7.

8.6K 376 64
                                    

Postavil jsem se a zhluboka dýchal. Vydal jsem se k němu a on mě podepřel, aby jsme vůbec došli k tomu vlaku.
Na stanici mě posadil na lavičku, aby mohl koupit lístky. Zdálo se mi to jako věčnost, než jsme vůbec nastoupili do vlaku a než ten se konečně rozjel.
"Mě je blbě," vložil jsem si hlavu do rukou a jelikož bylo kupé prázdné a my tam byli sami, lehl jsem si.
Byla mi celkem zima.

Bože, vypadal opravdu unaveně, asi ho ta nemoc zmohla. Zavrtěl jsem hlavou a sedl si k němu, jeho hlavu jsem si položil na má kolena a přikryl ho mou bundou.
"Spi, Louisi. Pak tě vzbudím, nemusíš se bát, o nic se nepokusím. Jen si pospi, musíš nabrat energii a přes víkend to vyležíš."

Pohodlně jsem se na něm uložil a zabalil se víc do jeho bundy. Asi mi z té teploty přeskočilo, ale jeho vůně byla v tu chvíli to jediné, co jsem chtěl mít pořád v dosahu a cítit ji.
"Děkuji, pane Stylesi," usmál jsem se a přivřel oči.
Ucítil jsem jeho ruku v mých vlasech, ale to už jsem upadl do spánku, který byl kupodivu klidný.

Byl tak rozkošně schoulený do mé bundy na mém klíně. Byl rozkošný asi jako malé koťátko.
"Můj malý princ," zašeptal jsem a začal ho hladit po vlasech. Spal klidným spánkem a počas spánku se stulil na mém klíně do klubíčka a objal mi jeho ručkama trup.

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale asi dlouho, protože jsem se vzbudil něco před tím, co jsme měli vystoupit.
Přitáhl jsem si jeho trup k sobě blíž. Vyzařoval ze sebe teplo a mně byla pořád zima, tak co.
Styles se zasmál a já se na něj ospale podíval.

Za asi půl hodiny jsme měli vystoupit a to malé klubíčko se vzbudilo.
"Louisi, máš někoho doma? Nebo aspoň klíče? Zavezu tě, když vystoupíme," vysvětlil jsem mu a pomalu mu pomohl zvednout se. "Snad ti je už o trochu líp."

Vstal jsem a pomalu šel s ním na chodbu.
"Bydlím sám," řekl jsem a nahmatal kapsu od mé bundy a podal mu klíče.
S úsměvem přikývl a se mnou vystoupil, jakmile vlak zastavil.
Oba nás naložil do jeho auta a jel k bytovce, když jsem mu dal adresu.
Už jsme stáli před bytem, když se ozval štěkot zpoza dveří, protože to štěně za nima mě vycítilo.

Šel jsem s ním až do bytu kde štěkal pes. Otevřel jsem dveře a na mě se vyřítilo štěně. Zasmál jsem se a odehnal ho zpět do bytu, abych pomohl Louimu do bytu.
"Pomůžu ti na gauč, lehneš si a já ti zatím uvařím polévku, dobrá?" zeptal jsem se a položil ho na jeho gauč. Ještě jsem mu podložil hlavu polštářem.
Šel jsem do kuchyně a hledal něco na vaření. V mrazáku byli kuřecí nohy. Začal jsem tedy vařit. O půl hodiny jsem šel za ním i s miskou polévky.

Poklidně jsem ležel, zabalený jsem byl do deky. Bylo mi dobře.
Malá bordel kolie, Kim, seděla u gauče a sledovala mě. Chtěla jít ke mně, ale jelikož byla malá, ještě ke mně nevyskočila, takže musela zůstat sedět na zemi.
Bytem se začala linout krásná vůně a po chvíli přišel i Styles s miskou teplé polévky.
"Moc děkuji," pousmál jsem se a začal pomalu ujídat z polévky. "Je to dobré, děkuji."

"Není zač, Louisi." Usmál jsem se a pomohl mu jíst, protože se ani nemohl pořádně udržet v sedě. Sedl jsem si k němu, aby se mohl opřít. Klidně jsem dýchal, aby měl oporu a mohl v klidu jíst. Stačila mi jeho blízkost, jeho vůně, ta blízkost byla dokonalá.vJemně jsem ho držel jako panenku a on jedl.
"Doufám, že ti je líp."

Spokojeně jsem jedl tu dobrotu a ještě s plnou pusou mírně přikývl.
"Trochu jo. Moc jste mi pomohl," pousmál jsem se a podíval se na něj.
Ten se na mě široce usmál a před pusu mi strčil další lžíci s polévkou.
Když jsem ji dojedl, zpátky mě uložil do leže a šel dát misku do dřezu. Viděl jsem, jak za ním utíká Kim a dožaduje se jeho pozornosti, jelikož té mé se nedočkala.

FUCK school ~ Larry ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat