FUCK school ~ Larry ✓

37.

Bože on je opravdu dokonalý, měl jsem chuť zlíbat každý kousek jeho těla. Byl jsem tak rád, že půjde se mnou, pozná mou rodinu a já mu ukážu New York. Budeme spolu celý čas a nový rok strávíme doma spolu s ohňostrojem.
Vrhl jsem se mu na rty a spojil je do vášnivého polibku.
"Miluju tě. A oni tě budou zbožňovat, o to se nebojím. Jsi můj žáček, který je nedokonalejší na světě." Jemně jsem ho líbal po krku, pak na klíční kost a následně zpět na líčka a čelo. "Jsi dokonalý, přesně pro mě," zavrněl jsem.

Užíval jsem si jeho rty na... Prostě všude! Miloval jsem jeho péči. Miluju ho celého!
"Aaaa... Nebude jim to vadit? Že přijedu s tebou? Navíc, že jsem od tebe mladší a tvůj žák. Jako... mně to nevadí, ale jim by mohlo," mlel jsem co mi přišlo na mysli. Opravdu jsem měl z toho strach. Bál jsem se, že by mě jeho rodina neschválila a on by si uvědomil, že jsem opravdu k ničemu a odešel by někde daleko a navždy. Toho jsem se nejvíc bál...

"Budou tě milovat stejně tak, jak tě miluju já a možno o trochu víc. A dostal jsem nápad, co můžeme udělat s Kim. U nás byt nemůže, ale máma pořád básní o pejskovi, tak aby si věděl, že je v dobrých rukou." Pousmál jsem se, protože jsem veděl, že bude chtít, aby o Kim bylo dobře postaráno.
"A o moje rodiče neměj strach. I kdyby něco řekli, je mi to jedno, protože tě miluju víc, než cokoli a taky budu. Moje sestra tě bude zbožnovat."

Podíval jsem se na něj s velkým úsměvem. "To by bylo skvělý. Já už uvažoval, že bych ji dal k našim, ale myslím, že by ji dali někomu jinému, nebo by umřela hlady, chudinka moje malá. A nikomu jinému ji dát nechci. Ale... Tohle by bylo asi lepší," přikývl jsem.
Tuze jsem ho objal, doslova se mu zavěsil kolem krku. "Miluju tě, moc," zašeptal jsem mu do kůže na krku, kam jsem si pak zabořil nos.
"Jen jim to asi musíš říct, ne? Že teď nepřijdeš sám, tak aby mě nevyhnali."

"Oni nevyženou nikoho a určitě ne přítele jejich syna, o to se nemusíš bát, ale jestli chceš, klidně jim zavolám, aby jsi byl klidný." Dodal jsem a vytočil číslo mé mámy, která za malou chvilinku zvedla.
"Ahoj mami, jak se máš? Jenom ti volám, víš... na svátky... ano, ano, přijedu neboj... ano donesu ti pohlednici, neboj se, jenom... můj přítel se bojí, že ho vyhodíte... Ano mami, mám přítele... prosím ne, nevolej tátu!... Ano tati, našel jsem si přítele... Neboj se bude, s tebou koukat na futbal... Ano já vím... Né nespali jsme spolu... Dobře... Ano... Milujú vás, vidíme se 25." Ukončil jsem hovor a Louis se na mně zběsile smál. Za to si zasloužil mírný pohlavek.
"Tady není nic vtipného, Tomlinsone!" zachechtal jsem se.

"Já za to nemůžu!" bránil jsem se. Sice jen slovně, protože proti němu nemám vůbec šanci, co se týče síly, ale přesto jsem se snažil. On mě ale zalehl vlastním tělem na gauči.
"To mají vždy takové otázky? Jako, jestli spolu i spíme?" hihňal jsem se. Teď mi to přišlo vtipný, ale kdyby se mě to optali osobně, asi bych omdlel.
"Ale vypadají fajn. Už jen fakt, že máš přítele je potěšil," usmál jsem se.

"Áno, mí rodiče jsou policajti, přesněji máma je agentka a táta policajt, takže být tebou se připravím na výslech. Jinak jsou ale velmi hodní, lepší rodiče jsem si nemohl přát, jsou tolerantní a milují mě takového, jaký jsem a je jím jedno, jestli mám raději ptáky nebo díry. Myslím, že hlavně táta, protože nemá s kým sledovat zápasy,." Zasmál jsem se nahlas a políbil ho na jeho nádherné rtíky. "Budou tě milovat."

"Jsem rád, tak už se tedy nebudu bát. Navíc budu s tebou," pousmál jsem se a políbil ho ještě jednou. "A fotbal si s ním klidně kouknu, dlouho už jsem žádný zápas neviděl," zaculil jsem se. "Ještě na střední jsem ho i hrával, takže s tím opravdu nemám problém."
Přitulil jsem se k němu a zkontroloval, jestli ten čaj vůbec pije. Spokojeně jsem se usmál a opět ho políbil. Já prostě miluju jeho rty!

