Stepsister (Marcus&Martinus)

Bolest

Martinus

"To je naše sestra?" zeptal jsem se táty. "No je, hele buďte k ní milí" řekl a odešel. Jak k ní má být člověk milí, když ona není milá. "Budu se k ní chovat tak, jako ona ke mě" řekl Marcus. "Tak to se bratříčku nikam nedostaneš, akorát dostaneš facku" řekl jsem mu a on ne mě koukal. "Hele možná jsi starší, ale já jsem chytřejší" řekl jsem mu a on zakýval, na náznak ano.

"Hele a kde je?" zeptal jsem se. "A jo v pokoji" řekl jsem si a šel nahoru, Marcus cupital za mnou. Tak jsem došli k jejím dveřím a zaklepaly ale nic, tak jsme to zkusily znovu ale nic. Tak jsem pootevřely dveře, a uviděli jí jak spí na posteli. "Ona usnula" řekl jsem a Mac kýval.

"Hele nejdeme cvičit, máme ten koncert za 3 dny" řekl jsem mu. "No jo, ale nesmíme jí vzbudit" řekl Mac a tak jsme šli nahrávat. Nahrávali jsme Remind me. Zpívali jsme asi hodinu a pak jsme si dal pauzu. Kouknul jsem se ke dveřím a tam stála Ella. "Ou, promin jestli jsme tě vzbudily" řekl jsem jí. "Jo vzbudily, hulákejte si někdo jinde" řekla a odešla. "Co jí na nás tak vadí?" zeptal jsem se Marcuse. "To já nevím" odpověděl.

Ella

Spala jsem klidným spánkem, a pak mě vzbudil zvuk hudby. Tak jsem se posadil a šla hledat jeho zdroj. Šla jsem pomalu po schodech až jsem došla do přízemí. Tam jsem uviděla dveře, tak jsem šla k nim a odtamtud se linula ta hudba. Tak jsem otevřela dveře a uviděla je zpívat. Ale vážně, být tu nějaká fanynka tak už jí odváží do nemocnice, protože jak spadne určitě bude mít otřes mozku.

Tak jsem se opřela o dveře a poslouchala, no nebyla tak hrozní jak jsem si myslela. Ale stejně je nemám ráda. Já tam tak stála a on dozpívali, po chvíli se na mě kouknul Martinus. "Ou, promin jestli jsme tě vzbudily" řekl. "Jo vzbudily, hulákejte si někde jinde" řekl jsem jim a odešla.

"Ale ten Martinus je docela fajn" řekl jsem si. "Co to tu melu, já je přece nenávidím" řekla jsem. "Proč nás nenávidíš" zeptal se někdo. Já se tak lekla až jsem spadla ze schodů. "Ježiši promin" řekl někdo, ale já před sebou měla jen tmu.

................

"Kdy se asi probudí?" zeptal se někdo. "No nevim, byla to docela velká rána" řekl zase někdo jiný. Co se vlastně stalo? No jo spadla jsem ze schodu, kvůli komu? Kvůli nim. Tak jsem se pomalu snažila otevřít oči, jedno už se mi povedlo a teď druhý. Dělej, dělej, no hurá a konečně vidím. Kolem mě byly dva lidi. Kluci samozřejmě . "Musíme sní do nemocnice" řekl někdo a byl to Martinus.

"Až se to dozví táta, to bude teprve průser" řekl Marcus. "Hele nechci vás rušit, ale kde jsem?" zeptala jsem se. "No jsi v pokoji" řekl Marcus. "A v jakým?" zeptala jsem se. "No v mým" řekl Martinus. "Hele to jsme padly na hlavu nebo co? Vylekat člověka co je na schodech?" řekla jsem. "Promin" řekly oba naráz.

"V pohodě" řekla jsem a posadila se. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Pokoj byl vymalovaný na bílo a počkat co to? PIANO. Tak jsem se pomalu postavila a šla k němu. "Ty umíš na piano?" zeptala jsem se. "Jasně že umí" řekl místo něj Marcus. "A ty?" zeptal se Martinus. "No trochu hraju" řekl jsem a polechtala klávesy "Ukaž jak hraješ." řekla jsem Martinusovi. "Ne teď nechci" řekl a couval. "Notak brácha, předved se holce" řekl a já protočila očima.

Nakonec to skončilo tak, že jsme tam všichni zpívali a Martinus k tomu ještě hrál na piano. :D