lehl na břicho a ohříval se z druhé strany.
Po nějaké té době, nevím kolik minut uběhlo, jsem ucítil na svých zádech ruku. Zamrkal jsem a zaostřil na onu osobu.
"To už hodina přešla?" optal jsem se zmateně. Měl jsem pocit, jakoby uběhlo jen pár minut.

"Ano uběhla, pojď, jdeme se oblíct a pak hezky na oběd, dobře?" zeptal jsem se a opatrně ho vytáhl na nohy.
"Doufám, že si si to zatím užil." Doplnil jsem a složil ručníky. Vyjeli jsme výtahem do našeho pokoje a připravil Louimu oblečení, stejně jako mně.

"Ano, moc, ale už jsem i hladový," usmál jsem se na něj. Byl jsem šťastný. Já si snad takového přítele nezasloužím!
Harry mi na pokoji podal oblečení a já se oblékl, abychom se pak mohli jít konečně najíst.
"Jsem rád, že jsme sem jeli. Už teď je to úžasný 'výlet'," zahihňal jsem se a políbil ho na tvář.

Navékl jsem na sebe moje oblečení a vytáhl Louiho před pokoj a následně dolů do rušných ulic.
"Jdeme se najíst do města, dobře?" ujistil jsem se. Po přikývnutí jsem ho zatáhl k nejbližší odbočce, procházeli jsme městem, než jsme narazili na nádherně vyhlížející restauraci. "Může být, sluníčko?"

"Oh, ano," vydechl jsem, když jsme se zastavili před nádhernou restaurací. Nikdy jsem podobnou neviděl. Jen jsem doufal, že budou i dobře vařit.
Oba jsme vešli dovnitř a sedli si. Harry jako správný džentlmen mi přisunul židli a až pak se sám posadil. Červenal jsem se jako rajče.
"Je to tady nádherné," řekl jsem, když jsem si prohlížel interiér.

"To tedy ano," usmál jsem se spokojeně a koukal kolem, všechno bylo nádherně bílé, doplněné rostlinami, které se vynuli snad po každé zdi. O chvilku přicupitala malinká servírka a zeptala se, co budeme jíst. Objednal jsem nám čerstvé dary moře, k tomu nějaké přílohy a, aby se neřeklo, tak láhev vína.
"Doufám, že se zatím jako přítel osvědčuju," zeptal jsem se, zatímco jsem do vysokých skleniček naléval víno.

Zachichotal jsem se a se skousnutým rtem jsem přikývl. "Ten nejlepší přítel pod sluncem. Moc tě miluju." Zadíval jsem se mu do těch jeho krásných očí, nemohl jsem se jich nabažit. Stejně jako jeho rtů. Miloval jsem ho celého! Nešlo to jinak. Byl prostě okouzlující!
O několik minut před námi přistálo jídlo. Málem mi oči vypadly z důlků. "Co to je?" vypískl jsem tiše.

"Mořské plody," zasmál jsem se nad jeho reakcí a sám jsem se pustil do krevet. Myslel jsem, že začne jíst i on, ale ten jenom seděl a koukal se na to všechno.
"Zlato, na, papej," nabídl jsem mu a přitiskl mu krevetu ke rtům. "Jen mi věř, bude ti to chutnat ."

Bál jsem se to vzít si do úst. Vypadalo to divně, bál jsem se, že mi to ukousne jazyk, co když to opět ožije?!
"Co když ne?" optal jsem se. Ale on jen s protočením očí využil situace a tu krevetu mi nacpal do pusy. Opatrně jsem to žvíkal. Nebylo to zas tak špatné.

"Věř trochu svému příteli, nechci ti zle. Chci jenom, aby si si rozšířil obzory a poznal nová místa. Dělám to jen pro tebe zlato." Vysvětlil jsem mu a pohladil ho po líčku, opravdu jsem chtěl pro něj jen to nejlepší.

"Já vím, Harry. Jsem ti za to moc vděčný. Nikdy bych ani ve snu neřekl, že sem přijedu. Děkuji," pousmál jsem se. Hlavu jsem natočil směrem k jeho ruce a věnoval jí polibek.
Oba jsme se pustili společně do jídla. Bylo to dobré, docela jsem si i zvykl na tu chuť, chutnalo mi to. Ale pokud mi bude špatně, jak u některých bývá, tak ho zabiju.

"No zlato, to jsem rád, že si toho vážíš, já nevděčnost opravdu nemám rád, každý si má vážit to, co dostává." Usmál jsem se, když jsme jedli, bylo to výborné, ale Loui se trochu ksichtil, a tak jsem před něj položil pečenou bagetku s čerstvými rajčaty.
"Dej si tohle zlato, jestli ti to nechutná." Usmál jsem se a jemně to k němu posunul, aby se najedl, musí být najezený, máme přece jěště plány.

"Ne, že by mi to nechutnalo, je to dobré, ale slyšel jsem, že některým lidem je po tom špatně, tak toho nechci do sebe nacvat tolik najednou," zamumlal jsem a vzal si od něj bagetu, kterou pořád posouval ke mně. "Děkuji, lásko," usmál jsem se na něj vděčně a odkousl si z bagety. "Je to výborné."

"Aspoň něco ti chutná," zasmál jsem se. Natlačil jsem k němu i mou porci a já spokojeně ujídal příšery před sebou. Když všechno zmizelo z talířů, pohladil jsem si mírně vypouklé bříško. Musím si jít dnes zacvičit, užmi to chybí.
"Loui, potom před večerem půjdu do fitka, půjdeš se mnou?"

Dívat se na něj, jak cvičí a pot mu stéká po svalech... To je co za otázku?! To je jasný!
"Rád pojedu," usmál jsem se na něj. V duchu jsem si už představoval, jak bude vypadat, když bude napínat svaly na rukou, břiše...
Potřásl jsem hlavou a zčervenal. Jen doufám, že jsem tehdy i neslintal.

Loui vypadal trošičku mimo, ale připisoval jsem to sluníčku.
"Navrhuju šlofík na pokoji, a pak půjdeme cvičit. V 8 pak máme ten balet, tak pojď, zlato. To sluníčko unavuje." Zatáhl jsem ho zpět do hotelu, kde jsem ho hodil do postele a hodil se vedle něho. Ined jsem vytuhl.