"Tak to táta bude šťastný, nemá s kým sledovat zápasy. Syna má cukráře a dcéra si manžela jěště nedovedla," zasmál jsem se a koukl jak kontroluje můj hrnek s čajem.
"Zlato neboj piju ho, je výborný." Pochválil jsem ho a stáhl ho pod sebe. "A zlatíčko? Můžu se tě zeptat, jakou máš velikost?"

Zaraženě jsem se od něj mírně odtáhl a podíval se na něj. Od nohou až k hlavě jsem si ho přejel zkoumavým pohledem. Pak jsem se mu zadíval do očí, byla v nich taková zvláštní jiskra.
"Jakou velikost? Čeho velikost?" zeptal jsem se lehce vyděšeně. Co má zas v plánu? Harry se pobaveně zasmál a já na něj přimhouřil oči.
"To se ti zdám až tak malý, že se mě musíš ptát na velikost?" Snažil jsem se znít uraženě, ale jeho smích byl nakažlivý.

Nevím, na co myslel, ale bavilo mě sa na něj koukat. Moje roztomilé kotě, co se bálo, že po něm chci něco úchylného.
"Myslím oblečení, zlato, oblečení. S, XS, M... znáš to, ne?" zeptal jsem se se smíchem a jiskrou v oku. Nepopíram, že něco plánuju, ale není to nic odporného. Jenom jemné a krásné, jako moje princezna.
"Nebo máš speciální, zlato?"

"Jo, specialní... XM," zasmál jsem se a dloubl mu prstem do nosu. Ublíženě se na mě podíval.
"Promiň, ne, ale jak co. Trička jsou tak S nebo M, kalhoty M a mikiny mám rád obří, abych se do nich mohl zachumlat. Jako ty tvoje," zasmál jsem se a zatahal za tu jeho, co měl zrovna na sobě.
"Proč se ptáš lásko? Co zas zamýšlíš?" naklonil jsem hlavu do strany...

"Nic nic, jenom se tak ptám," pousmál jsem se tajemně a přitiskl rty na jeho nádherný krk. "Překvápko," doplnil jsem, aby se nevyptával a vyplázl na něj jazyk. Měl jsem pro něj překvapení a kdyby to zjistil, už by to přece nebylo překvapení! To sedí.
Vyšvihl jsem se do sedu i s ním na mém klíně a dal mu ručku na mé čelo.
"Myslíš, že jsem jěště nemocný?" Dva dny jsem skoro celé prospal, už by to mohlo být lepší.

Vykulil jsem na něj oči a pootevřel pusu. Rukou jsem mu běhal po čele a hledal nějaký zdroj tepla, ale zdálo se mi, že jeho teplota byla zcela v normálu.
"No zdá se, že teplotu nemáš," usmál jsem se a pak se na něj vážně podíval. "Jak je na tom hrdlo?" Nadzvedl jsem obočí a přemýšlel. Ale zněl už lépe. O hodně lépe. Myslím, že ještě jeden čaj, noc plná spánku a bude úplně v pořádku. Uzdravil se rychle...

"A víš proč jsem zdravý tak rychle? Pretože mám tu nejdokonalejší pečovatelku, která na světě je." Zasmál jsem se a zapsal si do hlavy, že zítra musím jít nakoupit... Vánoce jsou za 3 dny, musím nakoupit.
"Lásko, zítra půjdu nakoupit na Vánoce a mohl bych tě moci poprosit, aby si tady trošičku poklidil, než se vrátím z nakupů? Dobře? Dohodneme se tak koťátko?"

Tváře mi zrudly a já se se sklopenou hlavou hrál v rukách s jeho tkaničkami na mikině.
"Jsem pro, můžu ti tady poklidit. Alespoň tady už nebude takový bordel, na to, že jsi dospělý a starší bys mi měl jít příkladem, ne žít v chlívě," zasmál jsem se. A pak ještě víc, když mě začal lechtat.
"Harry, dooost! Vždyť to byla jen legrace, stačí! Pomoooooc!" křičela jsem se smíchem

"Když budeš dělat všechno, co já," lechtal jsem ho ikdyž křičel, "tak mi můžeš něco říkat o něčem, co nedělám!" Vykřikl jsem na něj a následně ho pustil a otočil se k němu zády a hrál si na uraženého...
"Chtěl jsem všechen svůj čas věnovat tobě," zašeptal jsem a objal se rukama, vždyť až takový bordel tady nebyl...

On se na mě opravdu naštval! A já právě proto posmutněl.
Došoural jsem se k němu a až na druhý pokus se mi ho podařilo zezadu obejmout, jelikož on odmítal nechat mě na sebe sáhnout.
"To byla jen sranda Harry, jsem vděčný za všechno, či pro mě děláš a zas takový nepořádek tu nemáš." Své rty jsem přitiskl na jeho krk, kde jsem ji začal pusinkovat a lehce otírat své polštářky o jeho krásnou kůži.
"Tak už se na mě nezlob, prosím."