Stepsister (Marcus&Martinus)

Neřeš to

Ella

Když Lily odešla tak jsem sebou hodila na postel. "Takže jsem zase kamarádky" řekl jsem si a usmála se. Poté jsem vstala a šla se kouknout ve z pokoje. Nikde nikdo, tak jsem pomalu vyšla ven a zavřela dveře. Šla jsem po schodech dolu a tam potkala Marcuse. "Ahoj, tak co?" zeptal se Marcus a usmál se. "No jsme zase kamarádky, a co ty?" zeptala jsem se ho. "No nic moc" řekl a sklopil hlavu. "Že ty sní chodíš?" zeptal jsem se. "Nevim o čem mluvíš" řekl a sednul si na židli. "No moc dobře víš" řekla jsem a drknula do něj. "No tak možná že jo" řekl a červenal se. "Já to věděla a kde je Tinus?" zeptal jsem se, protože tady nebyl. "No je v pokoji" řekl jen. "A proč?" zeptal jsem se. "No on se zamiloval, ale no je vtom háček" řekl. "Jaký?" zeptala jsem se se zájmem.

"No on miluje tebe" řek a já se zarazila, ještě že jsem nic nejedla, jinak bych se udusila. "Cože?" zeptal jsem se. "No jo, já mu říkal že to nejde,  ale on řekl až to neřeším a zmizel v pokoji" řekl Marcus a to jsem se už zvedala šla za ním. Šla jsem po schodech k jeho pokoji a tam se zastavil a zaklepala. "Běž pryč Marcusi" ozvalo se. "To jsem já Ella" řekla jsem a pak jen slyšela kroky a otočení klíče v  zámku.

"No?" zeptal se a měl červené oči. "Martinusi musím ti něco říct, ale asi uvnitř" řekl jsem a on mě pustil. "Hele Marcus mi řekl co jsi mu řekl" řekl jsem mu. "No?" zeptal se. "No já, nenáviděla jsem vás oba protože jste mi zblbly kamarádku, ale musím přiznat že ta tu chvilku co jsem tady ses mi zalíbil" řekl jsem mu. "Aha" řekl jen a sednul si k pianu.  "Hele ale jsme sourozenci, spolu ani chodit nemůžeme" řekl jsem mu. Musí se stím vyrovnat, musím mu to říct. "Stejně bych tě nechtěla" řekl jsem. "Ale...." řekl. "Sorry" řekla jsem mu a vyšla z pokoje a tam se rozbrečela.